Baví mě hrát pro děti, protože jsou upřímné, říká herečka Martina Pawerová z Těšínského divadla

Na těšínské scéně jste na začátku sezóny zazářila jako Barbara v crazy komedii 1+1=3, nedávno měla premiéru také detektivní hra Osm žen. Který z těchto žánrů vám vyhovuje více?

Oba žánry jsou velmi rozdílné, ale vždy záleží na tom, jaká role je vám přidělena.

Detektivka i komedie jsou považovány za oddechové žánry, jaké s nimi máte v tomto směru zkušenosti?

Detektivka je mojí první zkušeností v divadle, ale od dětství miluji Agátu Christie a její postavu Hercula Poirota. Komedie jsem hrála už v předchozím angažmá v divadle v Litvínově. Ty jsou pro větší spektrum diváků a herec má rychlejší a jasnější zpětnou vazbu od diváků.

Čím je pro vás zajímavá role Barbary a kde naopak považujete za pozoruhodnou postavu Zuzanky z Osmi žen?

Především jsou úplně jiné. Každá je z jiného žánru, jde tedy i o jiný způsob hraní a odlišné reakce postavy. Barbara je starší, zkušenější, pracující, ambiciózní a především vdaná žena, která se ve svém bytě mění na sexuální dračici. Taky je žárlivá a hysterická. Zuzanka je naproti tomu studující šprtka, která je miláčkem rodiny právě pro svůj prospěch a milý projev, který se mění, když se zjistí, že se doma stala vražda, také ona by mohla být podezřelá.

Jak byste přiblížila spolupráci s oběma režiséry těchto inscenací, tedy s Karolem Suszkou a Jiřím Seydlerem?

Karol Suszka je bodrý, veselý a energický režisér. Dával nám volnost a jen nás usměrňoval v hereckých projevech, což mi vyhovuje. Inscenaci jsme zkoušeli pouze měsíc kvůli změně hry, ale vše probíhalo v pohodě a úsměvem. Doufám, že se spolu na zkušebně ještě setkáme. Z režiséra Seidlera čiší klid a vyrovnanost. Na to, že měl na starost ukočírovat osm žen, navíc hereček, byl pohodový a měl přesný plán a vizi.

Máte prý více ráda postavy, které nejsou prvoplánové, jednou z nich byla i role Bazília ve Figarově svatbě na JAMU, v té jste prý byla k nepoznání…

Ano, měla jsem možnost zkoušet autorskou hru Petra Štěpána a Mirka Ondry, byl to muzikál s konverzačním humorem. Jelikož jsem si sloučila dva ročníky studia, hra už byla v plánu sezóny a role byly rozděleny, dostala jsem připsanou roli zákeřného, podlézavého, odpudivého, poloslepého a věrného sluhy, který by pro svého pána spáchal cokoliv. V roli mě nepoznala ani vlastní dcera a přátelé.

Myslím, že v roli Barbary v 1+1=3 využíváte obou poloh, jak herecké kreativity, tak smyslného půvabu, vnímáte to také tak?

Jsem ráda, že to tak vnímáte. Jednám především za roli a snažím se, aby sice byla karikaturou fintivé, hysterické, smyslné a emancipované ženy, ale také aby byla pro diváka uvěřitelná ona i její reakce.

Inscenace 1+1=3 už se nějakou dobu hraje, máte nějaké zajímavé divácké reakce ze svých štací nebo přímo z Těšína?

Jsem ráda za zpětnou vazbu, dobrou i tu špatnou. Dostala jsem pár milých zpráv na facebook od diváků i několik osobních hodnocení. Zatím byly všechny milé. Ocenili herecký projev, reakce postavy a někteří i odvážný kostým.

Do Těšínského divadla jste nastoupila loni po prázdninách, čím vás zdejší prostředí oslovilo?

Bydlím nedaleko Českého Těšína a mám tady nejbližší část rodiny. Ale nevím, jestli si angažmá vybíráme sami, nebo si nás vybírají spíš jednotlivá angažmá a role.

Máte za sebou také angažmá v divadle v Litvínově, čím bylo zajímavé a pro vás přínosné?

Zdejší režisér a vlastník divadla Jurij Galin je Rus, a to byla skvělá škola. Je to přísný režisér s jasnou vizí, dobrý stratég a úžasný člověk.  Teď mi ta zkušenost napomáhá dělat další herecké krůčky. Když znejistím, sáhnu do jeho „hereckých šuplíčků“.  Je to rodinné a komornější divadlo se skvělým kolektivem, takže nezapomenutelné začátky mého herectví.

Momentálně vás diváci také mohou vidět na scéně Divadla Jiřího Myrona, a to hned ve dvou muzikálech Kočky a Romeo a Julie, v čem jsou podle vás pozoruhodné?

Kočky jsou velmi nákladný a náročný projekt. Celou dobu jsme na jevišti, zpíváme, tančíme pod velmi energickou choreografií Pavla Strouhala a jako kočičky chodíme po čtyřech, takže dostává zabrat celé tělo.  Ale mezi diváky je to velmi oblíbené představení právě pro svou poctivou práci. Romeo a Julie má nádhernou hudbu Borise Urbánka, kouzelně prosvícenou scénu Šimona Cabana a hlavně strhující příběh nevinné lásky.

Ve vaší osobě se spojují profese herečky, tanečnice a zpěvačky, tedy logicky by vám více než činohra měl vyhovovat právě muzikál, je to tak?

Není to úplně tak, miluji činohru pro větší možnost hereckého projevu. Ale muzikál v sobě snoubí vše, co mám ráda … skvělou hudbu, zpěv, velkou škálu tanečních stylů, výpravnou scénu, bohaté kostýmy a také herectví.

Těšínské divadlo je známé svým specifickým charakterem zájezdového divadla, je to velmi variabilní soubor, hrajete v něm dokonce v repertoáru pro děti, v Hrátkách s čerty a také ve Sněhurce. V čem vidíte přednost těchto inscenaci?

Baví mě hrát pro děti, jsou upřímné. Ony nevydrží jen tak sedět a čekat na konec představení jako dospělí diváci. Když je to nebaví, tak ševelí. Když nechtějí tleskat, tak prostě netleskají. Úžasná je ta nezkažená upřímnost. V Hrátkách hraji Káču, prostořekou, ráznou a nebojácnou holku, která si usmyslela, že se vdá. Ve Sněhurce Štístka – veselého, energického a dobrosrdečného trpaslíka.

Co nového vás ještě v divadelní oblasti v nastávajících dnech, týdnech čeká?

Plán Těšínského divadla na tento rok se hodně proměnil, máme nového ředitele, takže zatím vím jen o jednom titulu, ve kterém budu hrát, a to bude Gazdina roba.

Jaký máte divadelní sen?

Sny se přece neříkají, protože jinak se nesplní.