ANKETA: Proč Dřízgová, Štreit i Viktor Kolář a další umělci vystupují proti demolici komína Strakáč?

Oslovili jsme osobnosti, které zachování komína podporují, a zaslali jim dvě otázky. Nemáme ambice soudit, zda jsou jejich argumenty oprávněné, pouze jsme se rozhodli dát jim i jiný prostor, než budou mít během chystaného koncertu.
1. Proč jste se se rozhodli akci podpořit?
2. Proč si myslíte, že by měl být Strakáč zachován.

Eva Dřízgová-Jirušová, operní pěvkyně: 1. Byť nejsem zdejší rodák, jsem s Ostravou spjata již dlouhou řadu let a mám k ní opravdový vztah. Podporovala jsem již více projektů, které měly za cíl přispět k záchraně nějaké historické památky. Byl to například kostel sv. Václava o kterém se mluvilo jako o již „ztraceném“ z důvodu nenapravitelně poškozené statiky, a vidíte, dnes slouží jako nádherný kulturní stánek s neskutečným prostorovým charismatem. 2. Myslím, že by se v Ostravě takovéto stavby měly zachovat i pro příští generace. Poslední cihlový komín, navíc této velikosti, je industriální památkou, která v sobě nese určitou symboliku Ostravy, je součástí nejen její historie, byť ne tak vzdálené, ale taktéž jejího velmi specifického panoramatu. Toho bychom se dle mého názoru neměli jen tak lehce vzdávat.

Viktor Kolář, fotograf: 1. Upřímně se těším z toho, že další průmyslová památka a svědek časů minulých má své ochránce před likvidací . Pokud se jej podaří uchránit před všemi, kteří chtějí vymazat paměť Ostravy, tak to bude opět malé vítězství těch , kteří vědí  v čem je Ostrava jedinečná a co lze z této části její historie ještě uchránit. Tandem Jan Světlík a Josef.Pleskot toto dílo již započali. 2. Strakáč se mi jeví jako „katedrála času“ v prostoru mizejících svědků průmyslové revoluce zde na Ostravsku. Je krásný a vybízí svou jedinečností zdejší patrioty k ochraně. Doufám, že tato akce sjednotí dost silnou opozici, která likvidaci zabrání.

Lenka Kocierzová, výtvarnice: 1. Komíny mne provázejí celý život. Pod nimi jsem vyrůstala a brala je jako samozřejmou součást rodného města, jsou součástí mých obrazů i vyprávění. Před více než deseti lety jsem se na jednom z „industriálních „ setkání v Praze dozvěděla o jedinečnosti komínu na „rudišti“, jak jsme Aglomeraci říkali. Nápady se mi přes můj věk v hlavě ještě rodí, ten můj na využití tohoto komínu leží někde mezi nepřijatými projekty. Od mužů slyším vždy stejnou odpověď na nové myšlenky – kde na to vezmeme peníze? To už jsme v Ostravě slyšeli mnohokrát, bez peněz samozřejmě nic realizovat nelze, ale bez nápadů už vůbec ne. Nebudu uvádět, v čem byla tentokrát moje myšlenka, jen vím, že nejširší komín v republice je opravdu zajímavost. Zvykli jsme si na něj, mnozí ho ani nevnímají, ale představa, že by má vnoučata při příjezdu domů nevítal tento veselý komín, že by se ze světa měli vracet do města, které ztrácí svůj jedinečný charakter, byť mnohdy přijímaný negativně, mne zaskakuje. 2. V celém světě se už komíny zachraňují, opět jsme jedni z posledních. Jsou svědky dějin, ať už ty železárenské, sklářské nebo šachetní. Čím více cestuji, tím více vnímám rozdílnost charakteru měst, pokud byly pochopeny. Přijíždím-li i k italskému, španělskému nebo německému městu a vidím komín, už se těším na továrničku, ke které patří. To naše město je opravdu výjimečné, stejně jako jsme výjimeční i my, jeho obyvatelé. Zvláštní, pracovití, i v podmínkách, v jakých jsme vyrůstali, své město milujeme. Komíny jsou už dnes součástí i obrázků mých vnoučat, snad příběh rudištního komína bude pokračovat i pro jejich děti. Jednoduché to není, jsou mi známa úskalí, ale my mámy a babičky vždy někde sáhneme do tajné skrýše s penězi, abychom dětem daly na vzdělání a na věci, o kterých si myslíme, že mají smysl. A nejsou to počítače, auta nebo nový mobil – je to naše historie a dědictví předků…

Jidřich Štreit, fotograf a držitel Ceny Jantar za celoživotní dílo: 1. Komín je v rámci České republiky opravdu unikátní svým rozměrem, hmotností a tvarem. Je dominantou Ostravy, která má charakteristické panorama podobně jako Praha. Je to vlastně součást ostravských Hradčan. 2. Velmi mne bolí, když se likvidují stavby industriálního charakteru, které ještě nedávno, z historického hlediska, sloužily výrobě a dávaly mnoha lidem práci a naději na žití. Jde o mimořádná architektonická díla, která nesou estetické prvky minulých let. Tato díla by se měla zachovat, restaurovat a využít k jiným účelům. V Evropě je to běžný úkaz. Stačí se jen podívat k našim polským sousedům, kteří opatrují každou stavbu. Proto si važme všeho, co zůstalo z minulosti. Máme na co navazovat a pokračovat v tom, co nám čas zanechal.

