Barrák zasáhlo Zemětřesení 2018 aneb Když šedivějící rockeři řvou: „Mě nedostanou, mě nezlomí…“

Ačkoliv před samotným vystoupením mohly panovat obavy, jak vše vzhledem k různým okolnostem bude probíhat, tak jedno je třeba zdůraznit a podtrhnout hned na začátku. Na celé čáře vyhrála hudba. Hudba, která má dar spojovat. Hudba, jež dokázala vychrlit takový proud energie, že nebyl důvod vlastní mysl obalovat do hněvu, strachu či nějaké nevraživosti. Což je to hlavní.

Jen pro oživení paměti. Kořeny projektu Zemětřesení hledejme v roce 1992, kdy kytarista Miloš Doležal, zpěvák Aleš Brichta, baskytarista Vlasta Henych a bubeník Štěpán Smetáček vyhráli ve svých kategoriích anketu Černá vrána. Následně se uvedení muzikanti dohodli, že pod hlavičkou Zemětřesení nahrají písně, které Jiří Schelinger připravoval pro stejně jmenný projekt v letech 1980 a 1981.

Album Zemětřesení vyšlo v roce 1993 a výrazně rozbouřilo stojaté vody na české, a to nejen rockové a metalové, scéně. A právě po pětadvaceti letech tento all-stars band vyjel na turné, aby uvedený počin připomněl a zároveň vyjádřil poctu Jiřímu Schelingerovi. Poslední českou zastávku představoval ve čtvrtek 28. listopadu ostravský klub Barrák.

Z koncertu Zemětřesení 2018 v Ostravě. (Foto: J. Zerzoň)

Ze všeho nejvíce to byl koncert vzpomínkový, ale přesněji řečeno takový, který neustrnul v minulosti. Ať už Zemětřesení nabídlo jakoukoliv píseň z repertoáru Jiřího Schelingera, tak bylo patrné, že z nich i po letech vyzařovala jakási vnitřní síla, jež odolává času. Pro mnohé to byl návrat do dětství, případně do mládí, respektive do doby, kdy věděli, že se mohou opřít o toho druhého. Pravděpodobně i proto se koncert rozjížděl trochu pomaleji, než se dalo očekávat. Jakoby si fanoušci chtěli své vzpomínky nechat hlavně pro sebe a neventilovat je navenek. Nakonec však vřelé bigbítové atmosféře s radostí podléhali. V podstatě nešlo jinak. A postupně tak o to více vystoupení nabíralo na intenzitě.

Výrazně tomu pomohly Doležalovy procítěné i dravé kytarové příspěvky, které ve správné chvíli a na správném místě byly do skladeb implantovány. Rodák z Karviné na sebe v dobrém slova smyslu často strhával pozornost, což bylo ku prospěchu věci, protože zejména jeho kytarové umění dodávalo jednotlivým songům vyžadované „něco navíc“.

Aleš Brichta. (Foto: J. Zerzoň)

Pomyslný tah na bránu pak byl viditelný hlavně u Aleše Brichty. Ten navzdory všem svým zdravotním neduhům, kterým musí čelit, ukázal, jak moc chce odvést své maximum a prokázal, že hlas mu stále slouží. A tato jeho verva a zanícení pro daný okamžik byly opravdu příkladné.

Pravda, občas jeho zpěv zanikl, také si pozorní diváci mohli všimnout, že při songu Jahody mražený se jeho zpěv neshodoval s tím, co zrovna „měl na jazyku“ Miloš Doležal, nicméně ono nadšení přebilo to, co mohlo být lepší. Ostatně rock´n´roll nikdy nespoléhal na přebujelou načančanost a strojenost. A tady bylo zřejmé, že se na žádné kalkulování či zvukové dotáčky nehraje. Navíc o to více vyniklo Brichtovo sepětí s fanoušky. Ti mu výrazně pomáhali, protože z plna hrdla pěli s ním.

Playlist zahrnoval většinu písní z alba Zemětřesení, ale došlo i na další Schelingerovy skladby (Kartágo, Čas, Šípková Růženka atd.). Ve druhé polovině setu dostal prostor i Jiřího bratr Milan Schelinger, takže zazněly mimo jiné Zima nebo Pohřeb přítele, při níž si Štěpán Smetáček vyzkoušel, jaké to je bubnovat s paličkou v ústech… Hlavně však přišel na řadu tolik očekávaný Holubí dům, který očividně mnohým přítomným přinesl vánoční dárky už v listopadu.

Milan Schellinger (vlevo). Foto: Iva Juráková

Zřejmě nejpozoruhodnější nehudební moment nastal, když zničehonic Miloš Doležal a Aleš Brichta oživili vlastní slovní přestřelku, jež měla počátek před pětadvaceti lety. Tenkrát prvně jmenovaný na koncertě ve vyprodané hale Tatran prohlásil, že Aleš Brichta je sparťan. To také charismatický vokalista ve čtvrtek potvrdil. Nicméně nikdo nepískal ani žádná mela se nestrhla. I to byl důkaz, že ti, co v Barráku byli, se vydali za muzikou a dokázali respektovat názor druhého. A to je mnohem poučnější, než se na první pohled může zdát…

Tak či onak tento multigenerační koncert nabíral s Nám se líbí a Jsem prý blázen jen stále uvolněnější mejdanovou atmosféru se všemi atributy, které k tomu patří. O poutavé vyvrcholení se následně postarala skákavá a vyřvávací hitovka Jahody mražený. Během té se jasně ukázalo, že tohle je jeden z těch koncertů, kam nejdeš, protože je to v módě, respektive tam musí „všichni“, protože už tam byl tvůj nadřízený nebo soused, ale přišel jsi, protože jsi chtěl… A podle toho to také vypadalo… Doslova a do písmene to byla vhodná reklama na přirozenost.

Z koncertu Zemětřesení 2018 v Ostravě. (Foto: J. Zerzoň)

V úplném závěru pak bylo vytaženo ještě jedno vzpomínkové eso. Přídavkové skladby Paranoid a Ace of Spades totiž připomněly úplně první koncert Zemětřesení, který se uskutečnil u příležitosti vyhlášení ankety Černá vrána a právě tyto známé fláky tehdy Zemětřesení zahrálo.

Konec. Finito. Bye bye. Miloš Doležal, Aleš Brichta, Vlasta Henych, Štěpán Smetáček společně s Milanem Schelingerem napsali zlatou a nesmazatelnou tečku v dějinách české hudební scény. Kruh se uzavřel. Tento koncert se totiž vzápětí poté, co skončil, stal tak trochu historickým milníkem, protože přítomní byli svědky historické události. Bylo to totiž naposled, kdy tento projekt koncertoval na území České republiky. Ani se nechce uvěřit, že to je už více než pětadvacet let, co se Zemětřesení zrodilo. Možná to uteklo příliš rychle, možná také ne… To záleží na úhlu pohledu a subjektivním hodnocení každého z nás.

Na koncertu Zemětřesení 2018 v Ostravě zazněly tyto skladby: Zemětřesení, Cesty, Lupič Willy, Galéra, Kartágo, Čas, Šípková Růženka, Strážci majáku, Co dělá indián, Zima, Pohřeb přítele, Holubí dům, Nám se líbí, Jsem prý blázen jen, Jahody mražený, Paranoid, Ace of Spades.