Je to velmi drsná komedie, říká Albert Čuba o inscenaci Bull, kterou režíruje ve svém Divadle Mír

Nemýlím-li se, toto je vaše první režie v Divadle Mír …

První režie vůbec!

A jak jste k rozhodnutí zkusit si práci režiséra dospěl?

Historie tohoto textu a jeho uvedení u nás v Míru je delší. Našel jsem ho v nabídce agentur docela dávno a zaujalo mne to. V určité době jsem pak jednal s Vojtou Štěpánkem s tím, jestli by to u nás nechtěl dělat, tedy režii myslím. Nakonec z toho sešlo, protože se nepodařilo sladit termíny. Pak jsem jednou jel autem domů a přemýšlel jsem, co s tím, a mne dost často právě při řízení auto cosi napadne a já to pak dál rozvíjím. No a prostě mne napadlo, že bychom tuhle inscenaci mohli hrát v bloku, tedy od premiéry každý následující den třeba čtrnáct dnů a derniéra, konec. Protože jsme ten blok chtěli zkusit na začátku února, a Vojta prostě nemůže, protože má svoji práci jinde, a když nemůže Vojta, zkusím tu režii já. Hledal jsem látku, která by ten blok unesla a která by zároveň byla trochu odlišná od toho, co obvykle uvádíme. Protože to celé vzniklo relativně narychlo, nebyl čas hledat jiného režiséra. Já jsem kdysi i přemýšlel o studiu režie, ale nakonec z toho sešlo. Ale už tehdy jsem se rozhodl, že si jednou stejně režii zkusím. Potřeboval jsem patnáct let sbírat zkušenosti.

Jeden z hereckých bardů, pan Stanislav Šárský, mi v rozhovoru pro Ostravan řekl, že jsou dvě cesty, jak lze získat kvalifikaci pro práci v divadle: buď studium, nebo praxe, při které se člověk dívá, jak to dělají ti, co to umí. Vy jste měl možnost v Komorní scéně Aréna pozorovat při práci mnoho naprosto špičkových režisérů …

Přesně tak. Snad jsem se při tom i něco naučil. Posoudíte při premiéře … (úsměv).

Pojďme ke strategii uvádět inscenaci v bloku. Jak jste došli k takovému řešení? A uvažujete, že tuhle praxi budete opakovat častěji?

Uvažujeme o tom. Teď si to vyzkoušíme. Uvidíme a rozhodneme se, jestli na takový systém najedeme. Nevím, jestli úplně, to znamená, že by na repertoáru byla vždycky jen jedna hra, nebo jen částečně, to znamená že ji odehrajeme v bloku, ale když o ni bude zájem, tak ji ještě občas zkusíme reprízovat.

Vy, tedy Divadlo Mír, jste byli letos zařazení do hlavního programu festivalu ostravských činoherních divadel Ost-ra-var. Ten je vždy na přelomu listopadu a prosince. Co když se ukáže, že tahle inscenace by vás dobře reprezentovala? Budete schopni ji obnovit?

To asi ne …, člověk prostě nemůže mít všechno.

Chcete říct, že divadlo se nedělá kvůli nějakým oceněním?

Přesně tak.

Takže k obsahu téhle hry: v tiskové zprávě píšete, že jde z hlediska vašeho repertoáru o výjimečnou věc …

Tohle je třeba uvést na pravou míru: je výjimečná z produkčního hlediska, v tom, že ji budeme hrát v bloku, ale může být výjimečná i obsahově. Je to první inscenace, která není takovou tou u nás obvyklou čistokrevnou zábavnou komedií. Chceme našim teď už pravidelným divákům ukázat naše herce trochu v jiné poloze.

Nicméně pořád je to komedie …

Ano, ale velmi drsná! Myslím si, že je to opravdu hodně drsné. Já se u zkoušek sice směju, ale je to přece jen trochu jiný smích než u ostatních komedií.

V obsazení máte herečku Kristýnu Leichtovou. To je pražská herečka. Znamená to odklon od záměru vytvořit ostravský herecký klub, jak jste řekl v jednom z prvních rozhovorů po rozjezdu Divadla Mír, tedy že budete uvádět inscenace s předními herci z dalších ostravských divadel?

Ano, Kristýna Leichtová je známá z účinkování v pražských divadlech, je známá coby hvězda seriálů Comeback či Ohnivý kuře, ale hlavně už je to Ostravačka, čerstvá maminka malé Dorotky, dcery, kterou porodila loni v srpnu a jejímž tatínkem je právě režisér a šéf činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěch Štěpánek! Tahle dvojice je dokladem nového trendu: obvykle se z ostravských divadel odchází do pražských, ale tady je tomu naopak. Její obsazení je také součástí produkční strategie. Tady není prostor pro tzv. tichou poštu, tedy pro ten proces, ve kterém si přátelé mezi sebou dávají informace – včera jsem byl v divadle a je to skvělé, to musíte vidět! Během těch čtrnácti dnů, co budeme inscenaci uvádět, na něco takového moc velký prostor prostě není. Takže se na tu tichou poštu nemůžeme spolehnout. Proto jsem hledal hereckou osobnost obecně známou, která by nám pomohla. Diváci teď mají jedinečnou možnost: jestli chtějí Kristýnu Leichtovou a další kolegy vidět, musí spěchat do předprodeje, protože ještě sice zbývají nějaké vstupenky, ale jejich počet se každým dnem rapidně zmenšuje. A určitě v tom hraje roli i obsazení: vedle Kristýny v inscenaci účinkuje Štěpán Kozub, náš umělecký šéf a herec, který před pár měsíci obdržel cenu za nejlepšího herce na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas. Dalším představitelem je Robin Ferro, který je jedním z nejobsazovanějších herců našeho divadla. Jednu roli si zahraju i já a doufám, že to kolegům nepokazím, alternovat budu s Vladimírem Polákem.

Premiéra hry Bull v Divadle Mír se uskuteční v sobotu 2. února od 19 hodin.