Kapela Naděje po prvním charitativním turné: Snažili jsme se rozdat radost tam, kde byla zapotřebí

Máte za sebou charitativní turné. Jaké bylo? Jaké jsou vaše dojmy a pocity z těchto koncertů?

Petr Cieplý: Odehráli jsme nespočet dobročinných koncertů po celé republice. Navštívili jsme různá sociální zařízení a snažili se rozdat radost všude tam, kde byla zapotřebí. Všechny koncerty byly naprosto úžasné a plné pozitivních emocí. Zároveň byl každý z nich naprosto jedinečný. Hráli jsme pro děti, dospělé i seniory. Pro duševně, mentálně nebo tělesně handicapované. Takže všechny ty koncerty měly naprosto rozdílnou atmosféru a přesto stejně úžasnou. Ptáte se na pocity a dojmy? Jednoznačně to bylo jedno z našich nejlepších rozhodnutí, které jsme jako kapela udělali. Všechny koncerty dopadly na výbornou a bezpochyby splnily svůj účel.

Charitativních akcí či koncertů bývá hodně, nicméně vy jste se rozhodli přímo pro charitativní turné. Proč? Kde můžeme hledat kořeny tohoto nápadu?

Petr Cieplý: K tomuto rozhodnutí jsme museli prostě dozrát. Když jsme v prvním roce fungování kapely hráli jeden z prvních charitativních koncertů, přišli za námi klienti právě toho sociálního zařízení a řekli nám: „Naděje, to je krásný název. To je vlastně pro nás, že?“ No a dá se říct, že od té doby jsme to tak nějak nosili v sobě. Věděli jsme, že chceme vyrazit na turné. A chtěli jsme, aby naše první turné bylo pro nás nezapomenutelné a něčím výjimečné. Pak jsme odehráli další charitativní koncerty, které nás vždycky nabily velmi pozitivní energií. A tehdy přišla ta myšlenka. Přece když nás tyto koncerty baví a líbí se nám, tak bychom měli udělat celé turné v tomto duchu. Tehdy jsme se seznámili s Ivo Mludkem, který nám pomohl v orientaci mezi charitativními organizacemi. Rozhodili jsme sítě a čekali, kdo se ozve. Nakonec se s tím roztrhl pytel a místo osmi oficiálních koncertů v rámci turné jsme jich odjeli patnáct.

To je rozhodně chvályhodně, přičemž v rámci těchto patnácti koncertů jste hráli například pro osoby s mentálním, pohybovým i zrakovým postižením. Podle jakých kritérií jste vybírali místa, kde zahrajete?

Petr Cieplý: V tomhle ohledu jsme se nerozhodovali podle žádných kritérií. Když už rozdávat radost, tak naprosto všem a pořádně. Navíc bychom neměli to srdce rozhodnout, kde zahrajeme a kde ne. Jednou jsme se do toho pustili, tak se vší vervou a odhodláním. Právo rozhodovat, kdo by si naši pomoc zasloužil více či méně, neměl nikdo z nás. A tak jsme k tomu všichni přistupovali.

Turné jste zakončili akustickým koncertem ve Slezském divadle v Opavě, kde jste vystoupili společně s kapelou Kofe-in. Vaše finanční pomoc přitom směřovala k Pavlu Palkovičovi, který se zotavuje po mozkové příhodě. Proč jste se rozhodli podpořit zrovna tohoto osmnáctiletého chlapce?

