Jaromír Javůrek a Ondřej Sikora z MHFLJ: Snažíme se, aby festival nezkameněl

Jaké jsou cíle současného festivalu, můžete nastínit obrysy stávající koncepce?

Jaromír Javůrek: Loňský rok byl prubířským kamenem pro organizátory i pro posluchače. Vyzkoušeli jsme si, že programové rozpětí je nosné, a správné a rozhodli se, že půjdeme cestou širokého portfolia. Mám za sebou poměrně dlouhou dobu práce v socialismu, a proto těch dogmat mám dodnes, řečeno velmi slušně, plné zuby. V letošním roce je, myslím, silněji zastoupena stopa lidové hudby, ze které Janáček vycházel a jež se objevuje také v hudbě jeho současníků. Rozkročení je to široké a smysluplné, není to, co dům dal. Neodmyslitelnou součástí festivalu je samozřejmě i letos světová interpretační špička. Doprovodný program myslí i na rodinná odpoledne.

Ondřej Sikora: Je to logický krok, protože Janáček zazněl skoro celý v rámci Hudebního maratonu Leoše Janáčka. Letos je jeho odkaz obsažen v konfrontacích, zdrojích a v inspiracích. Jenom podepisuji myšlenku většího dramaturgického rozkročení dvou festivalových center Ostravy a Hukvald. Výběr účinkujících a obsah programů je jasný: V Ostravě se opíráme o klasickou hudbu, na Hukvaldech cílíme na širší stylové a žánrové spektrum.

Horkou novinkou je spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, který se stává rezidenčním festivalovým orchestrem. Co vás vedlo k volbě právě legendárního pražského SOČRu?

Jaromír Javůrek: Symfonický orchestr Českého rozhlasu je špičkový orchestr a těžko bychom se teď dohadovali, jestli je po České filharmonii druhý nebo třetí. V prvé řadě jde o orchestr, který má zájem s námi spolupracovat. Druhým faktorem je kvalita. Další krok, který nás k tomu vedl, je memorandum, které podepsal za Český rozhlas jeho generální ředitel René Zavoral. Spolupráce spočívá i v záznamu koncertů, některé se budou vysílat v přímém přenosu. Zahajovací koncert v jejich podání bude jistě zážitkový: po Janáčkově Sinfoniettě zazní geniální 1. klavírní koncert Des dur Sergeje Prokofjeva a grandiózní Symfonické tance Sergeje Rachmaninova. Tady jsme směřovali k programu, který – jak říkal Jiří Bělohlávek – je z jednoho kadlubu.

Každoročně připravujete zajímavé pěvecké a instrumentální recitály. Jaké osobnosti se na nich letos představí?

Ondřej Sikora: My jsme si vymysleli, že od letoška budeme dávat vždy prostor slavným ostravským rodákům, nebo osobnostem, které z Ostravy vzešly. Logickým krokem bylo pozvat pianistu Tomáše Kača, který vystudoval čtyřletý obor na prestižní univerzitě Berklee za dva roky. Tomáš má za sebou obrovský příběh: vyprodaná Carnegie Hall a návrat do Prahy, kde má na kontě dva úspěšné koncerty v rámci cyklu Hybatelé rezonance. Jeho koncert vnímáme jako svého druhu ostravský návrat a první celovečerní vystoupení v tomto městě po mnoha letech. Současně nás těší, že tento excelentní pianista získal v březnu také moravskoslezskou Cenu Jantar.

Jaromír Javůrek: Ano, Tomáš Kačo by měl zahájit takovou neortodoxní a neformální řadu slavných návratů. Tento region je skutečně bohatý svými talenty, z Janáčkovy konzervatoře vzešla řada vynikajících osobností. Festivalové pódium je to pravé místo, aby se předvedli v tom nejlepším slova smyslu s tím, co se za tu dobu od svého odchodu naučili a co mohou nabídnout.

Ondřej Sikora: Čímž se dostáváme k dalšímu koncertu, kterým je pěvecký dvojrecitál Lukáše Bařáka a Petra Nekorance. Lukáš Bařák je absolventem Janáčkovy konzervatoře, pražské AMU a mladý talent, s nímž se mohou divadelní fanoušci setkat v operních inscenacích Národního divadla moravskoslezského. Petr Nekoranec u nás na festivalu také hostoval. V rámci doprovodného programu se se všemi třemi uskuteční festivalové besedy v Centu PANT.

