Hudba je univerzální jazyk, říká před evropským turné Radek Hajda ze Silent Stream of Godless Elegy

Už během několika dnů vyrážíte na turné. S jakým cílem?

Vyrážíme propagovat naši aktuální desku Smutnice. Zahraniční recenze jsou zatím moc fajn, snad se deska bude líbit i naživo! Cíl je v našich letech poměrně jednoduchý, budeme se snažit hlavně přežít. (smích)

Obecně vzato, co máš na turné nejraději a bez čeho by ses obešel?

Zabrat dají nejvíce časové prodlevy. Přijedeš ve tři odpoledne do klubu, postavíš aparát, uděláš zvukovku a pak pět hodin čekáš na svůj set. A samozřejmě dlouhé přejezdy. Odřídit 500 až 600 kilometrů a pak na sto procent odehrát koncert není žádný med. Obojí je vyváženo tím, když se koncert povede a fanoušci ti energii vrátí. Takových koncertů bude doufám většina.

Kolik písní z aktuálního alba budete hrát a zařadili jste do aktuálního koncertního playlistu i nějaké překvapení?

Ze Smutnice zazní pět, někdy možná i šest skladeb. Jelikož ale budeme mít většinou na hraní nějakých čtyřicet až padesát minut, není úplně jednoduché setlist poskládat dle našich představ. Přeci jen je těch songů, které bychom rádi zahráli, poněkud víc. Na druhé straně v zahraničí nejsme výběrem tak limitovaní, určitě tam bude většina lidí, kteří nás v životě uslyší poprvé. Oprášili jsme i dvě dlouho nehrané skladby z patnáct let starého alba Relic Dances. Snad to nepokazíme. (smích)

Když se na program turné podíváme podrobněji, zjistíme, že během deseti dnů odehrajete deset koncertů ve čtyřech zemích, což rozhodně nebude nic jednoduchého. Jaký máš recept na to, aby sis to turné opravdu užil a ne abys jen odehrál koncert a pak sis v pomyslném deníčku zaškrtl, že jsi vystupoval v daných městech?

Ano, logisticky to není vůbec jednoduché. Jelikož nejedeme tourbusem, ale pěkně postaru „DYI“ stylem, bude to bolet. (smích) Jak si to užít? No v první řadě sám musíš chtít! Jako kapela jsme spolu rádi, takže se moc těšíme! Na nějaké cajdání se centry měst moc času nebude, ale určitě se budeme snažit využít každou volnou chvilku, byť třeba jen setkáním s fanoušky nebo ostatními kapelami.

Pro upřesnění dodejme, že budete koncertovat v Německu, Rakousku, v Polsku a samozřejmě také v České republice. Proč jste pro nadcházející turné vybrali zrovna tyto země? Dá se říci, že v těchto zemích máte největší základnu fanoušků, takže se víceméně budete snažit o to, abyste své pozice potvrdili, anebo jste tyto země vybrali zejména proto, abyste získali nové fanoušky?

Důvod je poměrně prozaický – celé turné má na svědomí německá koncertní agentura Asgaardian Events. My jsme byli pozváni, abychom podpořili hlavní kapelu tohoto tour, rumunskou Bucovinu. S radostí jsme pozvánku přijali, ale na výběr míst a klubů nemáme nejmenší vliv. Sám jsem zvědavý, jak to kde zafunguje. Určitě máme například v Polsku daleko silnější pozici než v Německu, ale roztančit německé fanoušky to byla vždycky výzva! (smích)

Většinu koncertů tedy odehrajete se zmíněnou rumunskou folk-blackovou partou Bucovina a belgickými black metalisty Saille…

Ano. A musím říct, že na kapelu Bucovina se těším, jsou to „staří harcovníci“ podobně jako my. Jen těch zhlédnutí na YouTube mají na rozdíl od nás miliony. Určitě si padneme do noty.

Ostravský koncert ovšem bude mít jiné obsazení. To znamená, že s vámi vystoupí tuzemští Cruadalach a polští Radogost. Co říci k této akci? Proč je koncertní sestava v Ostravě jiná?

Ano, ostravská zastávka je výjimkou, protože Bucovina hraje v ten den na nějakém německém festivalu. Řekli jsme si, že by byla škoda jen tak lelkovat, když už jsme si stejně všichni nahlásili na ty necelé dva týdny dovolenou, a tak jsme vymysleli Morana Farewell Party a pozvali naše spřátelené kapely. V Ostravě jsme od loňského května nehráli, snad to fanoušci ocení a dorazí v hojném počtu!

Také bych se ještě vrátil k vašemu albu Smutnice, které zaznamenalo mnoho pozitivních ohlasů a recenzí. Dá se říci, že vám tato deska získala fanoušky i v zemích, kde předtím vaše fanouškovská základna nebyla nijak početná?

Osobně si myslím, že pokud nám něco podstatně rozšířilo fanouškovskou základnu, tak to bylo před osmi lety vydání desky Návaz u francouzských Season Of Mist. Takovou promotion si sám neuděláš. A nezaplatíš. A Smutnicí jsme na to navázali. Deska se solidně prodává třeba ve Spojených státech nebo v Japonsku. Mám z toho fakt radost!

Jaká reakce vás nejvíce překvapila? Jak třeba zahraniční fanoušci, případně hudební publicisté reagují na to, že zpíváte česky?

Ti, co nás znají, překvapeni nejsou. Myslím si, že kdo si najít cestu chce, ten si ji najde. Taky poslouchám spoustu kapel, kterým nerozumím ani slovo a ani trošku mi to nevadí, hudba je univerzální jazyk. Největší radost jsem měl z recenze na Angry Metal Guy, protože tam se s nikým nepářou, klidně setřou i sebevětší hvězdu, pokud se jim deska nelíbí. A naše se líbí. (smích)

Plánujete tedy na podporu aktuální desky vyrazit ještě na turné v dalších evropských zemích, respektive máte v plánu odehrát nějaké letní festivaly mimo Českou republiku?

Určitě ano, v létě máme potvrzený klubový festival v Budapešti a klasický open air v Polsku, na dalších akcích makáme. A co nestihneme letos, na to se vrhneme příští rok. (smích)

Na závěr se nemůžeme vyhnout ani faktu, že jste byli nominováni na Cenu Jantar v kategorii Kapela roku. Jaké reakce jste na tuto nominaci zaznamenali? Není to dokonce vůbec vaše první nominace mimo hard´n´heavy škatulku?

Reakce byly vesměs podobné – „Jaká cena? Jantar? To jsem v životě neslyšel…“ (smích) Ale vážně, nás samozřejmě jakékoli ocenění naší muziky těší, škatulky fakt neřešíme. Třeba se o nás dozví zase pár lidí mimo metal. A kdo ví, třeba si konečně někdy zahrajeme na Colours of Ostrava (smích)…