Přehlídka emocí i ojedinělých hudebních spojení. Report z galavečera Cen Jantar za rok 2018

Iniciátorem moravskoslezských Cen Jantar za kulturu v širokém spektru uměleckých odvětví je internetový deník Ostravan.cz. V jeho středu se zrodila i nová myšlenka – ocenit umělce také za celoživotní dílo. Vezměme to ale popořádku.

Slavnostní galavečer v režii Gabriely Petrákové zahájila formace Ensemble Flair, dynamický soubor, který na půdorysu folklorních inspirací představil své improvizační kvality i samet  Kláry Obručové.

Z vystoupení Ensemble Flair. (Foto: Petr Hlubek)

Jako první byla udělena cena za literaturu. Za sbírku Sen o třetí plíci ji získala básnířka Irena Štastná, která stručně a vtipně poděkovala větou rozvitou svým rodičům a předkům za genetickou výbavu.

Básnířka Irena Šťastná při přebírání ceny. (Foto: Petr Hlubek)

Jeden ze dvou nejsilnějších okamžiků galavečera zinscenoval pianista Tomáš Kačo, který na udílení cen přiletěl až z Los Angeles. Jeho úprava lidové písně Široký, hluboký vyzněla jako jedna z nejkrásnějších folklorních adaptací, jakou jsem kdy slyšel. Co všechno se v harmonii a melodice této písně dá nalézt a odhalit, to odtušil a brilantním způsobem přednesl tento rodák z Nového Jičína, který – jak se ukázalo – nebyl na jevišti naposledy.

Tomáš Kačo na Cenách Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Cenu Jantar za balet si odnesli Sawa Siratsuki a Sergio Méndez Romero, kteří excelovali v loňské sezóně v nových baletních inscenacích. Oba tanečníci projevili až jakési skromné překvapení a decentně poděkovali za ocenění.

Tanečnice roku Sawa Siratsuki. (Foto: Petr Hlubek)

Tanečník roku Sergio Mendéz Romero. (Foto: P. Hlubek)

Organizátoři Cen Jantar měli připraven speciální program, který byl ušit jen pro tento jedinečný večer. Jednou z jeho dalších ochutnávek bylo vystoupení kapely Nedivoč s koncertním sborem Permoník a orchestrem souboru opereta/muzikál Národního divadla moravskoslezského pod vedením dirigenta Jakuba Žídka. Posmutnělá Balada o člověku ukázala, jak blízko má tato výborná ostravská kapela od humoru k reflexi současného světa. Nádherná choreografie a zpěv karvinského sboru byly nejenom v tomto čísle opravdu delikátním zážitkem.

Nedivoč a sbor Permoník. (Foto: Petr Hlubek)

Historicky první Cenu Jantar za celoživotní dílo si odnesl fotograf Jindřich Štreit. Umělec, jehož fotografie jedinečným způsobem zachytily skutečnou podstatu doby a nepřikrášleně svědčí o pravdivém pohledu, byl dojat a jeho projev patřil k nezapomenutelným. Štreitovu větu „Jestliže spojíme lásku s uměním, tak potom můžeme být šťastni“ by mohli organizátoři vytesat na onen pomyslný schod Bolt Tower, kde budou laureáti ceny za celoživotní dílo mít v budoucnu své symbolické místo.

Cenu za výtvarné umění převzal Jiří Šigut. (Foto: Petr Hlubek)

Za výtvarné umění bodoval Jiří Šigut, dlouhodobě nepřehlédnutelná ikona ostravského konceptuálního umění. Také Šigut měl z proměněné nominace evidentní radost a na pódiu se rozhodl poděkovat snad všem, kteří se o vznik jeho výpravné publikace zasloužili. Večerem zaznělo také vícero muzikálových melodií. Titulní song z muzikálu Fantom opery zazpívali Martina Šnytová, Patricia Janečková a Radek Melša. To byla už předzvěst operetní a muzikálové kategorie.

Martina Šnytová a Radek Melša. (Foto: Petr Hlubek)

A Cenu Jantar si odnesla domů mladičká vycházející hvězda Kateřina Marie Fialová. Originální muzikálová zpěvačka a herečka se očividně pro divadelní svět narodila a její potěšení a vitalita během poděkování byla současně i příslibem velmi zajímavých věcí.