Jaromír Javůrek: Nesmíme zapomenout ani na recitál Sergeje Babayana, jehož výsostné klavírní umění určitě nadchne ostravské publikum.

Od sólových recitálů je krůček ke komorním koncertům, které mají na festivalu tradičně vynikající zastoupení. Koho kupříkladu přivítáte letos?

Jaromír Javůrek: Čekají nás opravdu mimořádné komorní večery. Jedním z nich bude Isabelle Faust Trio. Tohle špičkové seskupení interpretů se takto pohromadě v Ostravě objeví poprvé jako předzvěst velkého beethovenovského výročí, které nás čeká v roce 2020. Bude to vzácný večer sestavený výlučně z klavírních trií Ludwiga van Beethovena. Janáčkův komorní orchestr je spjat s festivalem od roku 1976 a je pravidelným hostem. Letos zahraje po boku špičkové ostravské flétnistky Petry Olajcové. Dalším návratem bude Lisztův komorní orchestr, který jsem slyšel nedávno v Budapešti a byl jsem nadšen jeho zvukem. Unikátní propojení tohoto předního maďarského souboru se špičkovým českým hobojistou Vilémem Veverkou se ozve nejen v barokní hudbě, ale i v světové premiéře Concertina pro hoboj a smyčce jazzového skladatele Josefa Vejvody.

Bývalo dobrým zvykem festivalu myslet i na ostravské skladatele. Najdeme v programu také jejich zástupce?

Jaromír Javůrek: Připomněl bych rodáka ze Staré Poruby Ilju Hurníka. Na jeho počest pořádáme nedělní matiné, kde Iljův syn Lukáš bude číst povídky svého tatínka, které nikdy nebyly zveřejněny. Bude znít hudba otce i syna Hurníků, ale také hudba, kterou měl legendární skladatel, klavírista a popularizátor hudby rád.

Čeká nás také jedno velmi významné výročí, které se týká Milana Báchorka. Jak jste naložili s ním?

Jaromír Javůrek: Milan Báchorek je žijící legenda ostravských skladatelů. Je spjat s tímto krajem jako skladatel, profesor, sbormistr a organizátor hudebního života. V každém ohledu dokázal, že je vynikající osobností. Je mi ctí, že všechny velké partitury Milana Báchorka byly na festivalu v minulosti uvedeny, ať už jde o Lidice či Sterofoniettu. Nyní, v roce jeho osmdesátých narozenin, to bude jeho Hukvaldská poéma. Jinak si myslím, že uvádění soudobých skladeb je jedním ze specifických rysů našeho festivalu. Soudobá hudba se stává integrální součástí jednotlivých koncertů. Jak říkával Ilja Hurník, a já na něj strašně rád vzpomínám: „Nezavírejte nás do rezervací, ať posluchač sám rozhodne, jestli Ilja Hurník může znít vedle Ludwiga van Beethovena.“

Nemá se přát předem, ale blahopřáli jsme takto i Krzysztofu Pendereckému k jeho pětaosmdesátinám a ve zdraví se jich dožil a velkolepě je oslavil. Věřím, že v případě Milana Báchorka tomu bude podobně. Jeho Hukvaldská poéma zazní na velkolepém závěrečném koncertu, kde bude zasazena do zlatého fondu české hudby: Koncert otevře Žalm 149 Antonína Dvořáka, který na festivalu bude uveden poprvé a závěr festivalu bude patřit České písni Bedřicha Smetany, abychom připomněli to zřídlo české hudby. Ten základní kámen, na kterém všichni ti Hurníkové, Báchorkové, Dřízgové a další mohli stavět, Smetana položil nesmírně pevně a důkladně.

Když už jsme u Hukvald, zmínili jste přesahovou žánrovou koncepci programů. Co se tedy rozezní a uskuteční právě zde?

Ondřej Sikora: Já se těším na folklorní odpoledne a večer 15. června.  Začíná se uměleckým souborem Podskalák a večer pokračuje suitou Mariana Friedla Beránci a vlci. Tento program zazněl v Hradci nad Moravicí na festivalu Hradecký slunovrat i v rámci Colours of Ostrava. Já jsem Beránky a vlky viděl na podzim roku 2018 v brněnském Sono centru, kde došlo ke křtu tematického filmu vytvořeného k celému projektu. Myslím si, že málokde tato hudba může zafungovat tak krásně, jako v amfiteátru hukvaldské obory. V průběhu koncertu bude film promítán také. Marian Friedl je známý jako jazzový kontrabasista, ale v průběhu toho večera zahraje na mnoho dalších různých nástrojů.

