Můj romantický příběh: Smutná hra, u které se publikum válí smíchy

Skotskému dramatikovi D. C. Jacksonovi je 33 let. Jeho první celovečerní hra byla uvedena v roce 2008. Hra Můj romantický příběh byla poprvé uvedena v roce 2010 a doslova zazářila na edinburském festivalu, získala hlavní cenu a během dvou let ji viděli diváci v Londýně, následně pak v divadlech v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, Slovinsku, Švédsku, USA, po uvedení v České republice se připravují další premiéry ve Francii, v Číně a v Japonsku. Čemu vděčí tato hra  za tak nevšední zájem inscenátorů a tak velkou přízeň publika?

Jde o příběh pro pět herců, z nichž každý dostane velkou hereckou příležitost. Režiséři mají obrovský prostor pro uplatnění režijní invence. Jedná se o příběh ze života dnešních typických třicátníků, kteří žijí jako singles, tedy jako lidé, kteří jsou většinou ve věku 25 až čtyřiceti let, žijí sami a partnera mají tak řečeno „po ruce“ pro případ odbourání sexuální frustrace či naplnění potřeby společenského života po práci – tedy „mít někoho, kdo se mnou zapaří“…

Obě dvě skutečnosti jsou autorem zpracovány jazykem dnešních mladých lidí mimořádně vtipným způsobem, takže i když jde o hru, která v podstatě je velmi smutná, publikum se chvílemi doslova „válí smíchy“.

V ostravském Divadle Petra Bezruče je Můj romantický příběh uveden v překladu Jakuba Škorpila a v režii Daniela Špinara, dramaturgyní inscenace je Ilona Smejkalová a výpravu navrhla Lucia Škandíková.

Hlavní postavu jedenatřicetiletého úředníka Toma hraje Ondřej Brett, jeho partnerku, třiatřicetiletou  Amy ztělesňuje Tereza Vilišová. Roli firemní spolupracovnice obou hlavních postav Saši (34 let) režisér svěřil Markétě Harokové. Tomovu první lásku Alison z doby, kdy mu bylo šestnáct hraje Sylvie Krupanská.  V roli Calvina muže, který byl vášnivě zamilován do Amy předtím, než začal chodit se Sašou, hostuje Albert Čuba v alternaci s Lukášem Melníkem.

V inscenaci se prolínají dvě roviny: běží reálný dialog, který je přerušován interpretací vnitřních hlasů jednotlivých postav. V první polovině je skutečnost podána z pohledu Toma, ve druhé půli pak z pohledu Amy. Naprosto stejné situace a stejně vyslovené věty budí úplně jiné vnitřní reakce, pokud jde o ženu, či muže. Už v textu je obrovský komický potenciál, který je navýšen o výborné herecké výkony všech účinkujících, ale také o mimořádně invenční režii Daniela Špinara (který vybral i hudbu k inscenaci).

Ironizující jevištní metafory téměř doslovné „konzumace sexu“, pohybové kreace znázorňující vnitřní procesy při vstřebávání šokujících informací vyvolávají sice salvy smíchu, ale zároveň mrazí diváky v okamžiku, kdy po odeznění prvotního dojmu všem dojde, o co vlastně jde…

Ondřej Brett se v postavě Toma stylizuje coby v zásadě introvert podlehnuvší zájmu starší spolupracovnice Amy, samotná Amy ovšem Toma oslovuje jen proto, aby dokázala kolegy Saše, že má na to upoutat zájem o něco mladšího kolegy. Tématem hry ale nejsou jen na lásku chudé partnerské vztahy, ale ve druhém, hlubším a svým způsobem i důležitějším plánu je nastíněna politováníhodná citová vyprázdněnost velké části dnešní mladé a střední generace, a strach z navázání vážného vztahu a založení rodiny.

Divadlo Petra Bezruče soustředěně cílí na mladého diváka. Uvedením hry Můj romantický příběh i způsobem, jakým je inscenace vystavěna, se Bezruči doslova „trefili do černého“,

Inscenační jazyk dokonale oslovuje především typického návštěvníka tohoto ostravského divadla a problematika je navýsost aktuální.