Kateřina Marie Fialová. (Foto: Petr Hlubek)

Největší chválu na adresu Ostravy vyslovil její muzikálový kolega a další novopečený laureát Ceny Jantar Ján Slezák. Ten v energickém projevu, před nímž mrštně vyskočil na pódium, řekl, že za dvacet let od vysoké školy takovou pospolitost a společný entuziasmus pro umění nikde jinde než v Ostravě nezažil.

Ján Slezák. (Foto: Petr Hlubek)

Operní sopranistka Barbora Řeřichová následně uvodila árií z Pucciniho Bohémy za skvělého klavírního doprovodu Lukáše Klánského další, tentokrát operní kategorii.

A tu proměnila k obrovské radosti přítomného publika ostravská sopranistka Veronika Holbová, která patří i přes své mládí k trvalým oporám zdejší operní scény. Evidentně dojatá sopranistka poděkovala všem svým blízkým, divadlu a její projev měl i milou osobní rovinu, která byla důkazem, že i v umění je nezbytné mít naplněný a láskyplný rodinný život.

Veronika Holbová. (Foto: Petr Hlubek)

Pavel Klečka. (Foto: Petr Hlubek)

Jejím mužským protipólem se stal barytonista Pavel Klečka, který poděkoval i Leoši Janáčkovi za geniálně napsanou postavu Revírníka v Příhodách lišky Bystroušky a zářil rovněž spokojeností.

Kapela February. (Foto: Petr Hlubek)

Další exkluzivní zážitek připravila ostravská indie-rocková formace February, která zahrála po boku orchestru operety a muzikálu NDM svou píseň Wichou. Nádherná kompozice poukázala na obrovský talent této skromné partičky, jež svým prvním albem Branching Tracks dokázala zabodovat nejen v regionálním prostoru.

Po přestávce zahájili druhou polovinu večera Juraj Čiernik s Hanou Fialovou duetem Je suis malade.

M. Rottrová přebírá cenu od náměstka hejtmana L. Curyla. (Foto: Petr Hlubek)

Po tomto emotivním francouzském šansonu byla vyhlášena druhá cena za celoživotní přínos – a nepřevzal ji nikdo jiný než zpěvačka Marie Rottrová. Diváci její příchod na jeviště ocenili bouřlivým aplausem vestoje. Legendární zpěvačka poděkovala krásným způsobem svým rodičům a připomněla tak mimoděk, že právě v rodině je základ pro budování širších vztahů k čemukoliv smysluplnému a hodnotnému. Ovace pro paní Marii nebraly konce.

Martina Šnytová a Hana Fialová. (Foto: Petr Hlubek)

Další hudební vstup obstaraly muzikálové zpěvačky Martina Šnytová a Hana Fialová duetem Tell Him.

Dorota Barová. (Foto: Petr Hlubek)

Porota populární hudby ocenila také dvě vynikající loňská alba. Dorota Barová si odnesla jantarovou sošku za své výtečné album Iluzja a Tomáš Kačo si podruhé přišel na pódium pro totéž ocenění za své album My Home. Oba byli velmi překvapení a zářili štěstím.

Tomáš Kačo. (Foto: Petr Hlubek)

Poté zazněla hudba Wolfganga Amadea Mozarta na dobové nástroje v podání Lotz Tria a následovalo vyhlášení výsledků za artificiální hudbu. A dalším překvapením byl laureát Daniel Skála, který se stal Instrumentalistou roku. Cimbalista svým rozrušeným, zadýchaným hlasem vyslovil vedle Štreita také nejhlubší a nejhodnotnější projev.

Daniel Skála. (Foto: Petr Hlubek)

Na pódiu se představila také ostravská jazzová legenda. Boris Urbánek zahrál vlastní sólovou kompozici a také doprovodil kvartet zpěváků ve své písni Lásku ti přísahám z jeho muzikálu Romeo a Julie – Poselství lásky.

Ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla. (Foto: Petr Hlubek)

Kategorii Hudební těleso roku vyhrála letos Janáčkova filharmonie, která cenu z rukou náměstkyně primátora Ostravy Andrey Hofmannové převzala prostřednictvím ředitele Jana Žemly. Ten poděkoval Ostravanu.cz za nápad a realizaci udílení Cen Jantar a přirozeně také hlavně členům orchestru. Skromně přitom pozapomněl na to, že mnohé, co má přímý dopad na dramaturgii a celkový obraz ostravských filharmoniků, má na svědomí také on.

Z vystoupení sboru Permoník. (Foto: Petr Hlubek)

Druhým nejsilnějším zážitkem večera bylo vystoupení koncertního sboru Permoník v písni Otmara Máchy Hoj, hura hoj! Právě s touto skladbou Permoník se svou báječnou sbormistryní Martinou Juríkovou před dvěma týdny zvítězil v prestižní mezinárodní pěvecké soutěži v Petrohradu. Nejsilnější a nejkrásnější hudební vstup večera připomněl také, že Mácha je rodákem z Ostravy.

Jitka Stauder objímá Pavlu Gajdošíkovou. (Foto: Petr Hlubek)

Následovalo oceňování za činoherní divadla. Cenu Jantar si odnesla herečka Pavlína Gajdošíková. Té cenu předala módní návrhářka Jitka Stauder, která měla z vítězství ostravské Maryši radost přinejmenším stejnou jako oceněná sympatická herečka.

Herec roku Josef Kaluža. (Foto: Petr Hlubek)

Za herce si přišel pro svou sošku Josef Kaluža, který poděkoval za příležitost si na jevišti hrát. Následovala Píseň roku, za kterou byla oceněna skupina Nedivoč za Fotky z výletu.

Frontman February Vlad Uskov (Foto: Petr Hlubek)

Kapelou roku se stala pro některé možná překvapivě mladičká formace February a celý večer pak svým vystoupením hudebně uzavřel Tomáš Klus písní Tichá voda se sborem Permoník, orchestrem v nádherném aranžmá, které měl jako v případě Ensemble Flair, Nedivoč a February na svědomí Jan Lstibůrek.

Galavečer uzavřel Tomáš Klus. (Foto: Petr Hlubek)

Ceny Jantar za rok 2018 jsou historií. Dlužno říci, že je to krásný kus historie a nesmírně přínosná věc.

Galavečer měl příjemnou dramaturgii, která možná až moc akcentovala muzikálová čísla na úkor času. Osobně mi chyběl i činoherní vstup, který měl na loňském ročníku velký ohlas.

Jako trefa do černého se určitě ukázal koncept speciálních hudebních balíčků, který svedl ke spolupráci skvěle hrající orchestr NDM pod taktovkou Jakuba Žídka, koncertní sbor Permoník a jednotlivé kapely různých žánrů.

Publikum tleská vestoje Jindřichu Štreitovi. (Foto: Petr Hlubek)

Moderátoři své role zvládli slušně, kdyby Lumír Olšovský tak často neskákal do řeči těm, kteří ceny předávali nebo dostali, prohlásil bych jej bez ostychu za jednoho z nejlepších současných moderátorů. Lada Bělašková splnila očekávání jako jeho roznětka, sršela optimismem a pohodou, která smazala i nechtěné slovní přešlapy.

Zvukově dělali organizátoři vel velmi náročných akustických podmínkách, co mohli, a ač to místy nebylo ideální, nebyl to z hlediska zvuku v žádném případě průšvih.

Publikum v Gongu. (Foto: Petr Hlubek)

Druhý Galavečer Cen Jantar si udržel laťku z předešlého roku a ukázal, že i na regionálním prostoru lze přesáhnout krajský formát a naplnit tak očekávání jedné z největších kulturních událostí roku.

Jestli byl večer lepší než předchozí ročník? Mně osobně chyběla větší vyváženost jednotlivých programových čísel a překvapil jejich počet na úkor času. Ale rozhodně jsem rád, že tyto ceny existují. Ne kvůli cenám, ale kvůli samotným umělcům, kteří si to svým přínosem a jedinečným vkladem jednoznačně zaslouží.