Lenka Filipová zažívá comeback s albem plným keltských balad. Ostravský Gong jí tleskal vestoje

Jeden z nejkrásnějších příběhů českého showbyznysu. Mladá, talentovaná studentka konzervatoře Lenka Filipová začala psát vlastní písničky už během studií u kytarových legend Štěpána Urbana a Milana Zelenky. Spolupracovala se Zdeňkem Rytířem, který je autorem textů jejích nejslavnějších písní. Půvabná zpěvačka s nezaměnitelným šansonovým projevem a šeptavě sametovým hlouběji posazeným hlasem psala vždy hudbu, která se svou instrumentální i obsahovou kvalitou vymykala šedému československému popovému průměru.

V ostravském Gongu Lenka Filipová zahájila koncert písněmi z aktuálního alba Oppidum (2018), které vydala po neuvěřitelných 16 letech od poslední řadové kolekce Tisíc způsobů jak zabít lásku (2002). Opiddum představuje v kariéře zpěvačky, která si prošla nelehkými zdravotními i rodinnými peripetiemi, velký přelom. Filipová na něm proměnila svou poetiku blíž k meditativní hudbě, která vyrůstá z anglofonních a keltských kořenů. Nahrávka se stala čtvrtým nejlepším albem na Musicserveru a sklidila veskrze pozitivní ohlas kritiky i veřejnosti.

Písně Kathy´s Song, legendární Greensleeves alias Zelené rukávy a Scarborough Fair zazněly v podání jedenáctičlenného ansámblu složeného ze smyčcového kvarteta, klavíru, dechových nástrojů a zejména irské harfy: působivého nástroje, jehož magicky pohádkový zvuk vetknul každé písni punc jedinečnosti a krásně se snoubil s kytarami Filipové. Zpěvačka z nového alba dala k dobrému písně zpívané v irských nářečích, nezapomněla však ani na song Na cestě, ke kterému napsal text David Stypka. Nádherná bilanční balada je koncipována jako osobní zpověď a v sugestivním podání Filipové vyzněla s autentickou krásou jejího větrem ošlehaného hlasu i kolovrátkového kytarového doprovodu. Filipová krásnému textu frýdecko-místeckého všeuměla Stypky vetkla svou životní zkušenost a moudrost.

Většina diváků zpočátku čekala na legendární hitovky, což se potvrdilo vlažnější intenzitou potlesku během několika prvních nových písní. Když zazněly Věnování, Zamilovaná a další nestárnoucí hity, bylo hned zřejmé, za čím lidé do Gongu mířili. To vůbec neznamená, že nová tvorba Lenky Filipové není zajímavá. Možná, že její stylovou proměnu na Oppidu někteří dosud nezaregistrovali. Naštěstí skvělé instrumentální podání všech muzikantů a nehasnoucí charisma Lenky Filipové vytvořily rychle most i k její nové tvorbě. Postupně se akustická hladina posluchačské odezvy vyrovnala a diváci si koncert užívali. Došlo i na další obrovské hity Filipové jako Za všechno může čas či Ať žije show a Mosty, které zpěvačka kořenila osobními vzpomínkami.

Lenka Filipová se v Gongu představila v báječné formě. Počáteční hlasovou nejistotu ztratila během prvních dvou písní a celý koncert si s vervou užívala, což se odrazilo nejen v její energické kytarové hře, ale i v častějším kontaktu s publikem, za nímž si chodila na kraj pódia. Zklamáním byla kvalita ozvučení, která nebyla ideální. Nástroje byly nasnímány transparentně, ale zpěv byl často nekonkrétní a nesrozumitelný. Filipová během koncertu také jasně demonstrovala, že si drží instrumentálně skvělou úroveň. Říznou vypalovačku zahrála v elegantním kovbojském klobouku jen sama s kytarou. Apartně zněly také obě její kytary, které často střídala využívajíc i netradičních ladění. Aranžmá nových skladeb bylo neotřelé a vkusné, jen by bylo vhodnější zařadit i trochu rychlejší písně, protože tep většiny z nich byl spíše pomalejší. Starší songy ukázaly svou sílu i v skromnějším obsazení kytara, klavír za doprovodu fakultativních nástrojů (akordeon, flétny a cajon).

Lenka Filipová je osobnost, která se svou tvorbou provinčnímu českému popu vždy vymykala. Její hřejivá lidská pozitivita, jazykové vybavení (během koncertu zpívala v několika dialektech a jazycích), instrumentální preciznost a nezaměnitelně hladivý hlas patřil a patří ke klenotům české popové scény. S léty získal šedivější zabarvení a drsnější odstíny, ale svůj samet si zachoval. Filipová se stala jedinečnou českou zvěstovatelkou kvalitního folkpopu s názorem, který dokázal osobitě vstřebat vlivy francouzské, anglické a obohatit je o klasicko-hudební postupy. Její vývoj směrem k novým hudebním břehům je proto velmi potěšující. Lenka Filipová i v pětašedesáti letech ukazuje, že umělec nemusí žít jen z podstaty a z minulosti. Naopak, může svým šarmem, inteligencí a hudební projevem okouzlit v každém věku, pokud tak činí s rozumem, láskou a radostí.