André Hübner-Ochodlo: Pokud chce někdo zlepšovat svět, ať jde do politiky
10.1.2019 09:07 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor
Polský herec, režisér, výtvarník, hudebník a zpěvák André Hübner-Ochodlo je ostravským milovníkům divadla znám ze spolupráce s Komorní scénou Aréna, s Divadlem Petra Bezruče i s Národním divadlem moravskoslezským. Nyní připravuje v Komorní scéně Aréna jednu z nejslavnějších novodobých divadelních her, Divadelníka Thomase Bernharda s Markem Cisovským v hlavní roli. Při té příležitosti nám poskytl rozhovor.
Režisér André Hübner-Ochodlo.
Foto: PIotr Dłubak
Bernhardův Divadelník je hrou s tématem lidské existence i s tématem politicko-společenským. Na které z těchto dvou hlavních témat hry kladete ve své režii důraz?
Od doby, co se zabývám divadlem, se zajímám o lidský osud. Existenci jedné nebo více konkrétních osob, postav. Specializuji se na komorní divadlo, které se snaží velmi hluboce proniknout do lidského nitra. Možná jde o jakýsi dušení rentgen nebo duševní striptýz. To, co nevidíme a co nejsme schopni pojmout, je pro umění tím nejlepším materiálem. Zde absolutně souhlasím s autorem hry Bernhardem, který například odmítal popisy přírody v literatuře, které jsou viditelné pro každého člověka a proto jsou podle něj zbytečné. Zajímám se o to, co lze v člověku odhadnout, o stíny v jeho duši a mysli. O to, proč se v dané situaci chová tak, či onak, jakou volbu má a jak si je vědom svého chování a reakcí. Zajímá mne podtext. Herce by po mých představeních měla bolet hlava od přemýšlení.
Thomas Bernhard byl autorem, který bolestně vnímal podobu světa, ve kterém žil. Vy ale zcela jistě nepřipravujete inscenaci o Bernhardově Rakousku. O čem tedy bude váš Divadelník?
Právě o něm. O panu Brusconovi, který je zcela oddán službě divadelního umění, aniž si uvědomuje, že ničí a terorizuje svou rodinu i sebe sama a v nesmyslnosti svých snah je poněkud tragický a vzrušující. Obsese a posedlost jsou jeho hnacím motorem.
Když jste dostal nabídku na režii Divadelníka, pomyslel jste na to, kdo by mohl hrát hlavní roli? Pokud ano, tak proč zrovna on?
Vážený pane, patříte mezi největší odborníky na ostravské herce a na zdejší divadelní scény, a to již po mnoho let. Takže jsem velmi zvědav, zda myšlenka uměleckého šéfa Ivana Krejčího a dramatika Tomáše Vůjtka, aby Marek Cisovský touto rolí oslavil 25 let práce v divadle, se vám bude líbit stejně jako mně.
Divadelník je svým způsobem krutá groteska. O této hře se ale často mluví i jako moralitě, jako o hře, která má za cíl zlepšit svět. Myslíte si, že divadlo může zlepšit svět?
Pokud chce někdo zlepšovat svět, ať jde do politiky. Chci pracovat na zlepšení lidské duše, lidského nitra, přesně dle goethovského Edel sei der der Mensch, hilfreich und gut! (Nechť člověk je ušlechtilý, uitečný a dobrý)… Berhnardův dědeček, který mu byl nejblíže a který celý svůj život strávit hledáním uměleckého uznání, vnuknul mladého Berhnardovi takové pojmy, jakými jsou představivost, fantazie, spiritualita, duše, poezie, genialita, krása a tvořivost. Tyto atributy měly jeho vnuka po celý život povznášet na duchu.
Co vy sám dnes vidíte jako největší problém lidské společnosti?
Nerad mluvím o politice a sociálních otázkách, protože se necítím v těchto tématech kompetentní, ale mohu říci, že se bojím stále se vracejícího rasismu a všeobecně narůstajícího nacionalismu. Obávám se o Zemi a všehny její obyvatele. Všechny.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.