Moje rodná Opava je dodnes srdeční záležitost, říká brilantní mandolinista Radim Zenkl, který změnil hudební historii

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Opava a Ostrava? Jak vzpomínáte na své dětství a dospívání v tomto regionu?

Opava je mé rodné město, dodnes je to velká srdeční záležitost, v Ostravě jsem bydlel od svých dvanácti let. Bylo to šťastné dětství a dospívání s častými výlety do přírody. Opakovaně jsme vyjížděli třeba do Beskyd nebo Oderských vrchů. A k tomu můžeme připočítat bohatou hudební kulturu Ostravy.

Jaká byla vaše cesta k mandolíně? Proč jste upřednostnil mandolínu před jinými nástroji?

Ve dvanácti letech jsem začal hrát na kytaru, mandolína přišla o rok později. Lákala mě tím, že je méně známá, také méně rozšířená, tudíž tam byla spousta objevování, které v podstatě trvá dosud. Na druhé straně je mandolína technikou a uplatněním kytaře dost podobná, takže jsem na začátku mohl použít kytarové znalosti a aplikovat je na mandolínu. Ta je mi sympatická i tím, že je podstatně menší než kytara a dá se s ní lépe cestovat.

Mezi tzv. rodinu mandolín patří řada nástrojů, například mandola, irské bouzouki, mando-ukulele, slide mandolína a další. Který z nich máte nejraději a na který z nich se vám hraje nejlépe? V jakých detailech je to jiné, když hrajete na jednotlivé nástroje „z této rodiny“?

To záleží na konkrétním projektu. Na sólové hraní nejčastěji používám mandolu, protože má hlubší zvuk. Ladí se jako viola, je to v podstatě někde mezi mandolínou a kytarou. Nástroje mandolínové řady se liší především zvukem a velikosti. U větších nástrojů se musí upravit prstoklady levé ruky.

Radim Zenkl. (Foto: archiv umělce)

Jedním z důležitých momentů vašeho života byla emigrace, přičemž jste z bývalého Československa emigroval čtyři měsíce před sametovou revoluci…

Na odchod „na Západ“ jsem se připravoval zhruba od svých třinácti let. V té době už člověk začíná trochu myslet a uvažovat samostatně. Původně jsem měl namířeno do Kanady. Tato země se mi líbila nejvíce… Nicméně v osmnácti letech, když jsem se začal věnovat muzice mnohem víc, jsem zjistil, že hudební zázemí je mnohem větší ve Spojených státech. Tak jsem to přehodnotil a směřoval tam.

Připravoval jste se na tento čin dlouho, nebo to bylo spontánní rozhodnutí? Můžete prozradit nějaké podrobnosti, jak emigrace probíhala?

Cela moje emigrace je celkem dlouhý příběh, ale jednu podrobnost bych měl… V sedmnácti letech jsem pěšky přešel celou republiku, od Ukrajiny až po Německo. Trvalo to 32 dní. Cestou zpátky do Ostravy jsem ve vlaku potkal osobu, která mi za šest let potom pomohla zprostředkovat můj odchod. Bral jsem to jako takové řízení osudu, jakoby odměnu za svou vykonanou pouť.

Váš jedinečný styl hraní bývá označován jako „Zenkl style“. Jde o techniku, kterou jste vynalezl, přičemž se jedná o to, že mandolína, na niž hrajete, zní, jako kdyby současně hrály dvě… V čem je tajemství této techniky? Můžete objasnit více?

Vzniklo to krátce po příchodu do Států. Tehdy jsem tam ještě neznal mnoho hráčů k případnému společnému hraní, ale měl jsem spoustu času, tak jsem se rozhodl vytvořit sólový program.  Hledal jsem způsob, jak zahrát melodii i doprovod zároveň, a napadlo mě použít dvě trsátka, která jsou připevněna k prstům. Jedním se hraje melodie technikou „tremolo“ a druhým doprovod.

Připomenout můžeme také fakt, že jste v roce 1991 hrál ve Spojených státech pro tehdejšího prezidenta Československa Václava Havla…

To je pravda. Bylo to na univerzitě v Los Angeles. Václav Havel byl potěšen, poděkoval mi a podal ruku.

