Neuchopitelná jako hudba, kterou tvoří. Rozhovor s písničkářkou Moonshye

Jak se stalo, že ses rozhodla věnovat se naplno psaní písniček?

Vždy jsem si skládala písničky do šuplíku, pak jsem studovala výtvarku, měla kapelu a po nějakých letech mi došlo, že jestli hudbu chci dělat naplno, budu muset v životě něco změnit. Pořád jsem měla v srdci takový pocit, že nedělám to, co bych chtěla, i když mě práce učitelky výtvarky bavila. A tak jsem se rozhodla změnit vnější podmínky, aby se to změnilo uvnitř. Takže jsem sekla s prací, přestěhovala jsem se z Prahy do Lodže a začala jsem o sobě uvažovat jako o muzikantce, která si na sebe nějak vydělává, než jako o učitelce, která při učení hraje.

Odráží se i ve tvých písních vizuální vjem?

Myslím, že hodně. Mé písně jsou takové vize, které mám v hlavě. A je to pro mě velmi důležité dělat i ten vizuál, který se odrazil v klipu k písni „Feathers“. Mám ráda komplexní věci, když je umění propojené, jako to třeba dělali Pink Floyd, PJ Harvey apod.

Nahrávka Feathers vznikla v mekce polských písničkářů – ve městě Opole. O čem tvá píseň je?

Řekla bych, že má více rovin. Hlavní poselství je, že my lidé často hledáme krásu a naplnění v něčem vnějším. A když to nenajdeme, nakonec zjistíme, že je někde uvnitř. V nás samých.

Kdo se podílel na realizaci?

Režie se ujal Robin Lipo, který je absolventem režie na vysoké filmové škole v Lodži. Já jsem si vymyslela scénář. Pak jsem zjistila, že zrealizovat ho není tak „easy“, jak se mi zdálo. Nakonec do toho hodně vnesl právě Robin.

Kdo měl poslední slovo?

Já jsem se naučila stříhat, a když byl zrovna v Česku a já v Polsku, tak jsme si to posílali, ale on měl ve střihu finální slovo, protože je v tom zběhlejší. Takže jsem mu důvěřovala.

Jak probíhá prezentace takového klipu?

Zatím jsem zkoušela oslovit nějaká média. Úspěšná jsem byla u dvou polských hudebních serverů a v jednom tamějším lokálním rádiu. A u nás v magazínu FullMoon, kde měli o mou hudbu zájem a v rámci jejichž webu proběhla premiéra klipu.

Měla jsi možnost si zahrát i v Polsku, kde nyní žiješ?

Ano, hraju zatím menší koncerty a ohlas je skvělý. Je tam okruh lidí, kteří se zajímají o umění a jsou otevřeni alternativnější hudbě.

Jak jsi na tom se zkušenostmi z koncertů v České republiky? 

Tady se snažím zafungovat, ale je to trochu těžší, protože tu fyzicky nejsem. Chci si domluvit nějaké koncerty na léto, moc ráda bych hrála v Česku víc.

Tvoje písnička je v angličtině. Neuvažuješ o polštině, nebo češtině jako Jiří Krhut či Jarek Nohavica?

Možná by to bylo jednodušší v tom, že bych byla populárnější. Ale tak nad tím nepřemýšlím, když skládám. Pro mě je jazyk prostředkem vyjádření, hudebním nástrojem. K písničkám přistupuji jednotlivě a intuitivně používám vždy ten jazyk, který se k dané písni zvukově nejvíce hodí. U většiny je to angličtina, ale skládám i v češtině a polštině. Vždy mi to při skládání naskočí automaticky, tak jako když si vybíráš nástroj, na který skladbu zahraješ a nebo styl zpěvu. Jazyk je pro mě především zvuk. Ostatně jednu svou písničku v polštině jsem měla možnost zahrát i v polské televizi a můj akcent se jim líbil (úsměv).

Je singl Feathers předzvěstí koncepčního alba, které bude následovat? 

