Tanečník Tomáš Hoš: Inspiruje mě každý umělec, který v životě něco dokázal

Začínal jste v dětství s lidovým tancem, později jste na Janáčkově konzervatoři v Ostravě studoval tanec klasický a měl jste příležitost hostovat také na ostravských scénách. Na které role a příležitosti ze studentských let nejraději vzpomínáte?

Pokud si dobře vzpomínám, mou první inscenací na prknech Divadla Antonína Dvořáka byl balet Louskáček v roce 2001, kde jsem ztvárnil roli bratra Klárky a tanec pas de trois. Posléze to byl muzikál Musicman, na který také velmi rád vzpomínám, byla to pro mě nová zkušenost z pohledu komediálního dění na jevišti a také velká zábava.

Během vaší kariéry, kterou jste mimo jiné započal v souboru Moravského divadla v Olomouci, jste měl jistě možnost zkusit si různé druhy tanečních úloh. Jsou vám obecně bližší ty lyrické, nebo spíše dramatické?

To nemohu s jistotou posoudit, obě výrazové polohy dělám rád. Záleží samozřejmě na situaci a na scéně, která mi dává jisté pocity a váhu té dané role. Je obrovský rozdíl ve vnitřních prožitcích, pokud ztvárňuji milovníka nebo vraha, ale každopádně obě strany potřebují velký trénink.

Jaké role z repertoáru Slezského divadla kromě Rezanova byste rád zmínil?

Tomáš Hoš v inscenaci Juno a Avos. (Foto: Tomáš Ruta)

Ve Slezském divadle v Opavě jsem si prošel několika hlavními rolemi. Zmínil bych například Kladivo na čarodějnice, Prométheovo stvoření nebo Fausta, ale obrovskou zkušenost mi dala role Jaga v Othellovi, kde jsem se musel naprosto vcítit do mstivého zloducha. S tím mi neskutečně pomohl Jiří Kyselák, který byl zároveň choreografem této inscenace. Byla pro mne čest pracovat s člověkem jako byl on.

Role hraběte Nikolaje Rezanova, kterou ztvárňujete v baletu Juno a Avos, je poměrně náročná nejen fyzicky, ale i výrazově, během představení jste v podstatě stále na jevišti (a navíc jste jediným obsazením této role). Jak u Vás osobně vypadala příprava na tuto zásadní roli, za kterou jste nominován na Cenu Jantar?

Rozhodně to pro mě nebylo jednoduché, už jen kvůli absence alternace. Role Rezanova je opravdu velmi náročná jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Co se týče výrazové stránky, byl to pro mě boj, trvalo mi dlouho, než jsem se s touto postavou sžil. I po derniéře tohoto skvostného díla vím, že by bylo pořád na čem pracovat. Velmi složité bylo nechat se unést pocity a zároveň zachovat čistotu pohybu. Příprava probíhala v podstatě jako každá jiná, jen byla daleko náročnější. Rozhodně to není kvůli fyzické náročnosti představení na každý den. Velmi příjemně se mi spolupracovalo s Jiřím Pokorným, který vytvořil krásné dílo a v nás vyvolával velmi hezkou týmovou atmosféru.

Jak se vám pracovalo s netradiční hudebním doprovodem Alexeje Rybnikova, který kombinuje operu, mluvené slovo i rockovou hudbu?

Hudba je základním kamenem tohoto představení. Skvěle dotvářela atmosféru a podkreslovala pocity a dění na jevišti.

Tomáš Hoš v inscenaci Juno a Avos. (Foto: Tomáš Ruta)

Baletní soubor Slezského divadla je komorní, v představeních se objevuje také spousta hostujících umělců. V čem vidíte výhody menšího souboru oproti velkým ansámblům?

Nevidím v tom bohužel žádné výhody, právě naopak. Je velmi složité vytvořit tak velké dílo při malém počtu umělců, a proto jsme závislí na hostujících tanečnících.

Vycházíte z klasického základu, dnes jsou ale na tanečníky kladeny velké nároky i co se týče tance moderního a současného. Snažíte se v tomto směru dále rozvíjet? Pokud ano, jak?

Uznávám jak klasický, tak moderní tanec, spojeni těchto složek je v součastné době aktuální a mně osobně blízké. Člověk by se měl rozvíjet pořád a neusnout na vavřínech.

Tanec jako profese je jistě časově náročný.  Čemu se ještě rád věnujete, když máte volno?

Divadlo spolkne hodně mého času i osobního života, proto se ve volném čase věnuji sobě a občasným koníčkům. Mezi ně patří sport a jako odpočinek i rybaření.

Sledujete dění v tanečním světě? Je nějaký tanečník, choreograf či soubor, který vás inspiruje ve vaší vlastní umělecké práci?

V mé profesi se setkávám se spoustou choreografů, od kterých získávám zkušenosti. Pro mě je inspirací každý tanečník a každý umělec, který už v životě něco dokázal.