Naše nové album z tebe udělá lepšího člověka, tvrdí Jiří Bialík z bílovecké skupiny Illegal Illusion

Když jsme domlouvali tento rozhovor, tak jsme s nadsázkou vtipkovali, že použijeme nějaké otázky z minulosti a že to stejně nikdo nezaregistruje. Ruku na srdce, myslíš si, že by to čtenáři poznali a že si pamatují, co jejich oblíbení muzikanti řekli v předchozích rozhovorech a zajímají se o to, zda se neopakují? Zvlášť když v dnešní době mnozí tvrdí, že na nic nemají čas…

Pokud opakuješ něco, co má smysl, nemůže to být na škodu a je jedno, jestli si to někdo pamatuje, či ne. Vzhledem k tomu, že v našich rozhovorech sdělujeme závažná poselství, ruka na srdci je nezbytná. No a kdo říká, že nemá čas, nikdy ho neměl a nikdy mít nebude!

O tom, že v rozhovorech sdělujete závažná poselství, nikdo nepochybuje. Pojďme tedy k vašemu albu, které vyšlo přibližně sedm let po předchozí desce, což bylo zapříčiněno i tím, že jste v roce 2016 smazali většinu nahraných písní a zůstaly jen Palms, Vitamin a You Smell Like Lambada. Proč zrovna tyto tři vytrvaly, v čem byly lepší než ty předchozí?

Tyhle tři se už jako hymny narodily (smích)… Palms a Vitamin se staly součástí tehdejšího koncertního playlistu a obstály. Ostatní ne. You Smell Like Lambada? Tak o té mluví všichni, což jsem tušil, a bylo jasný, že by mohla zastínit celé album, proto jsem byl pro, aby na albu nebyla. Byl jsem přehlasován, i když jsme v kapele demokracii dávno zrušili. (smích)

Následně jste tedy nahráli sedm nových písní. Jak bys je charakterizoval ve srovnání s těmi, které jste smazali? V čem jsou ty nové skladby jiné, než byly ty, které jste zavrhli? Jaké jsou rozdíly mezi těmi novými písněmi a těmi, co byly vymazány?

Každá z těch smazaných měla moment, který byl určující, ale jako celek, byť to nebylo špatné, to tak nějak nebylo ono. Tak jsme ze starých refrénů udělali nové sloky a dodělali ještě lepší nové refrény a hotovo. (smích) Vyprdli jsme se na skládání do Cubase (profi program pro studiové nahrávání – pozn. autora). Muselo to hrát už live na zkoušce, jinak to neprošlo!

Když jste nové album připravovali, měli jste nějakou představu, respektive nějaký cíl, jak by album mělo vypadat a za tím jste šli, nebo jste řešili vše spíše intuitivně?

Cíl byl jasný: kulervoucí album… Jako vždy. (smích) Cílem bylo syrové album, což se napoprvé nepovedlo, proto jsme zvolili live recording. Napodruhé to klaplo!

Nakonec jste se tedy dopracovali k finální verzi, která vás uspokojila. Jak jsi ten pocit spokojenosti vypozoroval? Jak se u tebe projevil? Jak jsi rozpoznal, že tohle je to nejlepší, co jste v daný moment mohli nabídnout?

Ty jo, já nevím. Ono to bude znít cypatě, ale když jsem se skladatelsky točil v kruhu, Bota (bubeník Michal Sobotka – pozn. redakce) motal něco o tom, jak je určující nástroj, na který skládáš, což mi přišlo jako píčovina. Nicméně souhrou okolností jsem si koupil Mustanga a najednou to začalo padat…. Rychle, syrově, nekompromisně. Bylo jasné, že mé skladatelské období s Jaguárem skončilo. (smích) Mluvím o kytarách, ne o autech… Jak to poznáš? Jako nějaký serotonin by to spustit mělo, ale jestli je to to pravé? To ví dopředu jen historie…(smích)

Kde hledat důvody toho, že vám realizace alba zabere tolik času? Je to třeba touha po perfekcionismu, nebo spíše po zlepšení a hledání nových cest?

Co se týká skládání, jsme prostě matláci, kteří jedou pokus/omyl. Co je pokus a co je omyl, je někdy opravdu těžké rozlišit. Nedávno jsem dočetl Springsteenovu biografii a ten to má úplně stejně.

Už v recenzi zaznělo, že nové album není tak přímočaré ve srovnání s vašimi předchozími nahrávky. Souhlasíš? Byl to záměr?

Nesouhlasím, nebyl to záměr! Jsem skálopevně přesvědčen, že tohle je naše nejpřímočařejší album, co jsme kdy zplodili! První poslech – láska, druhý – vztah, třetí poslech – vinyl. (smích) Ručím za to! Tohle album z tebe udělá lepšího člověka – neutečeš!

