Opavský Saturnin je slušně odvedená inteligentní komedie
21.1.2019 11:14 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Dramatizaci pro nastudování humoristického románu Saturnin Zdeňka Jirotky pro jeviště opavského Slezského divadla si vytvořil sám režisér inscenace a zároveň šéf opavské činohry Jiří Seydler. Je zdařilá, protože obsahuje množství kratších obrazů dovedených do pointy. Ve druhé části po přestávce je dokonce svým způsobem akční, což je jeden z důvodů, proč je podívaná po pauze záživnější než v části předchozí. Ale popořádku.
Martin Valouch jako sluha Saturnin a Daniel Volný jako jeho pán.
Foto: Radovan Šťastný
Scéna Dany Hávové je hezky barevná, jevištním mobiliářem odkazuje na dobu před osmdesáti lety a svým pojetím je jednoznačně výsledkem režijně-scénografické koncepce. Režisér Jiří Seydler se rozhodl pro scénování obsahující znaky – volně přestavitelné rámy s dveřmi, navršené či v prostoru zavěšené židle a křesílka v mžiku vytvoří lesní houštinu a podobně.
Na točně stojí hausbót z jedné strany s vnější palubou, z druhé strany s interiérem. A to je vše, co situace vybraně autorem dramatizace a režisérem potřebují. Kostýmy Tomáše Kypty jsou také hezky barevné a vše dohromady vytváří mile prosvětlenou příjemnou podívanou.
Jiří Slupka Svěrák zvolil pro hudbu v inscenaci swing, a je to přesně ta hudba, která celku velmi prospívá. Alice Olmová jako dramaturgyně akcentuje (snad také v rámci dramaturgicko-režijní koncepce zohledňující složení hereckého souboru opavské činohry) větší důraz na postavu tety Kateřiny než na postavu sluhy Saturnina.
Tetu Kateřinu hraje Kamila Srubková. Svým pojetím postavy všem ostatním dominuje. Její teta Kateřina je přesně taková, jaká má být, tedy protivná „až na půdu“, jak se říká, když chceme vyjádřit nejvyšší míru protivnosti. Zvolená tónina hlasu posazeného spíše do ječivých výšek, velikášský způsob chůze i gestika – vše do sebe přesně zapadá.
Také Daniel Volný je ve své postavě, nazvané Já, takový, jakého si mohou čtenáři Jirotkova díla představovat – velmi slušný, distingovaný, tedy jemný a uhlazený, v milostných scénách klukovsky naivní a bezradný. Je to co do kvality herecké práce druhý nejvydařenější výkon inscenace.
Martin Táborský si velice užívá role doktora Vlacha a také jeho výkon je velice slušný, stejně jako výkon Kostase Zerdaloglu v roli dědečka. Daří se i Tereze Bartošové coby slečně Barboře a Štěpánu Tučkovi v roli Milouše. Mezi ostatními účinkujícími (Ivana Lebedová jako sestra, Michal Stalmach jako řidič a majitel lodi, Hana Kučová coby servírka, Jakub Stránský jako kamelot a MUDr. Zajíček a Sabina Muchová coby služka) se do paměti diváka výrazněji zapíší Sabina Muchová a Jakub Stránský.
Jedinou slabinou je představitel Saturnina Martin Valouch. Jeho Saturnin je příliš řemeslný, vedený spíše vnějšími prostředky, chybí mu přirozená lehkost a šarm. Slušelo by mu uvolnění a více přirozené hravosti. Jestliže ostatní dávají možnost zapomenout na vydařené filmové zpracování s Oldřichem Víznerem v roli Saturnina, Martin Valouch v tomto srovnání prohrává velkým rozdílem.
Navzdory této slabině je opavská inscenace Saturnina v celku vydařená. Nabízí velmi slušnou zábavu, inteligentní humor, pohodovou atmosféru a dobré herecké výkony. Právě takových komedií je v době velkého množství bezduchých „řachand“, prázdných a vtip i míru vkusu postrádajících kusů, které se v současnosti na českých jevištích rozmáhají v duchu Werichova hesla „Je to blbý, to se bude líbit“, velice zapotřebí.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.