Kromě toho, že se zaměřujete na sólovou kariéru, jste také členem Modern Mandoline Quartet a Ger Mandolin Orchestra. Můžete prozradit rozdíly mezi těmito tělesy, na co se soustředí, jejich největší úspěchy a podobně?

Modern Mandolin Quartet se věnuje vážné hudbě a za poslední CD Americana získal tři nominace na Cenu Grammy. Ger Mandolin Orchestra hraje židovskou hudbu a klezmer. Vystupovali jsme také na mezinárodních festivalech židovské hudby v New Yorku, Torontu, ve Varšavě a v dalších městech.

Radim Zenkl. (Foto: archiv umělce)

Momentálně pobýváte v České republice, protože vystupujete jako host na vánočním turné Petra Bendeho. Jak došlo ke spolupráci s tímto populárním českým muzikantem? Co očekáváte od těchto vánočních koncertů? Plánujete jenom koncerty, nebo je možné, že byste nahráli i společné písně či dokonce album?

Petr Bende mě pozval jako svého letošního hosta na vánoční turné. Těším se na to a uvidíme, co všechno z toho bude. Hrát tam budu sólově, fanoušci se dočkají také duetu s Petrem a zároveň zahraji s celou jeho kapelou včetně cimbálkovky.

Vánoční písně mají specifickou atmosféru… Je mandolína vhodným nástrojem pro hraní vánočních písní?

Určitě. (smích)

Pokud jde o alba, tak jste sice zastoupen na vícero nahrávkách českých muzikantů, ale samostatných desek s českými hudebníky moc nemáte. Jednou z nich je počin The Troubadour Tour, který jste nahrál společně s Jaroslavem Samsonem Lenkem. Album je přitom inspirováno renesanční a keltskou hudbou. Neuvažujete o pokračování?

To se uvidí časem, všechno je možné.

Když se zadíváme na vaši diskografii, tak jste spolupracoval se spoustou muzikantů. Nicméně žádný z těch projektů nemá pokračování. Čím to?  

Každá ta spolupráce je jeden samostatný projekt, do kterého jsme se snažili dát vše, co nás k tomu tématu napadlo.

Radim Zenkl v Náměšti nad Oslavou. (Foto: archiv umělce)

Kromě mandolíny hrajete také na flétnu. V čem vidíte kouzlo tohoto propojení?

Zhruba po dvaceti letech hraní na mandolínu mně najednou v hudbě začalo něco chybět, a sice dlouhý tón, který má spousta hudebních nástrojů, ale mandolína ne. Tehdy mi učarovala irská píšťala a postupně jsem začal hrát na další flétny z různých zemí světa. Kromě dlouhého tónu se tam jedná i o práci s dechem. Mandolína a flétna jsou úplně jiné, ale tím se krásně doplňují. V hudbě mají podobnou funkci, když tedy nepočítáme doprovod mandolíny, tedy sóla a ozdoby.

Patříte k muzikantům, kteří zastávají názor, že je důležité rozumět svému nástroji, a to včetně znalosti základních technik. Mnozí muzikanti však neznají třeba ani noty… A přitom dokážou napsat písničky, které jsou velmi oblíbené. Myslíte si tedy, že když hudebník zná důkladně i hudební teorii, tak je to v jeho tvorbě jasně rozpoznatelné?

Při skládání hudby jde většinou o nápad a pak jeho zpracování. To první přichází často shůry, k tomu druhému můžou byt znalosti a zkušenosti prospěšné.

Jaké jsou vaše další plány? Neláká vás zapojit se třeba do projektů, které jsou tak trochu mimo vaše dosavadní hudební teritorium? Dostal jste už nějaké podobné nabídky? 

Proč ne, žánrový záběr mám celkem široký. Na svém prvním albu Mandolin Parade jsem měl třeba metalovou skladbu. Folkloru a jazzu se věnuji už delší dobu. Každopádně vlastní tvorba zůstane na jednom z předních míst.