Mám hrozně moc písniček, které nemám profesionálně nahrané. Protože v tom nejsem zdatná, teď se snažím to dát do pořádku a nahrát nejdůležitější věci. Letos budu nahrávat v Opole své první EP. Zároveň nosím v hlavě celé album, které by mělo vzniknout koncem roku, pokud se podaří, jako následník EP.

Hraješ a zpíváš převážně sama, nebo i s hosty?

Avizované EP bych chtěla udělat sólově a k tomu jednu písničku s kapelou. Album bych chtěla natočit dost odlišně a pozvat k němu více muzikantů. Můj sen je hrát s více lidmi, ale z praktických důvodů to vychází tak, že zatím koncertuju především sama s kytarou a looperem.

Když jsem poslouchal klip, padla na mne křehkost, plachost, intimita. Jsou to tvé povahové vlastnosti a charakterové rysy?

To já právě moc nevím. V hudbě se určitě nějakým způsobem odrazí osobnost tvůrce. Někdy mám pocit, že právě teď potřebuji napsat písničku. Najednou to přijde samo, slova i melodie, ani nevím jak. Jak říkal Jimi Hendrix: „Hudba je o tom, že musíš co nejrychleji vyjádřit to, co cítíš a oholit to na tu samotnou podstatu“. Už to pak nechci nějak přikrášlovat. Třeba ta písnička Feathers vznikla tak, že se zrodil nápad na základě improvizace. Tu jsem si nahrála a pak jsem si poctivě zapisovala, jak mám píseň zahrát. Chtěla jsem, aby byla autentická a co nejvíce v podobě, v jaké vznikla.

Máš také písně reagující na vnější podněty a události?

Měla jsem zkušenost, že jsem složila jednu písničku trochu jinak než obvykle. Jde o píseň Kamyczki kamyki, která byla napsána pro absolventský film Robina Lipa TSANTSA. Pomáhala jsem při natáčení, které probíhalo v Norsku, kde mám přátele a kde jsem před pár lety začínala svou cestu k muzice. Natáčení bylo velmi intenzivní a byli jsme tam všichni skvělá parta, takže jsem se vrátila plná zážitků a dojmů jak z natáčení a filmu, tak z norské přírody, která je nádherná. Po návratu domů jsem jednou vzala do ruky kytaru a tak se zrodila písnička, která je mimochodem právě polsky a je napsána přímo pro hlavní postavu filmu.

Všiml jsem si, že součástí tvého hudebního projevu je looper. Jaký typ máš a k čemu jej využíváš?

VoiceLive 3 od TC Helicon, jsem moc spokojená, před tím jsem měla Boss RC 30, ale to dělalo problém na koncertech, zvukaři si s tím nevěděli rady. Nedělalo to moc dobrý zvuk. Současný looper je super. Využívám ho spíše ke zpěvům, nemám ale ráda, když se to přehání. Nechci dělat mnoho vrstev pouze na efekt. Nějaké písně mám s ním, nějaké bez. Někdy jen hlas jednoduše zdvojím.

Proč jsi pro sebe zvolila pseudonym Moonshye?

Dost jsem přemýšlela, jak pojmenovat to, co tvořím. A jednou z ničeho nic mého manžela napadlo slovo Moonshye. Říkala jsem si: to je ono. Trefil se, protože on je člověk, který mě nejvíc zná a vystihne. A to slovo mi přišlo takové neuchopitelné stejně jako hudba, kterou tvořím.  Navíc, symbolika noci a měsíce je mi velice blízká. Také se tematicky často, stejně jako příroda obecně, objevuje v mých písničkách. Neexistující slovo shye zní dvojznačně, může označovat svit,  ale zárověň určitou plachost. Měsíc je také svým způsobem stydlivý, můžeme ho vidět celý jen občas. Myslím si, že i já jsem trochu taková. Na jednu stranu chci tvořit hudbu a prezentovat ji, na druhou stranu nejsem úplně showman. Ale ráda dělám hudbu a zpívám pro lidi, takže je to nějak propojené.