Proč jste zvolili skladbu Quarantine jako úvodní song? Přece jenom žádný jiný song, to znamená na vaše poměry docela melodický, v podobném duchu na albu není…   

Byla „první z nových“, nechali jsme ji první na albu a je i první na koncertech. V podstatě se mohla jmenovat „First“. (smích) A taky proto že v téhle písni deklamuji, že jsem lhář. Celé album potom lžu o starých pravdách – koncept!

Teď jsem se trochu ztratil. Můžeš vysvětlit?

Myšleno s nadsázkou, že celé album je koncepčně „lhaní o starých pravdách“, což samozřejmě není pravda. Většinou se tě lidi ptají, co znamená tahle skladba, tohle album, jestli má nějakou linku, která se celým album táhne. Myslím si, že většina lidí, co píše apolitické texty, většinou koncept nemá. Teda pokud nepíšeš rovnou muzikál. Tu přidanou hodnotu ti pak někdo přilepí nebo ji vědomě či nevědomě uvedeš v život ty a pak už si to žije vlastním životem. 

Ke které skladbě na albu máš nejosobnější vztah?

You Smell Like Lambada – kdo přijde na to, o čem to je, toho budu muset zabít. Sorry!

Nemůžeme se vyhnout ani otázce týkající se obalu nového alba. Co jste touto směsicí (indiánských) per chtěli říci? První můj dojem byla podobnost se znakem hokejového klubu Chicago Black Hawks…

…nejen Chicago, ale i HC Škoda Plzeň!  Co jsme tím chtěli říct? Teď se si mi vybavilo, když se ptali Lennona, co myslel skladbou I Am The Walrus, tak na to řekl: „Jsem mrož a jsem z vajec!“ Když jsme hledali koncept bookletu nového alba, narazil jsem na tento obrázek Wiki Prusákové a okamžitě mně napadlo, jo „Different Sun, Different Moon“, jiný slunce, jiný měsíc, to by šlo. Jednou za rok by mělo vyjít takové slunce jako zdvižený prst Matky Přírody, aby my opice, které měly trochu více štěstí než jiné opice, jsme si uvědomily, jaká je naše pomíjivost. Až přijde náš čas, tak ať uděláme cokoliv, stejně si s námi vytře tu svoji lávovou prdel. Stejně jako s dinosaury… Kluci mě pak upozornili, že tomuhle aktu přírody se říká „Dried Blood Syndrome“. Pomíjivost, zmínil jsem to?

Jasně, že jsi to zmínil. Právě před chvíli… Každopádně když slyším „Different Sun, Different Moon“ a pomíjivost, tak se mi vybaví název vašeho staršího alba Day Counting, Night Counting, který odkazuje na nepřetržité plynutí času… Je to podobnost čistě náhodná, nebo záměrná?  

Jo, jo, podobnost tam určitě byla, proto album dostalo jiný název. S ní pak bude navždy spojen i jiný příběh, příběh o Syndromu Zaschlé Krve. Ten musím ještě doladit. (smích)

O tom, že se v Illegal Illusion myslí jinak, než je obvyklé, svědčí i fakt, že jste na nedávných koncertech zahráli celé nové album, a to dokonce ještě dříve, než oficiálně vyšlo. Co vás k tomu vedlo? Jak reagovali fanoušci na to, že přišli na koncert a vy jste jim zahráli výhradně skladby, které nemohli znát, respektive jaký jste z toho koncertu měli pocit vy sami?

U nás je to úplně poprvé, co koncertně hrajeme aktuální album do poslední noty v podobě, která byla nahrána. To, že ho hrajeme tak, jak je řazeno na albu, je z kategorie „čáry“. Ono to bylo kouzelné ještě jinak. Album jsme skládali v pořadí, ve kterém jsou skladby na albu! Prostě jsme to vše nechali tak, jak to přicházelo. A ono to funguje!

Když už jsme u koncertů, tak si vybavuji jednu příhodu, když jste hráli v Německu, kde vám místní fanoušci nevěřili, že kapela jako vy se hudbou neživí… Proč se tedy hudbou neživíte? Co k tomu chybí?

Chyběly nám k tomu ty pravé neoddiskutovatelné rockové koule:  Sebrat se, zahodit všechno, co jsi v té dané chvíli měl, tedy rodiny, baráky, auťáky, letadla a lodě a jít dobýt svět. Doufali jsme v tu kratší cestu, že ten svět dojde k nám do Bílovce. Nestalo se… 

Na závěr si nemohu odpustit otázku, kdy Illegal Illusion natočí videoklip? Máte vůbec v plánu zrealizovat videoklip? Metallica také dlouho odolávala…

Inu, není to tak dávno, co na zkoušce kapely zaznělo, že jako co jeden videoklip, rovnou deset, ke každé skladbě jeden a pěkně v tom pořadí, jak jdou na albu a live! Inu, když já slyším „Není problém“, pro mě to znamená: „Jsem kokos, co střílí od pasu, pak to zapřu.“ (smích)