Člen týmu Ost-ra-varu Adam Gold: Smysl festivalu trvá, názory odborníků zvenčí jsou pro nás důležité

Zakladatelé Ost-ra-varu chtěli ovlivnit tehdy malý zájem médií a zejména mimostravské kritické obce o dění v ostravských divadlech. Může si pořád Národní divadlo moravskoslezské stěžovat na nezájem kritiků z jiných měst?

Neřekl bych stěžovat, ale ten smysl pětidenního  divadelního setkávání stále trvá. Ost-ra-var je velice vhodnou příležitostí ve zhuštěné formě představit výběr ostravských činoherních divadel a jejich inscenací odborné veřejnosti, která během těch pěti dní může proniknout hlouběji do tvorby místních divadel. Je to dáno i tím, že dostat se do Ostravy zejména z Prahy, ale i z jiných měst je pro kritiky nesnadné.

Takže stále platí to, co měli na zřeteli zakladatelé: děláme festival, aby se o nás vědělo. Nicméně zažil jsem už debaty o zbytečnosti takové přehlídky, zejména pak ze strany některých herců, ale i režisérů … V čem je tedy podle vás přínos festivalu jak pro divadla, tak pro místní publikum?

Přínos pro místní publikum je v tom, že my, tedy ostravští tvůrci, se můžeme na základě kritických analýz a přístupů k naší práci posouvat, můžeme se zlepšovat, vycházet z reflexe, která by ovšem měla být na patřičné úrovni. Neměla by být zaujatá, předpojatá, osobní. Do jisté míry se dá pochopit způsob vyjádření začínajících teoretiků a kritiků. Ti se někdy mohou vyjadřovat nezkušeně, ale každý jednou musel začít. Obecně by měly být reflexe pregnantní, se snahou o co největší odbornost a hloubku.

Co je letos v organizaci Ost-ra-varu nového?

Ta nejzásadnější změna spočívá v tom, že jsme letos vytvořili nový formát zpravodaje. Nebude tištěný, ale bude probíhat na blogu na internetu. Čtyři blogeři z řad studentů budou na tento blog  dávat svoje reflexe a zároveň se prostřednictvím komentářů bude moci rozběhnout on-line debata.

V minulých ročnících divadla nasazovala do programu Ost-ra-varu inscenace v rámci běžného provozu, tedy bez výběru, který by byl veden snahou ukázat to nejlepší, co je z pohledu jednotlivých scén na repertoáru. Jdete stále touto cestou, nebo nabídnete letos to, co si myslíte že je v dané chvíli to nejlepší?

Chceme ukázat to nejlepší, alespoň pokud mohu mluvit za dramaturgii Národního divadla moravskoslezského. My máme nejvíce premiér v průběhu roku a nemůžeme nabídnout všechno. Našli bychom ještě jednu nebo dvě inscenace, které bychom rádi nabídli odborné kritické veřejnosti, ale bohužel se do těch pěti festivalových dnů nevejdou.

Kdysi byly součástí festivalové nabídky i inscenace Divadla loutek. Jako hlavní organizátoři nabídli jste ostravským loutkářům účast?

Vycházíme z postoje Divadla loutek, z jejich tehdejšího rozhodnutí a respektujeme ho.

Některá představení se odehrají v nové Divadle „12“, kam se moc lidí nevejde….

Ano, je tam šedesát míst, ale můžeme uvést tyto inscenace – budou dvě v programu festivalu – jen jednou. Je zřejmé, že se na každou z nich všichni, kteří by ta představení rádi viděli, nedostanou. Budeme se snažit, aby se do hlediště vešli zejména mimoostravští hosté.

Média po ukončení festivalu prahnou po vítězích a poražených. Je podle vás soutěžení o nejlepší festivalové představení smysluplné?

Rozhodně není. Už jen proto, že každá z ostravských divadelních scén má své vlastní specifikum, některé inscenace téměř nelze vzájemně srovnávat, ale hlavně – o nějaká vítězství nám rozhodně nejde. My se těšíme na debaty o naší práci, na setkávání a zasvěcené reflexe. Samozřejmě bychom chtěli patřit k těm, o jejichž inscenacích padne nejvíce kladných či dokonce obdivných vyjádření, ale není to hlavní hledisko.

V těch přístupech k jednotlivým ostravským scénám bylo zřejmé, že nejen studenti, ale i někteří kritici a teoretici podléhali kouzlu malých scén a někdy až nespravedlivě posuzovali pod dojmem z některé malé scény počiny vašeho „velkého“ divadla …

Na tuhle otázku odpovídám opakovaně. Nemůžeme učit studenty rozeznávat rozdílnost malé a velké scény. Komorní scény mají jinou dramaturgii, ale během seminářů budou moderované debaty a tam se může i téma způsobu vnímání komorní scény a velkého jeviště otevřít. Je to otázka široká, komplexní a je to na samostatnou teoretickou knihu.

Většinou se debaty o představeních odehrávaly v klubech Divadla Jiřího Myrona a Divadla Petra Bezruče. Jak to bude letos?

To je další novinka: festivalové semináře proběhnou v Centru PANT na rohu Nádražní ulice a ulice Čs. Legií. A jsou otevřeny veřejnosti.