Šoltis, Holásek a Khýr v Hudebním bazaru: Na skok za jazzovou fúzí, která je tady někdy jen „náhodou“

Playlist složený ze skladeb Johna Scofielda či Pata Methenyho, ale také z autorských skladeb, odehrála trojice ve složení Václav Khýr na bicí, Hubert Holásek na basu a Jiří Šoltis na elektrickou kytaru. Ačkoli na kapelu samotnou zjevně přišlo minimum lidí z těch, kteří naplnili klub, k velkému překvapení většinu návštěvníků hudba zaujala a nedocházelo tak ke kolizím, kdy by přes rozhovory nebylo slyšet muzikanty.

Celý koncert se nesl v duchu poměrně dobré sehranosti a funkční komunikace mezi členy, navzdory tomu, že seskupení je nové a tím pádem je často těžké se hudebně sladit. Veškeré jazzové prvky se snažilo Lunch Box Trio odehrát se svědomitostí, leč ne vždy se zadařilo a například při sóle bubeníka i přes veškerou snaživost Václav Khýr upustil jednu z paliček. Situaci se mu však povedlo poměrně vkusně zachránit.

Lunch Box Trio. (Foto: G. Stašová)

Co se týče hudební tváře, kapele mnohem více seděly polohy klidnější, zvukově rozpité a takřka impresionistické, ačkoli zahrát tyto party je často mnohem těžší. Kapela jako celek zvukově působila velice plně a nástroje často simulovaly zvuky, které by posluchač neočekával. Komorní atmosféra večera byla rozdělena do dvou částí, přičemž v každé z nich zazněla také autorská tvorba Jiřího Šoltise, která zapadla do zbylého repertoáru, a to lze považovat za úspěch.

První skladba Keramický funk, jejímž autorem je kytarista Jiří Šoltis, byla temperamentnějšího ražení, zatímco druhá skladba Years, kterou kapela koncert uzavřela, se opět nesla v duchu rozpité jazzové fúze. Mezi kompozicemi převzatými vybočovaly skladby Hottentot nebo Poppy Fields v rockovějším pojetí a s charakteristickými synkopickými rytmy. Všichni hráči dokázali docela zdatně přeskakovat z rytmických změn a poloh do jiných, bubeníkovi celkově seděly i klidnější perkusové party, zatímco basista předvedl právě ve skladbě Keramický funk dobrou práci s rychlými akordy a notami.

Lunch Box Trio. (Foto: G. Stašová)

V jistém směru by se dalo říct, že hudebníci mají v sobě ještě lehký ostych. Jazz je hudba, která si žádá kromě schopnosti proniknout do podstaty hry také velkou volnost a nadhled. Členové Lunch Box Tria se možná v určitých chvílích na sebe soustředili až moc, což je však při prvním koncertě formace na druhou stranu pochopitelné a bude například zajímavé sledovat pokroky a posun těchto muzikantů, pokud jejich vůle dělat tuto hudbu vydrží.

Celkový dojem z koncertu nezkazil ani fakt, že lidí, kteří chodí na jazz, ubývá a často se u této příležitosti vyskytnou spíše náhodou. Je dobré vědět, že mladých muzikantů hrajících jazz naopak neubývá a s každou generací se rodí noví, kteří této hudbě jednou za čas propadnou. Kéž by se taktéž ani Lunch Box Trio nenechalo zviklat zařazováním do hudební minority, kterou je dnes jazz více než jiné žánry, a my mohli sledovat jejich vývoj v nadcházejícím období.