Veronika Holbová, operní pěvkyně: 1. Akci na záchranu „našeho“ Strakáče jsem se rozhodla podpořit, protože si myslím, že je škoda ztratit jeden z výrazných prvků Ostravy. 2. Z Dolní oblasti Vitkovic se podařilo vytvořit velmi originální prostor, kde se odehrávají kulturní, edukační, sportovní a další jiné různorodé aktivity Ostravanů. Zatím se mnohé podařilo z minulosti přetvořit a využít pro naši budoucnost. Pro náš volny čas, ale také jako upomínku na dobu minulou. Věřím, že najdeme i pro Strakáče smysluplné využití a bude se hrdě tyčit vedle Gongu, věže Bolt Tower nebo Světa techniky.

Michal Bárta, klavírista: 1. Ostrava je už mnoho let jedním z průmyslových center republiky. Kulturní bohatství tohoto města je spjato s průmyslovými objekty, které se postupně stávají památkami. Tyto industriální památky jsou právě tím, co Ostravu činí jedinečnou pro občany města i turisty. Proto jsem se rozhodl podpořit tuto akci a dát svůj hlas pro zachování „Strakáče“. 2. Ostrava nemá mnoho míst, která připomínají její historii. Toto je jedno z nich.

Alexandr Zaspal, vedoucí správy Národní kulturní památky Důl Michal: 1. Rád podpořím každou akci, která zachrání alespoň kousek historie Ostravy. Je příliš snadné vše nepohodlné zbourat a postavit něco nového. Apeluji tímto na vlastníka komínu, aby dal přednost záchraně Strakáče a zvážil jeho budoucí potenciál pro následné zviditelnění na nově upraveném prostoru. 2. Domnívám se, že komín zvaný Strakáč, tato technická památka, je pro mnohé z nás vzpomínkou na industriální dobu, která v Ostravě probíhala v nedávné minulosti. Obdobné stavby již v našem regionu nejsou a tento jedinečný komín z roku 1961 by mohl být důstojným odkazem na tvrdou práci našich předků.

Ilona Rozehnalová, předsedkyně spolku Fiducia a členka okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu: 1. Spolku Svatý Václav pomáháme od podzimu 2018. Rozhodli jsme tak se na základě odborného stanoviska Národního památkového ústavu ze září 2018 a výstupů průzkumu odborníka na tovární komíny Martina Vonky, zpracovaného pro ministerstvo kultury. V obou materiálech autoři shodně tvrdí, že komín Strakáč je unikátní v rámci České republiky, podle aktuálního vyjádření NPÚ by si zasloužil památkovou ochranu. Samozřejmě za podmínek, že jej lze opravit a že nepoškozuje životní prostředí. Podle materiálů a stanovisek, které jsme od podzimu získali, by oprava komína vyšla zřejmě cenově nastejno, nebo i levněji, než jeho demolice. Stejně tak, pokud bude zachován, životnímu prostředí bude podle České inspekce životního prostředí škodit výrazně méně než v případě plánované demolice odstřelem, kdy se do ovzduší uvolní nekontrolovatelné množství toxických látek. Prověřovali jsme také, zda lze komín vyjmout z demolic tak, aby nebyla ohrožena sanace okolí. Podle vyjádření ministerstva financí to možné je. 2. Zbourat komín Strakáč ve chvíli, kdy podle odborných stanovisek patří k nejcennějším komínům na území Česka, považujeme za velkou chybu. Jsme rádi, že se postupně k iniciativě za záchranu Strakáče přidávají osobnosti ostravské kultury. Věříme, že majitel Strakáče svůj názor ještě přehodnotí podobně, jako to kdysi udělal u debat o Dolních Vítkovicích. V roce 2004 se objevil záměr velkou část Dolních Vítkovic zbořit – s argumentem, že je to hromadu šrotu, která hyzdí město. Obdobné názory zaznívaly nejen ze strany majitele, ale i od tehdejších politických lídrů našeho města. Dnes už nikdo nezpochybňuje hodnotu Dolních Vítkovic, naopak. V mnohém nám aktuální diskuse o Strakáči přijde obdobná. Chránit solitérní industriální památky je v dnešní době stejně důležité jako větší celky podobné Dolním Vítkovicím.  Pokud někdo zpochybňuje historickou hodnotu komína, doloženou odbornými institucemi, měl by předložit argumenty a s odbornými stanovisky se řádně vyrovnat. Tvrzení, že komín ztratil hodnotu, protože se sanací okolí přerušil technologický tok, lze již považovat za zastaralé. Ostatně v hornické krajině Ostravska nalezneme solitérní kostely bez vesnic, které musely ustoupit těžbě, stejně jako solitérní těžní věže a komíny. Bez těchto solitérních dominant, a to platí rovněž u Strakáče, nenávratně narušujeme ráz hornické krajiny, která je pro Ostravu typická. Její cenné prvky, jako jsou právě třeba komíny a těžní věže, ale i haldy a přírodní unikáty vzniklé díky hornické činnosti našich předků bychom se měli snažit zachovat pro další generace, zejména ve chvíli, kdy je to například u Strakáče zcela reálné, a to jak po stránce finanční, tak po stránce proveditelnosti…. PS: Pokud by někoho zajímaly podrobné informace o Strakáči, najde je v prvním letošním čísle bulletinu Krásná Ostrava a nebo na výstavě ve vitrínách Ostravice-Textilie ze strany náměstí Edvarda Beneše.