Nebojíme se ničeho a nikoho, tvrdí bubeník Viki z kapely Massola, jejíž tvorba je označována za neandrtálský jazz

Jak bys popsal skupinu Massola těm, kteří ji ještě neznají a neslyšeli ji?

Popsal bych ji jako zběsilou kolizi dvou na první pohled neslučitelných hudebních žánrů – grindcoru a jazzu. Říkáme tomu neanderthal jazz a vzorem nám byly v tomto případě dvě naprosto dokonalé formace: Painkiller a jejich divoké album Guts Of A Virgin a Naked City a jejich nadčasové album Torture Garden.

Tím, že hudebně propojujete dva naprosto odlišné styly jako grindcore a jazz, je možné Massolu považovat snad i za světovou raritu… Nebo znáš jiné formace, které míchají tyto na první pohled neslučitelné žánry?

V našich končinách jsme tuším jediní, nicméně v zahraničí by se podobné formace určitě daly najít. Za všechny bych jmenoval Mombu z Itálie anebo Dead Neanderthals z Nizozemska. Obě kapely operují ve stejné sestavě, tedy saxofon a bicí souprava.

Jak jste se k této netradiční hudební kombinaci dopracovali? Byl to tvůj nápad, nebo nápad saxofonisty Ády? Byl to váš jednoznačný záměr hned od začátku spolupráce, anebo šlo o nějaké spontánní rozhodnutí?

Co si tak pamatuji, bylo to společné, spontánní rozhodnutí. Žádné dlouhé špekulování v hospodě nad pivem, prostě jsme se jednoho krásného dne zavřeli ve zkušebně a zkusili si spolu jen tak nezávazně zahrát. Vzájemná chemie zafungovala naprosto dokonale a my jsme po dvou zkouškách nabyli dojmu, že by se to divočení mohlo líbit i někomu jinému než nám. Tak jsme s naším improvizačním chaosem odvážně předstoupili před obecenstvo. A jaké bylo naše překvapení, že se to lidem líbilo!

Letos jste vydali zdařilé splitLP s kapelou Masáž. Kam bys tento počin zařadil v kontextu vašich předchozích děl, respektive vašeho budoucího hudebního směřování? Vnímáš tuto nahrávku jako vaši nejkomplexnější? Mimo jiné ji označujete jako „nový underground“… Co si pod tím máme představit?

Termín nový underground vymyslel Berry, mozek Magick Disk Musick, tudíž je to otázka spíš na něj. Já naši poslední nahrávku vnímám ve dvou rovinách. Ta první je improvizační, na ní je Massola z devadesáti procenta založená. Ta druhá je s pevnou strukturou skladeb, které jsou normálně vymyšlené, secvičené a nazkoušené.

Kde se podle tebe nachází hudební hranice Massoly, za kterou se už nechcete dostat? Co je pro vaši tvorbu akceptovatelné a co už nikoliv?

Troufám si tvrdit, že žádné hudební hranice nemáme a nebojíme se ničeho a nikoho. Vzhledem k tomu, že jsme oba s Ádou široce rozkročeni napříč hudebním spektrem, nebojíme se do naší hudby implantovat nejrůznější (anti)hudební žánry a hosty, kteří ovládají rozličné nástroje či přístroje.

Massola během koncertu. (Foto: archiv)

Stále je spousta posluchačů hudebně vyhraněná, proto se nabízí otázka, jak na vaši tvorbu reagují zarytí příznivci grindcoreu, respektive zarytí jazzmani? Mezi kterou z těchto skupin máte více příznivců a proč tomu podle tebe tak je?

Výhodou Massoly je především to, že oba dva pocházíme z úplně jiných hudebních scén, ve kterých jsme dlouhá léta aktivní, a to nám dává jedinečnou příležitost zahrát si jak na hardcorových akcích, tak na těch alternativně-undergroundových. A musím říct, že obě strany reagují velice pozitivně, což nás neustále nepřestává překvapovat! Na otázku, ve kterém táboře máme více příznivců, si netroufám odpovědět. Řekl bych, že je to tak padesát na padesát, ale fakt těžko říct…

Působíš také v dalších hudebních formacích, jako například Sheeva Yoga, Prűgelknabe. Je skládání nových písní pro Massolu náročnější než v jiných případech, nebo naopak lehčí?

Jsme především improvizační těleso, tudíž fungujeme v úplně jiném skladatelském režimu než všechny moje ostatní kapely. Zkoušíme spíš výjimečně, tudíž je to ve skladatelském ohledu jednodušší s Massolou.

Jaká je role zpěvu u Massoly? Máte v plánu v budoucnu zařazovat více písní se zpěvem, nebo vokál bude nadále u Massoly sporadický?

Vokální modulace či manipulace používáme čím dál tím častěji, a to studiově i živě. Bereme je vlastně jako další nástroj, který perfektně zapadne do našeho konceptu neandrtálského jazzu.

Co se týká vašich koncertů, tak ty jsou specifické v tom, že stále nehráváte na pódiu, ale pod pódiem. Což je opět jistý znak výjimečnosti… Proč tomu tak je?

To je úplně jednoduché. Nesnášíme vysoká pódia a milujeme těsný kontakt s publikem, které nás neskutečně nabíjí svou energií, když stojí a huláká kolem nás.

Když už jsme u koncertů, tak některé s vámi jako host odehrál také bývalý člen Endless Petr Hutín… Jak k této spolupráci došlo a co si od ní slibujete? Bude tato spolupráce pokračovat?

Ano, Péťa je v prvé řadě náš dobrý kamarád a v neposlední řadě taky fenomenální baskytarista a kytarista, takže bylo nad slunce jasné, že si ho časem pozveme ke spolupráci do studia i na pódium. K dnešnímu dni s námi odehrál hezkých sedm koncertů a svými basovými a kytarovými party se podílel jak na splitLP s Masáží, tak i na chystané novince Splatter Jazz.

Právě jsi mi nahrál na otázku, protože jsem se chtěl zeptat, jaká je aktuální situace ohledně vašeho nového alba. Co o něm lze v současné době říci? V čem bude jiné oproti vašim předchozím nahrávkám?

Troufám si tvrdit, že bude diametrálně odlišné od předchozích nahrávek. Jednak délkou, protože půjde o devadesátiminutový materiál, a také formátem (2 x LP). Dále množstvím hostů a nástrojů, kterých bude jedenáct. Také můžu zmínit koncept, protože se zaměříme na hororovou kinematografii. A v neposlední řadě bych uvedl žánrový rozptyl, protože se pohybujeme od jazz/grindu přes sludge až k drone/ambientu. Na albu pracujeme s různými přestávkami více než dva roky a snažíme se nic neponechat náhodě. Koncem roku by měl být Splatter Jazz dokončen a v příštím roce vydán. Těšte se. Třeste se!