Petr Cieplý: Víte, ony všechny příběhy handicapovaných lidí jsou velmi smutné. Obzvláště pak tragédie, které se stanou naprosto zdravému a mladému člověku. V tu chvíli je oporou nejbližší kruh rodiny a přátel. Člověk v takové situaci spoléhá na svůj domov a zázemí. A tady máte odpověď na vaši otázku. Pavel utrpěl mozkovou příhodu, která jej upoutala na lůžko. Stará se o něj pouze tatínek čtyřiadvacet hodin denně. Kvůli vysokým dluhům, které vznikly z manželského vyrovnání po rozvodu jeho rodičů, hrozilo, že Pavel přijde o střechu nad hlavou. O to poslední útočiště, které mu zbylo. Musel by tak do ústavní péče. To byl ten důvod, proč poslední koncert celého turné byl jako jediný sbírkový. Chtěli jsme Pavlovi pomoci zachránit střechu nad hlavou, aby mohl zůstat se svým tatínkem.

Kdybyste měli uvést jeden nejsilnější či nejemotivnější moment z tohoto turné, který vám navždy utkví v paměti. Jaký by to byl?

Petr Cieplý: Vybrat ten jediný je ohromně těžké. Troufám si říci, že nezapomenu snad ani na jediný koncert. Možná ten opravdu nejemotivnější moment nastal právě ve Slezském divadle Opava, kde jsme hráli pro Pavla. Dohráli jsme poslední skladbu celého koncertu a lidé začali vstávat a aplaudovat ve stoje. Někteří měli slzy v očích stejně jako my na pódiu. Všichni jsme věděli, že tam jsme proto, abychom společně pomohli Pavlovi, mladému chlapci z Opavy, zachránit střechu nad hlavou. V tu chvíli ale došlo k vzájemnému propojení mezi diváky a námi na jevišti. V ten moment jsme si všichni uvědomili, jak moc je důležité, aby lidé drželi při sobě. A když je nejhůře, tak se spojit v jeden celek a společně pomoci. Ano, tohle byl ten okamžik, který definitivně potvrdil, že jsme udělali správnou věc. To byl ten okamžik, který nám navždy utkví v paměti.

Naopak setkali jste se během vašich charitativních koncertů i s názorem: „Proč pomáháte tomu a tomu, proč nepomůžete mi?“ Jaká byla vaše reakce?  

Petr Cieplý: S touto otázkou jsme se za celý rok nesetkali. Setkali jsme se pouze s tím, že někdo další nás požádal o pomoc. Například nedávno jedna dáma, která ráda navštěvuje naše koncerty, potřebovala finanční prostředky na nový vozíček. Neváhali jsme ani vteřinu. Okamžitě jsme vytvořili příspěvek na naše sociální sítě a sdíleli její transparentní účet, kde mohli lidé přispívat. A musím říct, že se tam hned dalších pár tisíc sešlo. To bylo samozřejmě to nejmenší, co jsme pro ni mohli udělat a taky jsme to udělali.

Obecně vzato, máte pocit, že pomáhat druhým je vždy potřeba?

Filip Najser: Máme pocit, že pomáhat je třeba, mnohokrát si člověk neuvědomí, jak málo stačí k tomu, aby druhému výrazně pomohl nebo udělal radost.

Petr Cieplý: Navíc se rozhlédněme všichni kolem sebe. Jak by to ve světě vypadalo, kdyby si lidé nepomáhali? Každý v životě potřebuje v určitých fázích pomoc. Někdy to jsou rodiče, kteří dětem předávají své zkušenosti, aby se jim nic nestalo. Někdy se musí spojit celá společnost, aby pomohla chránit svobodu a lidská práva. No a někdy je to jen kapela, která může pomoci jedním koncertem někomu změnit život.

Filip Najser: Nemyslíme si, že máme právo soudit, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne. V tomto případě byl ale Pavel pro nás jasným příkladem člověka, který si pomoc rozhodně zaslouží. Měli jsme možnost pozorovat, jak tvrdě na sobě pracuje. Bojuje o to, aby mohl zase chodit, mluvit a sám jíst. Za tu dobu, co ho známe, udělal neskutečný pokrok.

Petr Cieplý: Ta hranice pomoci je asi na každém člověku zvlášť. Nikdo by ale neměl pomáhat na úkor sebe sama.

