Pátý autorský vánoční strom v PLATO má nádech pop-artu, etna i skautské nostalgie

V bývalém hobby marketu Bauhaus v centru Ostravy opět stojí autorský vánoční strom. Autory jsou tentokrát Lenka a Ivo Škutovi a své dílo nazvali Tree of Fortune. Historie vánočního stromku je vlastně podnes zahalena tajemstvím, stejně tak jeho smysl. Snad se poprvé zdobil v šestnáctém století v lotyšské Rize a měl v době zimního slunovratu „zapuzovat zlo“. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk, v českých zemích se pak první stromky objevily až na počátku devatenáctého století, a to nejprve v bohatých německých rodinách v Praze.

Dnes sice vánoční stromy najdeme i v interiérech kostelů, výklady jeho obsahu ze strany církve jsou ale pořád různé. Papež František třeba loni prohlásil, že stromek považuje za symbol soucitu. „Strom směřující vzhůru nás vyzývá, abychom se natáhli směrem k nejvyšším darům a vystoupali až nad mraky. Tam pocítíme, jak je krásné a radostné se ponořit do světla Kristova,“ řekl papež u 28 metrů vysokého stromu na svatopetrském náměstí.

Nad stromem svíti prst namířený dolů. (Foto: Ivan Mottýl)

Letošní autorský strom v PLATO měří necelých šest metrů. A místo betlémské hvězdy ho korunuje neon se symbolem palce namířeného směrem dolů. Palec dolů, to byl v gladiátorské aréně ve starém Římě symbol smrti. Obecně má gesto prstu směrem vzhůru pozitivní energii, směrem dolů pak negativní. Ale jen v našich zeměpisných šířkách, v Řecku nebo v Iráku je palec vzhůru vzkazem: „Běž do p….e!“

V dnešním ateistickém Česku je Bůh téměř poražen, a s ním i církve. I tak rozumím palci či ukazováčku namířenému na vánoční strom v PLATO. Z Vánoc se stala jakási rodinná slavnost spojená s dárkovým šílenstvím, kde nemá Kristus místo. V pořádku, takhle jsme to chtěli. A neonové gesto možná říká, ať se za to nestydíme. Jsme nejvíce ateistickým státem v Evropě, ale tahle skutečnost má přece i celou řadu pozitiv.

Autorský vánoční strom v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Stromek v PLATO dýchá díky neonu pop-artovou náladou, převažuje však „etno dojem“. Coby starý skaut, který s oddílem Sirius strávil sedm letních táborů v indiánském stanu tee-pee, tváří v tvář dílu trpím nostalgií. A mám chuť se uvnitř stromku okamžitě utábořit. Samotní autoři to pak vidí následovně: „Tradiční vánoční strom jsme transformovali v duchovní stánek. Pracujeme s lacinou pouťovou estetikou: pouťový stánek, batika, neon, zvací plakát, věštkyně. To všechno působí uměle, ale lidé by se zde měli cítit příjemně.“

Bohužel, tohle autorské vysvětlení platilo jen v den vernisáže, respektive v čase slavnostního „zapalování vánočního stromku“. Ve středu od šesté do desáté večer. V tee-pee ten den opravdu seděla profesionální věštkyně a po čtyři hodiny věštila návštěvníkům galerie z karet. Na účet galerie, což prý ale není možné každý den, věštkyně už proto do PLATO znova nepřijde. Bez ní však strom ztrácí „duchovní srdce“. Jinými slovy, původní nápad dostal „technickou“ trhlinu nebo nebyl promyšlen až do konce. Ale uvidíme, jak si nyní autoři s prázdným tee-pee poradí, třeba do něho usadí nějakou náhradu, nebo se stane jakousi vánoční intimní zónou.

Věštkyně ve vánočním stanu. (Foto: Ivan Mottýl)

První autorský strom pro PLATO vytvořila v Trojhalí na Karolině sochařka Šárka Mikesková a jeho tlukoucí srdce tehdy udávalo tempo předvánočnímu shonu. O rok později Elli Tiliu připomněla koksovnu Karolinu dvacetitunovou hromadou koksu, do níž zabodla pětimetrový smrk jak adventní třísku. Další rok si Marek Pokorný vybral malířku Katarínu Szanyi, která pracovala s instalací jako s malířským plátnem. Loňský strom před Bauhausem z ateliéru Kristýny Pavlíkové a Kateřiny Baránkové považuji zatím za jeden z nejlepších, tvořil ho pouhý rozšiřující se paprsek zeleného světla. Letošní strom manželů Škutových bude vystaven až do 6. ledna 2019.

*

O autorech autorského vánočního stromu

Lenka Škutová je malířka, absolventka malby u Františka Kowolovského na Fakultě umění Ostravské univerzity, produkční PLATO a manželka Iva.
Ivo Škuta je umělec, ilustrátor, absolvent malby u Františka Kowolovského na Fakultě umění Ostravské univerzity, pedagog výtvarné výchovy, spolumajitel a kurátor „kalerie s čupr uměním Saigon“, manžel Lenky.