Využívám řádky, šikanuji jejich prázdnost, píše básnířka Kristýna Svidroňová ve Chvilce poezie

Pro čtenáře deníku Ostravan.cz jsme od Kristýny Svidroňové (ročník 1992) vybrali tři básně. Podle editora Chvilky poezie jsou tři texty na jeden internetový „list“ s básněmi tak akorát. Internet, to je strašlivé přehlcení. Všeho, vším, všech. Bojovat s tím nelze, ale je dobré to nepřehánět. Konečně, organizátorka Literárních přeháněk o přehánění leccos ví. A také je dobře obeznámena s tím, když se řeč nějakého našeho přítele či známého promění v kulomet. Když jeho ústa prostě přehánějí.

Jako Lukáš, co mluví celé dny
a nikdo mu nerozumí
všechno co řekne zní
jako něco zkaženého
jako zničená elektronika 

Tak někdy píšu
nebo se zoufale snažím psát 

Využívám řádky
šikanuji jejich prázdnost
a z toho se rodíš Ty
která sama sebe nikdy nepřečteš

*

Svět rostlin je pro básnířku dnešní Chvilky poezie nezbytný. „Po letech života na vesnici, po studiu na zahradnické škole, po hodinách strávených ve sklenících, lesích, loukách si jej stále uchovávám. Mimo vlastní snahu něco pěstovat doma, být venku, o rostlinách také pravidelně píšu,“ říká pro Ostravan.cz.

„Fascinuje mě jazyk, kterým se mluví, pokud jde o rostlinnou říši. A to jsem pocítila i ve chvíli, kdy jsem se procházela obsahem knihy o pokojových rostlinách. Viděla jsem v nich přání, sny. Takové, které si vyslovujeme denně, pro sebe, nahlas i třeba během joga nidry,“ vysvětluje autorka následujícího textu. A ještě přidává pár odborných údajů: „Joga nidra je jógový spánek, spánek za plného vědomí. Jeho součástí bývá sankalpa, což je jednoduchá věta, pozitivní myšlenka, cíl, o který cvičící usiluje.“

je to jen část obsahu
knihy Útulný domov s rostlinami
tobě to však připomíná seznam všech tvých
posledních sankalp
i ten počet by seděl
33 nezničitelných já sis přála

teď kupuješ pokojovky podle encyklopedie z roku 2008
kterou si v knihovně už 2 roky nikdo nepůjčil
doufáš, že ti vyčistí vzduch, náladu, dají energii
na další sankalpu, která proroste další joga nidrou
jak 25 let starý ibišek
malým plastovým květináčem

*

Kristýna Svidroňová píše o rostlinách, klíčení i klíčích. O klíčích k určování rostlin i o klíčích k bytu. „Byt je pro mě současnost. Místo, kde se vzpomínky, sny a neodvratné teď setkávají na jedné chodbě. Neschopny zakořenit, ani růst vzhůru, podobně jako rostliny při množení in vitro,“ přemítá.

„Je v tom jakási intenzita, sterilita, rychlost i efektivita. Něco jako život.“ A v následující básni je i něco „hruškovského“, proto se na vliv ostravského barda rovnou zeptáme. A tohle je odpověď:

„Báseň vznikla v době, kdy vyšla nová sbírka Petra Hrušky Nikde není řečeno. Osobně jsem jí tou dobou věnovala čas a je možné, že někde něco se podepsalo. Avšak bez množiny skutečností, která mě k sepsání toho textu vedla, by nikdy nevznikl. Tvorba Petra Hrušky se mě dotýká, podobně jako tvorba jiných ostravských autorů, hudebníků či umělců. Nemůžu říci, že ne. V zásadě se ale snažím vnímat vše, co vzniká, existuje, a to i to, co mě při mém běžném pohybu míjí. Být v Ostravě a nebýt ovlivněn místními tvůrčími identitami je možné, stejně jako nemožné. Nemá smysl protestovat. Ale já vím, že mnou věci pouze neprochází jen tak. Snad kdyby se člověk zeptal cedníku sám…“

Klíče by měly být v zámku
klíče by měly klíčit v zámku, ale
včera to bylo samé ukazování směrů
ven, tam, pryč
kolik příslovcí ještě dokáže
posílat směrem od nás 

klíče v zámku nejsou, ale zamčeno
kde proboha jsi je schovala?
vidíš se opakovaně
jak je hážeš z balkonu
nikdo neodejde
ještě ne