Vojtěch Dyk kraloval v Gongu, Janáčkova filharmonie se s ním v závěru pořádně rozšoupla

Gong beznadějně vyprodaný už několik měsíců před koncertem, to se v současnosti podaří jen málokterému českému umělci. Čtvrteční večer patřil Vojtěchu Dykovi, který přesvědčil, že není jen mimořádně hlasově disponovaným zpěvákem, ale též bavičem, leaderem, hercem, ironikem, prostě showmanem par excellence! Viděl jsem ho v minulém roce vícekrát a musím konstatovat, že Dykův výkon a souhra všech doprovodných prostředků získaly ještě větší gradaci.

Už samotný úvod koncertu začal ve velkém stylu. Largo z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka Dyk zanotoval nadpozemsky čistou fistulí, v níž se zpěvák pohyboval elegantně v sopránovém ženském rejstříku. Posléze Dyk plynule přecházel do nižších hlasových poloh a předvedl úchvatné improvizace, které citlivě a vkusně rozvíjely vlastní podstatu geniální Dvořákovy hudby. Spolu s Dykem opentlil Largo nádhernými vyhrávkami saxofonista Michal Žáček, aranžmá Borise Urbánka vymalovalo party hráčů Janáčkovy filharmonie do jazzových barev.

Michal Žáček. (Foto: Ivan Korč)

Nádherné byly i skladby Mona Lisa a A veces ve flamencovém aranžmá Jana Maxiána. První polovinu koncertu zakončila píseň Hladiny Petra Hapky a Michala Horáčka typická svou noblesní nostalgií a vláčnějším tempem s nádherným textem. Energie na pódiu by se dala krájet. Spolehlivou rytmiku zajišťovala část B-Side Bandu složená z basy, kláves a kytary, bicích a perkusí. Žesťová sekce pod dohledem Josefa Buchty sázela své souzvuky s přesností švýcarských hodinek. Právě tento skvělý bandleader má největší zásluhu na setlistu, repertoáru a dramaturgii koncertu. Ani Janáčkova filharmonie B-Side Bandu nezůstávala nic dlužna. Filharmonici nechali klasickou akademičnost doma a koncert si užívali bezmála jako lidé v publiku. Vynikající souhra a nádherné výkony všech sekcí i jednotlivých hráčů (skvělé houslové sólo koncertního mistra) provázelo velmi ohleduplné a citlivé ozvučení, které opět potvrdilo, že druhým nejdůležitějším předpokladem úspěšného koncertu (po kvalitní a bravurně zahrané hudbě) je zvládnutá akustika Gongu.

Z koncertu Vojtěcha Dyka. (Foto: Ivan Korč)

Po pauze zazněly další nesmrtelné pecky Feeling Good, It Had Better Be Tonight a parádně rozjetý Orient Express z pera Ondřeje Brouska. Superrychlou coververzi amerického tradicionálu Old MacDonald vystřídal opojně romantický Beautiful Day Borise Urbánka. V něm ještě důrazněji exceloval fantastický Michal Žáček, který svým bezprecedentním sólem, během něhož si odtančil i mezi diváky, ukázal, proč patří mezi největší instrumentální elitu této země. Krásně zaranžované byly písně Cry Me a River a úprava Stingova slavného Fragile pod názvem Fragilidad.

Z koncertu Vojtěcha Dyka. (Foto: Ivan Korč)

Závěr setlistu už se s ničím nepáral. Akční Vihorlat o slovenském „zážitku“, na který se nezapomíná, roztleskávací Typhoon Baby, rychlonohý Beat ve swingu a závěrečná Grace Kelly za odměnu. To už lidé nevydrželi sedět a ještě před poslední písní vyskočili na nohy a závěr koncertu Vojtěcha Dyka protančili. Tak ohlušující potlesk jsem v Gongu ještě neslyšel a to chodím na koncerty už hezkých pár let.

Je dobré si položit otázku, co tkví za tak jednoznačným úspěchem Vojtěcha Dyka. Na prvním místě se sluší zmínit jeho obrovský talent, který zpěvák tvrdou prací zdokonaluje soustavným cvičením, pěveckými konzultacemi a také přemýšlením o muzice. Jedině tvrdým drilem lze dosáhnout toho, že jeho hlas se rozpíná suverénně přes tři oktávy (!) a stylově přesvědčivě zvládá swingové frázování, jazzový feeling, ale i soulovou svěžest, bluesovou nostalgii a dramatický muzikálový projev.

Vojtěch Dyk ovládl ve čtvrtek ostravský Gong. (Foto: Ivan Korč)

Druhým faktorem je souhra temperamentu, povahy a charakterových vlastností. Dyk je prostě rozený bavič. Dokáže si inteligentně udělat legraci z věcí, které je třeba vnímat s nadsázkou, včetně sebe sama. Jeho parodování arabského zpěvu, bonmot o prezidentovi i historky ze života byly podány elegantně, svižně a nikde nenarušily tempo koncertu. Přirozeně a nenásilně si dokázal získat publikum na svou stranu, přitom to s povídáním nijak nepřeháněl.

Jeho setlist je mixem nejlepších tradic západní populární hudby a nabízí tak pestrou paletu hudebních vjemů, že se v ní najde v podstatě každý. Dyk má také skvělou intuici. Tím, že si vybral ke spolupráci velký žesťový soubor B-Side Band, se odlišil od dalších umělců. Jedinečná armáda žesťů reagovala na každou nuanci s potěšujícím nadhledem, přesností a skvělým zvukem v celém nástrojovém spektru. B-Side Band stojí na zkušených muzikantech, energické žestě dotváří i kapela s ostravským Borisem Urbánkem za klávesami.

B-Side Band Vojtěcha Dyka. (Foto: Ivan Korč)

Dalším bonusem koncertu byla skvělá Janáčkova filharmonie, která crossoverové spolupráce podniká dlouhodobě, systematicky a neustále se v nich zlepšuje. Bylo nad slunce jasné, že filharmonici Dyka milují stejně jako publikum, protože takto si hráči koncert ještě neužívali a poslední píseň dokonce odehráli vestoje! Právě Janáčkova filharmonie pod taktovkou skvělého dirigenta, muzikanta i skladatele Jana Kučery dovršila hutnou zvukovou sazbu nádhernými nástrojovými barvami i výkony.

Vojtěch Dyk ovládl ve čtvrtek ostravský Gong. (Foto: Ivan Korč)

Vojtěch Dyk překonal veškerá očekávání a odehrál ve spolupráci s ostravskými filharmoniky a B-Side Bandem nejlepší crossoverový koncert v historii Janáčkovy filharmonie. Skvělá pěvecká forma, neposednost, podnikavost a ostrovtip mu vydržely po celý koncert a tryskaly z něj s účinností gejzíru. Je pravděpodobné, že tento zážitek si mnoho účastníků čtvrtečního koncertu zařadí k osobnímu zlatému fondu koncertních vzpomínek. Já tak rozhodně učiním.