Smutná zpráva pro moravskoslezskou divadelní scénu. Zemřel Ladislav Slíva (1941-2019)

Milý Láďo,

když jsem Tě ve svých sedmnácti letech poprvé potkal, byl jsem prostý chlapec z Valašska, který nevěděl téměř nic o poezii a divadle. Stačila následující dvě léta a nasměroval jsi mne na celý můj budoucí život. Otevřel jsi mi okno do světa krásného umění, a nebyl jsem sám, jehož život jsi takto zásadně ovlivnil. Stal ses mým duchovním otcem a zůstáváš jím i po smrti.

Stále mám v paměti Tvá slova: „Dobrá poezie a dobré divadlo jsou vždy okamžikem pravdy.“ Pravda byla pro Tebe tím nejdůležitějším a žít v pravdě jsi dokázal i v letech, kdy jsi den co den musel bojovat se lží a nenávistí. Bojoval jsi s totalitním režimem svým specifickým způsobem. Tvými zbraněmi byla lidskost a slušnost, jejichž meze jsi nikdy nepřekročil.

Když jsi jako mladý pedagog vedl naše havířovské učňovské a studentské divadlo v roce 1965, obhajoval jsi před ideologickými cenzory báseň s názvem Život je má loď. Nelíbily se jim verše ve kterých mladý chlapec vyslovuje své přání – být sám sobě kormidelníkem, lodivodem svého života. Nelíbilo se jim to, co jsi nás učil. Nenechat se nikým zavést do kalných vod. Do vod, které jsi v našich myslích definoval.

Stále vzpomínám na inscenaci Gribojedovy hry Hoře z rozumu, uvedenou v roce 1984, v dobách tvrdé normalizace, na scéně nynějšího Národního divadla moravskoslezského. V režii Jana Kačera, v Tvém překladu a ve Tvé dramaturgii se na jevišti odehrávaly scény zobrazující vyprázdněnost a duchovní zaostalost provázející tehdejší normalizační režim vedený diktátem z moskevského Kremlu. Byť šlo o hru svým způsobem historickou, závěrečná slova o tom, že jediná možná cesta je pryč a co nejdále od Moskvy, byla v okamžiku, když zazněla z jeviště, rajskou hudbou pro nás pro všechny, kteří chtěli, aby náš stát byl naší vlastní lodí řízenou našima vlastníma rukama. Dodnes nechápu, jak se to tehdy Tobě a Janu Kačerovi podařilo.

Nikdy jsi nechtěl, aby se o Tvých srážkách se všemi, kteří chtěli ovlivňovat divadla, v nichž jsi působil ve funkcích dramaturga, šéfdramaturga i ředitele, mluvilo. Věděl jsi, že jedině uvážlivá a důmyslně připravená strategie, téměř neviditelná, umožní v těžkých letech jít po cestě pravdy. Nebyla v tom jen Tvoje příslovečná skromnost, byla v tom moudrost.

Jsem Ti vděčný za útlou knížečku Tvých básní, kterou pod názvem Zrnka ze strniště vydalo v roce 2018 nakladatelství Repronis. Nelze jinak než rozloučit se s Tebou jednou z Tvých básní, nazvanou Odcházení:

Odcházet znamená
dát místo sebe zase prostor vzduchu
a ten ať jen tiše zaševelí

Milý Láďo, Tvé ševelení je stále jedním z nejhlasitějších hlasů znějících v mé duši. Přeji Ti, aby se naplnila Tvoje poslední slova vyřčená na této Zemi, a vlastně věřím, že se naplnila, že jsi opět tam někde zase v divadle mezi svými přáteli.

S úctou Ladislav Vrchovský

*

PhDr. Ladislav Slíva,
narozen 13. 11. 1941 v Ostravě – Bartovicích
1958 – maturita na Matičním gymnáziu v Ostravě, zahájení studií na tehdejší UJEP Brno (dnes Masarykova univerzita Brno), obor ruština-čeština a fakultativní polština
1963 – působení v brněnském Divadle poezie X 62-64 jako herec a později režisér po boku Radima Vašinky, Ladislava Freje, Jiřího Štědroně, Petra Skoumala, Jana Vlasáka, Evy Tálské a dalších
1963 – vstup do KSČ
1964 – 2. cena v básnické soutěži v rámci Bezručovy Opava. Předseda poroty Vilém Závada : „Ladislav Slíva je básník něhy a ticha, ale ticha velmi dramatického, ticha před výbuchem. Jeví se jako velký příslib do budoucna.“
1965 – pedagog Odborného učiliště n. p. Výstavba ostravsko-karvinských dolů v Havířově
1968 – divadelní recenzent Mladé fronty a literárního měsíčníku Červený květ
1968 – publikování básně v ostravských Spojených srpnových denících a zápis na černou listinu autorů sestavenou ideologickým oddělením KV KSČ
1970 – začátek překladatelské praxe z ruštiny, polštiny a bulharštiny (Gribojedov, Turgeněv, Kornijčuk, Radzinskij, Zapolska, Pryzybyszewski, Jasienski, Szaniawski, Nowaczynski, Nalkowska, Zawieyski, Morstin, Iredynski, Tadeusz Nowak a další)
1970 – vyloučen z KSČ za nesouhlas se srpnovou okupací a postoje v roce 1968
1975 – dramaturg Státního divadla v Ostravě
1977 – odmítnutí podpisu Anticharty
1980 – 1989 – sledovaná osoba pod dohledem StB
1989 – tiskový mluvčí činoherního souboru Státního divadla Ostrava v nadcházející generální stávce
1996 – ředitel Těšínského divadla a dramaturg jeho české scény
1996 – vyznamenán Ministerstvem kultury a umění Polské republiky Za zásluhy o polskou kulturu
2004 – dramaturg Slezského divadla v Opavě
2008 – pedagog herectví a uměleckého přednesu na Janáčkově konzervatoři Ostrava
2012 – člen poroty Cen Thálie
2017 – katalogizace knihovny divadelních textů a odborné literatury v archivu Národního divadla moravskoslezského
2018 – nakladatelství Repronis vydává sbírku básní L. Slívy Zrnka ze strniště-život v básních a nedobásních
2019 – 19. ledna PhDr. Ladislav Slíva umírá

*

Pozn. red. – Poslední rozloučení proběhne na přání zesnulého v úzkém kruhu rodiny.