Ostravský balet rozehrál Nebezpečné známosti v jejich jednoduchosti i hloubce
8.3.2019 11:56 Tereza Cigánková Divadlo Recenze
Čtvrteční premiéra ostravského baletu přinesla na jeviště Divadla Antonína Dvořáka známý příběh intrikánských šlechticů, kteří se stanou oběťmi vlastních milostných nástrah. Proslulý román Nebezpečné známosti z pera francouzského spisovatele Pierra Choderlose de Laclose přenesl na scénu polský choreograf Krzysztof Pastor ve spolupráci s lotyšským skladatelem Artursem Maskatsem, který pro tento balet zkomponoval originální hudební libreto. Jejich dílo se nese v duchu vizuálního minimalismu a čistoty, která je ale prosycena erotickým nábojem, symbolickými gesty a emocemi bublajícími pod dokonalou maskou společenské smetánky.
Koki Nishioka a Shino Sakurado v Nebezpečných známostech.
Foto: Serghei Gherciu
Dvouaktový balet Nebezpečné známosti vznikl již v roce 2006 v lotyšské Rize, kde Pastor (nynější šéf Polského národního baletu) i Maskats v té době působili. Při tvorbě je do značné míry ovlivnila filmová zpracování románu, která jsou dobře známá i u nás, vždyť autorem jednoho z nich je také slavný český rodák Miloš Forman.
Jevištní podobě se autoři snažili vdechnout veškerou emocionální hloubkou a složitost vztahů, spoléhali se však zcela na expresivitu a taneční výkony interpretů. V neměnném jednoduchém prostoru, oživeném jen posuvnými clonami v přední a zadní části jeviště, schodištěm a obdélníkovými výřezy ve zdi na horizontu, totiž nenajdeme žádné další rekvizity nebo kulisy.
Ony ‚nebezpečné známosti‘ a klubka vztahů, která zaplétají bývalí milenci a nynější rivalové vikomt de Valmont a markýza de Merteuil, jsou tedy znázorněny pouze pomocí pohybu a hudby, svou roli ale hraje i rozmístění tanečníků na scéně a jejich vzájemná blízkost či oddálení. Každé gesto má svůj smysl a každý pohled vydá za tisíc slov. Se strohostí prostoru korespondují i elegantní kostýmy Anny Kontek. Obě jednání baletu jsou uvedena krátkými prology, ve kterých se Valmont a Merteuil chystají do společnosti a z jejich póz, výrazů a konečně i z barvy jejich šatů čteme nekalé záměry i blížící se zkázu.
Hudba Arturse Maskatse je působivou kombinací dobových motivů (slyšíme typické nástroje barokní hudby jako je například cemballo) a současné divadelní a filmové tvorby. Je to hudba velmi dramatická, často graduje a nabízí silné náměty, ale i chvíle, kdy může posluchač vydechnout a zklidnit se – například při sborovém církevním zpěvu, který živě s orchestrem zazpívaly dětí z operního studia NDM, nebo sólo pro kontra tenor, během něhož se dle mého odehrála nejpůsobivější scéna celého představení (zpíval Vojtěch Pelka). Zároveň slyšíme i zvláštní podtón, který jako by naznačoval zkaženost vysoké společnosti a pokroucené charaktery hlavních postav.
Choreografie Krzystofa Pastora souzní s hudebním doprovodem – neustále se v ní něco děje, sóla střídají duety, tria či sbory. Klasická taneční technika (všechny tanečnice se pohybují na špičkách) se tu potkává s pohyby neklasického a moderního tance. Asi nejvýraznějším prvkem jsou pózy paží a horní části těla tanečníků, které vychází z historických tanců, jsou ale různě stočené a twistované, takže dokáží působit svůdně a koketně. Přidejme k tomu vysoké arabesky a hluboké záklony a dostaneme tanec plný smyslnosti a zřejmé, i když ne prvoplánové, erotiky.
Hlavních rolí se během premiérového večera zhostili Koki Nishioka jako Valmont, Shino Sakurado jako markýza de Merteuil a Sawa Shiratsuki jako paní de Tourvel. Tuto ústřední trojici doplňovaly neméně důležité „oběti“ milostných intrik, mladičká Cécile de Volange v křehkém a nevinném podání Beatriz Fernandez Moreno, její matka paní de Volange, kterou zatančila Aglaja Sawatski, a horlivý rytíř Danceny Sergia Méndeze Romera. To vše doplňoval sbor baletu, který v důležitých okamžicích dokresloval scény plesů a společenských událostí, ale i budoárů a šermířských soubojů.
Necháme-li stranou technickou úroveň tance, která je v ostravském souboru velmi vysoká, museli se interpreti vypořádat s náročnými hereckými úkoly. Bohužel i přes veškerou snahu zastínily ženské představitelky Nishiokova Valmonta, který by sice měl být tím hlavním svůdcem a hybatelem děje, vedle svých kolegyň však působil poněkud nevýrazně.
Nejvíce pozornosti na sebe strhly Shino Sakurado a Sawa Shiratsuki, které jako oheň a led znázorňovaly krutou prohnanost a důvěřivou čistotu. Nutno ale dodat, že i jejich herecký výraz by si zasloužil více odstínů, aby postavy nezůstaly jednostranné, rozdělené na ty ‚zlé‘ a ‚dobré‘. Pastor staví svůj balet právě na interakcích a vztazích, čím přirozeně klade na tanečníky velké nároky.
V ostravských Nebezpečných známostech najdeme spoustu krásných a vzrušujících momentů – všechny hlavní postavy navzájem se proplétající mezi sebou během magického zpěvu kontra tenora (zde skutečně vidíme, kdo je v roli oběti a kdo se cítí jako pán situace, i když možná jen na chvíli); emocionální duet Valmonta a paní de Tourvel, kde jasně vidíme, že i ten největší svůdce a bídák se může zamilovat; a závěrečný pád markýzy de Merteuil, která konečně ukáže svou pravou tvář a city a uvědomuje si, kam ji a její okolí přivedly nechutné intriky.
Ocenit musíme i velmi dobrý výkon baletního sboru, který zachoval chladnou hlavu při scénách velmi náročných na synchron. Nedá se ale nic dělat – titul Nebezpečných známostí sám o sobě vzbuzuje velká očekávání a způsobuje, že divák chce být jednoduše zasažen vášní i silných emocemi, těmi pozitivními i těmi negativními. A to zvláště, pokud mají být rozehrány v tak krystalicky jednoduchém a minimalistickém prostoru, kde je veškerá pozornost upřena na interprety. V tomto ohledu zbývají ostravským tanečníkům ještě jisté rezervy.
Rozhodně je ale tento nový přírůstek do ostravského baletního repertoáru něčím novým a neotřelým a jistě si najde své diváky. Vždyť téma milostných pletich a zločinů z vášně se jen tak neomrzí a rčení, že ‚ve válce a lásce je dovoleno vše‘ zůstává stále aktuální.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.