Folklor na Hukvaldech zazní také v jiných podobách a ztvárnění, že?

Ondřej Sikora: Je to tak. Lidové balady Polednice a Kytice v dílech Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů budou umocněny scénickým provedením a videoartem. Taneční složky se ujme legendární taneční soubor Hradišťan, choreografkou je Laďka Košíková jakožto umělecká vedoucí tohoto souboru. Tento program vznikl před více než 10 lety na objednávku Smetanovy Litomyšle, poté byl reprízován na Pražském jaru, aby na několik let usnul. A nyní jej znovu vzkřísí dirigent Marek Prášil s Filharmonií Bohuslava Martinů, holešovským dětským sborem, operním sborem NDM a s tanečním souborem Hradišťan.

Zaujal mne tematický den na Hukvaldech pro všechny generace s názvem Mladý Janáček. Co od něj můžeme očekávat?

Ondřeji Sikora: Jedná se o den s Leošem Janáčkem na Hukvaldech ve všech jeho podobách, který je určen pro rodiny s dětmi a pro veškeré publikum, které by si chtělo udělat na Hukvaldy výlet a strávit ho v přítomnosti dobré hudby a třeba v přítomnosti pana ředitele, který povede komentovanou prohlídku Po zarostlém chodníčku od brány hukvaldské obory až po bránu hukvaldského hradu. Zde bude navazovat první představení Říkadla a něco navíc studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě v režii Davida Kříže. Po skončení se posluchači budou moci přesunout do amfiteátru, kde bude probíhat koncert Roztančená Evropa – Ostrava Youth Orchestra, uměleckým garantem různých tanců z celé Evropy bude pan dirigent Petr Vronský. V průběhu celého odpoledne bude probíhat doprovodný program pro nejmenší děti u sochy lišky Bystroušky ve spolupráci s pedagogy Základní umělecké školy Hukvaldy-Sklenov.

Jaromír Javůrek: Jinými slovy, i na tomto dni je vidět propojení bývalých festivalů, včetně spolupráce hukvaldských pedagogů, obyvatel a vedení obce.

Lahůdkou bude novodobá premiéra oratoria Carla Ditterse Il Tribunale di Giove. Proč jste zvolili právě osobnost tohoto skladatele, který působil v Javorníku?

Jaromír Javůrek: Rok 2019 je ve znamení dvojího výročí tohoto skladatele, jistě si pamatujete obnovenou premiéru jeho Missy Solemnis k výročí ostravsko-opavské diecéze. Tou cestou pokračujeme dále a vedle osvědčených titulů uvádíme i ty méně známé. Nehledě na to, že Carl Ditters byl ve své době stejně populární a slavný jako Mozart a Haydn. Toto oratorium je výjimečné a víme už nyní, že umělecký vedoucí Tomáš Hanzlík, který jej připravuje, na něm pilně pracuje. Samozřejmě jsme uvažovali o premiéře v Javorníku, ale tamní sál je dimenzován pro 40 lidí, proto se koncert odehraje na hradě Hukvaldy v historickém prostředí a věřím, že to bude jedna ze specialit tohoto festivalu.

Další specialitou, která mi udělala velkou radost, je uvedení skvělého oratoria Arthura Honeggera Král David. Bylo vůbec tohle kultovní světové dílo v Ostravě někdy provedeno?

Jaromír Javůrek: Řekl bych, že to je splacený dluh. Můj pan profesor dirigování Otakar Trhlík, šéfdirigent Janáčkovy filharmonie, toto dílo kdysi nastudoval ve verzi pro velký orchestr sbor, recitátora a sólisty. A na udání (ano, i taková byla doba) byl zavolán na městský výbor strany k tehdejšímu ideologickému tajemníkovi a bylo mu, řeknu-li to noblesně, vyčiněno. Posléze mi líčil, jak to bylo ponižující. „Jak si to vůbec může dovolit, zařadit toto oratorium na program. Dělnická třída vyjde do ulic, budou manifestace, chceš soudruhu, aby horníci přestali rubat uhlí?“ Až tak demagogické to bylo. Doktor Trhlík byl násilně hospitalizován v městské nemocnici a koncert byl zrušen bez náhrady. Od té doby se to nikdy v Ostravě nehrálo. Takže mám radost, že tento dluh vůči doktoru Trhlíkovi, ale i samotnému výjimečnému dílu, se nám podaří splnit. A Pražský filharmonický sbor s Lukášem Vasilkem, který se vyprofiloval do té řady nejlepších českých sbormistrů, bude určitě velkým zážitkem. Pevně věřím, že to nic nepokazí a že mě už nikdo před žádný výbor nezavolá a provedení nezakáže (smích).