Dá se říci i to, že se svým způsobem snažíte své fanoušky inspirovat, aby pomáhali těm, kteří to potřebují?

Filip Najser: Přesně tak to je. Nejsme velká kapela, abychom mohli hýbat davy, i tak si ale vážíme toho, že určitou skupinu lidí zajímá, co děláme a věří nám. V tomto ohledu se proto snažíme jít jim dobrým příkladem a brát náš ne úplně velký vliv odpovědně. Projevovat názory, postavit se za to, co je podle nás správné.

Chcete s těmito charitativními turné pokračovat? V čem vidíte jejich největší výhody?

Tomáš Pavlíček: Myslím si, že nám tyhle akce zůstanou i nadále blízké. Určitě se nemůžeme ale věnovat pouze této činnosti. Nicméně plánujeme si z tohoto turné vytvořit určitou tradici v podobě například jednoho velkého koncertu ročně, jehož výtěžek bychom věnovali tam, kde bude potřeba.

A pokud jde o ty výhody?

Tomáš Pavlíček: Jde spíše o zkušenosti a nová přátelství nežli o výhody. Člověk poznává různá sociální zařízení, jak to v nich funguje i jak tam ti lidé žijí. Dozvídá se o nových léčebných metodách. Vždycky jsem míval obavu z komunikace s handicapovanými lidmi. Každopádně tohle turné zbouralo veškeré naše bariéry a předsudky. Za to jsme neskutečně vděční. Všichni lidé, se kterými jsme se v rámci tohoto projektu Naděje pro Pavla Tour 2018 setkali, byli naprosto úžasní a určitě se na všechna ta místa budeme rádi vracet. Akorát tomu už nebudeme říkat turné…

Také bych se zastavil u vašich klipů, které na serveru YouTube mnohdy uveřejňujete i s tím, že se snažíte vysvětlit, o čem daná píseň je. Nicméně není lepší nechat posluchače, ať si skladbu interpretují podle svého? Anebo se těmito doplňujícími informacemi snažíte svým fanouškům sdělit, že se neprezentujete pouze hudební složkou?

Filip Najser: Myslím si, že výkladem v popisku nijak nebráníme tomu, aby si posluchač našel v písni svůj smysl. Jen chceme, aby ve chvíli, kdy je vysvětlení z naší strany zajímá, bylo po ruce. Protože pokaždé nám někteří fanoušci píší, o čem vlastně ta nová skladba je a co pro nás znamená. Vždycky je můžeme odkázat tam, kde najdou celou naši myšlenku.

Petr Cieplý: Protože ty texty píšu všechny já, tak mám potřebu ještě k těm písním prostě něco napsat. Pro někoho ještě možná srozumitelněji. Dopovědět ten příběh nebo osvětlit pointu. Navíc mě psaní takových úvah a dějů moc baví.

Asi se shodneme, že vaše hudba není nikterak složitá, tak se nabízí otázka, jakým směrem se v budoucnu chcete vyvíjet? Respektive co chystáte pro příští rok?

Filip Najser: Myslím si, že od prvních zveřejněných písní jsme toho spolu hodně zažili, ve spoustě věcí si ujasnili společný názor a tak nějak dospěli. Nová tvorba je dle mého osobnější, více zodpovědná a textově přímočařejší. Věřím, že právě lidskost a upřímnost budou devízou naší nové tvorby.

Petr Cieplý: Na příští rok chystáme vydat naše debutové EP, které by mělo vyjít někdy na podzim. Bude to asi šest písniček v jednom konceptu naší aktuální tvorby. První vlaštovkou tohoto projektu je už i nově vydaná písnička Víla. Ke všem ostatním skladbám chceme taky zároveň natočit i videoklipy. Pak samozřejmě chystáme celou řadu dalších projektů, které uveřejníme až po novém roce, kdy se na všem dopodrobna dohodneme. Z těch větších můžeme prozradit, že se chystáme na další turné s novým EP.