Uzi z ostravské kapely February: Zdá se, že už se s námi počítá. Na vystoupení s orchestrem se těšíme

Ve své tvorbě na desce Branching Tracks vzdáleně připomínáte nezávislou anglickou indie scénu nedávných nultých let, mně osobně evokujete třeba tvorbu Doves, Nada Surf nebo pak novějších Foals. Do toho se míchají vlivy domovských Places… A tak dále… To, jak ta hudba působí na mě, však není důležité. Co a která hudba nejvíce ovlivňuje vás jako skladatele a hudebníky?

S těmi Foals máte pravdu, za sebe můžu říct, že se jimi inspiruji ve zvuku, často i rytmice. Nada Surf mám taky velmi rád a těší mě, že tady mají taky posluchače. V době utváření Branching Tracks jsem ale osobně čerpal hlavně z vlivů shoegaze a emo, zkrátka devadesátek, ostatně je to dost znát i na zvuku celé desky i třeba v poloze mého vokálu. Tom bral inspiraci i ze starších zdrojů.

Mezi ně určitš patří i Joy Division, citování a přímá hudební inspirace v songu Life Is Not A Film je zřetelná. Nicméně, není pro vás život aktuálně přeci jen tak trochu film? Ocitli jste se mezi top mladými ostravskými kapelami.

Přesně tak. Ale vlastně nevím, co to znamená, být mezi top mladými ostravskými kapelami, nijak moc nás tu není, ale prostě to děláme a snažíme se to dělat dobře. Těšíme se z každého nadšeného ohlasu i mimo Ostravu, nejkrásnější je vždy slyšet pochvalu od znalých lidí nebo konstruktivní kritiku, ze které můžeme do budoucna vycházet. Jinak ale ano, je krásné věnovat se tomu, co milujete, a vidět, že vás lidé chápou, podporují a chtějí vidět.

Za jeden z aktuálních úspěchů by se dalo považovat pozvání na galavečer nadcházejícího druhého ročníku Cen Jantar, kde vystoupíte dokonce s dvacetičlenným orchestrem. Co pro vás toto vystoupení, kombinace a vůbec příležitost znamená? Bude těžké sladit notu s orchestrem?

Když mi to bylo sděleno, byl jsem nadšen, je to pro mě první zkušenost tohoto rázu. Původně jsem sám chtěl na desku doplňovat orchestrály, ale z toho sešlo z časových a technických důvodů. To nevadí, snad příště. Ale jako by zasáhla nějaká vyšší moc a najednou máme hrát jednu píseň s orchestrem, aspoň to budu moci všechno pozorovat a do budoucna z toho těžit. Bude to každopádně silný zážitek i pro nás účinkující. Jestli to bude těžké, nevím, co ale vím, je, že se velice těšíme!

A jak se vůbec stalo, že jste byli spolu s matadory moravskoslezské scény vybráni k vystupování na Jantarech právě vy?

Těžko říct, co přesně mají za lubem organizátoři, možná v tom sehrálo roli to, že jsme sice mladá kapela, ale už jsme taky trochu ostřílení, máme vydanou desku, i když jen jednu, lidé nás tady znají a už se s námi tady jaksi do jisté míry asi počítá.

Nyní k ještě aktuálnějšímu tématu. V pátek 14. prosince chystáte velkou akci v ostravském klubu Barrák, kde zahrajete se dvěma spřízněnými kapelami. Jakou podobnost můžeme nacházet v hudbě všech vystupujících a na co všechno se můžeme těšit?

Všichni jsme pod „vlajkou“ indie rocku. U Porcelaine People mě třeba baví jejich devadesátkový feeling, ležérnost a zároveň preciznost a progrese. I Love You Honey Bunny to vedou víc do popu, ale mají to krásně zvládnuté, chytlavé, ale ne hloupoučké, jak bývá u drtivé většiny popových kapel zvykem, rázné, ale ne dotěrné. Jejich letošní debut Cosmic Background Radiation se velmi vyvedl a já se nemůžu dočkat, až je uvidím to všechno předvést naživo. Co se February týče, zahrajeme, obdobně jako na křtu naší desky, set se dvěma bicími soupravami. Nějak se nám to zalíbilo.