Ondřej Sikora: Je to to i doklad dlouhodobé umělecké spolupráce s Pražským filharmonickým sborem, nejen jako část velkých vokálně-instrumentálních děl, ale i samostatně se zajímavými tituly.

Zaujala mne také série diskuzí s osobnostmi letošního programu. Prozradíte něco konkrétního?

Jaromír Javůrek: Nové to je v tom, že jsme vybrali jiné místo a jiný čas. Jedná se o mezičas mezi koncerty, nikdo nebude stresován tím, že za čtvrt hodiny začíná koncert, nebo naopak, že nám za čtvrt hodiny jede tramvaj a jak se dostaneme domů.

Ondřej Sikora: Přesně tak. Já jsem moc rád za spolupráci s Centrem PANT. Během dvou plzní jsme si s ředitelem Centra PANT Petrem Pánkem podali ruku, že doprovodný program uskutečníme právě tam. Když jsem o místu přemýšlel, nenapadlo mne nic vhodnějšího. Letos se fanoušci můžou těšit nejenom na české umělce, zmíněného Tomáše Kača, Petra Nekorance, Lukáše Bařáka, ale i varhaníka Jaroslava Tůmu. Nabídneme také besedy se zahraničními umělci, které bude mít na starost moderátor Jiří Vejvoda. Mám radost, že nejen na koncertním pódiu, ale také v osobní rovině budou mít posluchači možnost poznat skvělého dirigenta Kristjana Järviho nebo členy Izabelle Faust Tria.

Festival startuje 28. května a končí 1. července. Rozsahem se řadí k největším českým festivalům vůbec. Je pro vás důležitá zpětná vazba návštěvníků a umělců?

Jaromír Javůrek: Ohlas posluchačů je pro nás na prvním místě.  V jistém slova smyslu mám radost i z negativní odezvy, například když nám někdo řekne, že na WC chybí papír, proč nemůžou dopravní prostředky jet o 15 mininut později apod. Zpětná vazba je důležitá, protože jedině díky ní jde něco zlepšovat. Těší nás, že počet posluchačů stoupá. Publikum je mixem od mladých lidí až po seniory. Z toho mám obrovskou radost. Další cennou reflexí je, že umělci se chtějí na festival vracet, byť na jiných pódiích vydělají peníze taky a možná i snáz.

Ostrava je město, kde se na koncerty chodí v hezkém oblečení a kde se tleská jen tomu, co je dobré. Dnes mám kolem sebe vynikající tým, který touto cestou jde se mnou. Snažím se, aby festival nezkameněl, proto se tam dnes objevují programy, které by tam před lety nebyly. Máme snahu přivézt do Ostravy to nejlepší a udělat z festivalu zážitkový balíček na té nejvyšší možné úrovni.

Ondřej Sikora: Víme, že produkce i letos začínají na Hukvaldech v pozdních hodinách. I v tomto roce platí to, že posluchači mají možnost zakoupit si dopravu na jednotlivé festivalové koncerty. Autobusy vyjíždějí od Domu kultury města Ostravy a budou zastavovat i ve Frýdku-Místku. Má-li někdo zdravotní indispozice, bude od brány obory opět organizována bezplatná doprava nahoru na hrad. Snažíme se posluchačům každoročně zlepšovat i tento servis.

Jaké je vaše největší přání k letošnímu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka?

Ondřej Sikora: Pro mě je nejpodstatnější, aby se posluchači na festival těšili stejně jako my. Aby všechny koncerty navštěvovali se stejnou radostí, s jakou je pro ně organizujeme. Aby umělci, kteří přijedou, byli spokojeni s Ostravou jako městem, s festivalem jako takovým a aby se tady cítili dobře a chtěli se časem vrátit. Z toho praktického hlediska si přeju, aby nám přálo počasí při hukvaldských produkcích.

Jaromír Javůrek: Přeji si, aby festival proběhl pokud možno beze změn uměleckých i programových. Aby byl festival pozitivně vnímán a podporován z veřejných a soukromých zdrojů, aby se těšil všeobecné přízni. Aby měl dostatek sil, energie, a aby se nadechl do těch dalších let.

Přeji vám oběma a zejména všem lidem, kteří se rozhodnout vyrazit na koncerty, příjemné hudební zážitky!