Sníh všude, kam se podíváš. Ostravský komiksový seriál Sněhulení vyrostl do knižní podoby

Sněhulení začalo žít jako klasický komiksový tvar někdy v roce 2014 a postupně se vypracovalo v kontinuální sérii, která dosáhla až obřích rozměrů. Jak uvádějí autoři, jde o vedlejší produkt a nevlastní dvojče komiksu O Sněhu. Jeho svět má ovšem kompaktní poetiku zpracovanou dle vnitřních zákonitostí a svébytné logiky. Vypráví o bájné Zemi sněhuláků a o všech zvycích, tradicích, historii i současnosti tohoto zvláštního národa. Ještě častější jsou však narážky na svět lidí, protože sněhuláci až příliš často přebírají jejich vlastnosti a vyloženě se v lecčems opičí.

Vzhledem k postmoderním parafrázím na nepřikrášlenou skutečnost vyžaduje tento sněžný komiks o něco staršího a poučenějšího čtenáře, doporučuje se od patnácti let. Nešetří se totiž pikantními narážkami a občas autorům uklouzne i to drsnější slovíčko, prostě když je toho hulení o trochu více, až jim zasněží i ta střízlivější část povahy.

Brožovaná knížečka je zajímavá svou aktualizací, takže se nejedná o pouhé převyprávění už řečeného. V bonusech šitých na míru vystupují samotní autoři, kteří do Země sněhuláků promlouvají z říše lidí anebo jsou tady uvězněni. Uprostřed vydání nalistujeme i povídku z vězeňského iglú.

Původně Sněhulení vycházelo jen ve virtuální podobě na specializovaném serveru Vlčí Bouda, jehož název se sněžnou tématikou úzce souvisí, včetně aluze na ostravský element v podobě osobnosti režisérky Věry Chytilové, která by nedávno oslavila rovnou devadesátku. A tahle „sněžná bouda“ Paty a BeeSeeho se rozrostla na hodně velké sídliště. Prostě nekonečná krajina, kde „vládne bílá tma a mnozí obyvatelé mají srdce z ledu“.

Vizuál je strohý a jasný, dobře se v něm čte. Stylová černobílá kresba s občasným červeným „mrkvovým“ okořeněním směřuje k tradičnímu zobrazení sněhuláků. Ale od pohádky míří blíže k dnešku a ke světu lidí. Hned úvodní strip si pohrává s myšlenkou rasové nesnášenlivosti, a ejhle s ostravským akcentem, protože černý sněhulák, na kterého se chystají ti sněhobílí s řetězy, není méněcenná rasa, ale pouze přičmoudlá severská varianta z krajiny věčného smogu. „Důvod k násilí se najde vždy,“ hlásá úvodní slovíčko.

Dále se poučíme třeba na odvěké pravdě, že největší zbraní hromadného ničení je prý žena, při krásné Sněhulajdě se rozpálí a následně roztopí nejeden sněžný panáček. Pak je tady satirický humor na fyzikální anomálie, na nákupní horečky ve stylovém Snowmartu a hlavně takové ty obzvláště stylové ostravské vychytávky. Třeba, když se v rámci útlumu přestane těžit uhlí a sněhuláci nemají nic vhodného pro jeho náhradu. Navíc s tím uhlím je to ještě krapet složitější, protože BeeSee se rozhodl, že tento prvek a základní stavební kámen místní energetiky bude zároveň životně důležitou součástí i pro sněžné muže, když mu, tedy uhlí, přisoudil zrakové schopnosti. Sněhuláci v Ostravě 21. století jsou tak v jednu chvíli i slepé báby, co blekotají v místním nářečí, ale i tady se najde sarkastická pointa. Ano, bude líp, do očí si nasadí tři vykřičníky známé a kontraverzní ostravské logo.

Na druhou stranu řada nápadů vychází z odvěké konfrontace chladu a tepla, takže každý druhý strip si nějak pohrává s odvěkým klišé roztápějícího se sněhu. Následně ale překvapí i nečekané souvislosti s klasickou literaturou, třeba když lékař sněhulák diagnostikuje svého nadřízenéh  s konstatováním: Je to Bílá nemoc!

Sněhulák je vděčné téma a zima dvojnásob, zvláště v tomto charakteristickém a hodně ostravském podání.  Naštěstí tady nehraje první ligu jenom Ostrava, a tak je příběh Sněhulení srozumitelný i nezasvěceným.

Komiksové téma o sněhu v černohumorném podání je jako doutnák vložený do úst přicházejícího jara. Kdo na to má nervy, bude mile spokojen, ne-li nadšen.