Jirka Schelinger měl na Ostravsku obrovskou základnu, říká Miloš Doležal před turné Zemětřesení 2018

Pod hlavičkou Zemětřesení vyšla letos reedice alba z roku 1993, včetně dvou bonusů nazpívaných Milanem Schelingerem, v neděli 18. listopadu také začíná turné na podporu tohoto projektu. Proč k tomu všemu dochází zrovna letos, a ne třeba za pět let nebo před pěti lety? Nosil jsi tento nápad v hlavě delší dobu, nebo šlo o spontánní rozhodnutí?

Delší dobu jsem ten nápad v hlavě nenosil. Asi před rokem a půl jsem si u kamaráda po mnoha letech poslechl náhodou naše album a zjistil jsem, že to bude pětadvacet let, kdy vyšlo. Tak jsem zavolal všem klukům, řekl jsem jim o tom výročí s tím, že bychom k tomu měli něco udělat. Já bych byl samozřejmě velmi rád, kdybychom připravili i nové nahrávky. Zhruba před rokem jsme tedy začali.

Co se tedy těch nových nahrávek týká, vyjde deska Zemětřesení 2? 

To je otázka. Asi spousta fanoušků ví, že hlavním limitem je zdravotní stav Aleše. My chceme, aby nové skladby nahrála stejná sestava jako v roce 1993. Zjišťujeme, zda jsme vůbec schopní další nahrávky dokončit. Je ještě několik písniček, které bychom měli doplnit, aby je fanoušci v našem podání slyšeli. Podle mě se Zemětřesení před pětadvaceti lety setkalo s velkým ohlasem a chtěli bychom tento projekt touto nahrávkou zakončit. Ale ještě mě napadá, že bych se vrátil k té předchozí odpovědi.

Samozřejmě…

Ptal ses, proč ne před pěti lety… Myslím si, že ta pětadvacítka je symbolická. Je to čtvrtstoletí. A všichni jsme zhodnotili, že za dalších pět let už to nebude možné. Myslíme si, že teď je poslední čas, kdy jsme schopni to zrealizovat.

Můžeš prozradit další podrobnosti k tomu plánovanému albu? 

Dostali jsme od Ringo Čecha texty, které psal ještě pro Jirku Schelingera. Projekt Zemětřesení propojit společně s Ringem by bylo ideální, když už Jirka toho není schopen. Nicméně jak říkám, všechno se odvíjí od Aleše. Každopádně mělo by jít o hardrockové písničky ve stylu Zemětřesení. A k tomu by se doplnily skladby od Jirky Schelingera, které na Zemětřesení měly potencionálně být, tedy Hodina H, Hostina, Maratón, Sen a Alchymista. Těchto pět věcí Jirka hypoteticky na Zemětřesení plánoval. Jestli by to dovolilo vydavatelství, zda by to schválili, to nikdo neví, ale ty věci byly připraveny.

Pokud jde o samotné koncerty, tak Ostrava je posledním městem v Česku v rámci turné, jež zahrnuje osm zastávek. Jak bude celý koncert koncipovaný?

Samozřejmě tím, že je to pětadvacetileté výročí, tak bychom rádi připomněli koncertní set, který byl zaznamenaný na našem „lajvku“ doplněný o určité věci, který ještě zvažujeme. Nicméně máme v plánu přidat dva nebo tři songy, které tehdy nezazněly. Blíže naznačit nic nemůžu, pořád je to ve vývoji. A je dost možné, že se playlist bude během koncertů vyvíjet.

Myslíš si, že Zemětřesení může oslovit současné mladé publikum, respektive získat nové mladé fanoušky, nebo budete spokojení s tím, že si na vaše koncerty najdou cestu ti, kteří si vás pamatují z doby před těmi pětadvaceti lety. Tehdy bylo Zemětřesení velmi úspěšné, ale tenkrát taky byla jiná doba. Lidé drželi pospolu, vládla určitá sounáležitost, v současnosti má navrch neustálé soupeření, osočování, porovnání či jakási nevraživost (a to mnohdy bez nějaké snahy najít řešení)… A přece jenom některé aktivity Aleše Brichty mohou být mnohým proti srsti…

Rozumím přesně tomu, kam tu otázku směřuješ… Zemětřesení je ale relativně dobrovolný spolek lidí, kteří si jedou na scéně svoje. A abych ti pravdu řekl, odmítám posuzovat nejen členy Zemětřesení, ale i další hudebníky na scéně. Pokud prostě na scéně fungují, je mi úplně jedno, jaký mají politický názor. Je to jejich osobní věc. A jestli to někdo spojuje, tak je to zase jenom jeho volba.

Jasně, rozumím. A domníváš se tedy, že Zemětřesení může oslovit také mladou generaci?

Jestli těmi koncerty připomeneme tvorbu Jiřího Schelingera mladé generaci a ta znovu objeví písně jako Holubí dům nebo Jahody mražený, tak to bude dobré. A je jedno, zda si to třeba vyhledají na internetu. A mimochodem právě Jahody mražený zvažovala Metallica hrát jakoby cover na jejich posledním koncertě v Česku. Vyhrál sice Jožin z bažin, ale druhý adept byly Jahody mražený. A myslím si, že to není náhoda. Ta Jirkova hudba dokáže oslovovat i takové muzikanty. A je jedno z jakého důvodu. Oni však měli pocit, že to je ten masový český hit stejně jako Jožin z bažin. Není to náhoda, něco na té jeho hudbě musí být, že i lidi, kteří nerozumí textu, ve finále pochopí, že to je taková svým způsobem veselá věc pro širší masy…

V čem ty osobně vidíš sílu Schelingerových písní? Co konkrétně tě na jeho skladbách láká, respektive proč bychom si je a zároveň jeho osobnost měli stále připomínat?

Všichni víme, že Jirkův konec byl zvláštní. A my v kapele cítíme, že je v tom projektu určitá karma, která se tím táhne. Tenkrát se tam děly věci, které se podle toho tehdejšího mainstreamu neměly dít. Jirkovy poslední dva roky byly přece jenom složitější, nejenom pro něj, ale i pro management kolem něj. Nemíním rozebírat, co to bylo, proč to bylo. Každopádně na scéně zanechal spoustu práce. A když ve svých postojích, v textech, ve svém chování nebo v oblékání naznačoval něco, co se tenkrát nehodilo, tak to neznamená, že bychom ho jenom proto měli vynechat nebo bychom se měli toho tématu bát.

Jiří Schelinger zemřel v roce 1981. V té době jsi pobýval ve zdejším regionu. Jak tato zpráva, respektive okolnosti jeho smrti, na tebe zapůsobila? Vybaví se ti nějaké konkrétní vzpomínky?

Vybavují se mi konkrétní vzpomínky. Všichni fanoušci to brali jako nespravedlnost. Vzhledem k tomu, že na informace ohledně toho incidentu bylo uvaleno mainstreamové embargo, až ticho. Následně bylo jeho jméno vyřazeno ze Zlatého slavíka, aby fanoušci nemohli pro něj hlasovat. Bereme to tedy tak, že tam muselo být něco složitějšího, jinak by prostě takový postoj nenastal.

V čem byla doba tvých muzikantských začátků v tomto kraji jedinečná? Máš pocit, že moravskoslezský region, případně jeho atmosféra ovlivnily tvé hudební cítění a vnímání?

Na to odpovím zcela jednoznačně. Byli jsme blízko Polska, které na začátku osmdesátých let 20. století bylo, co se týká hudby, svobodnější, odvážnější a v jejich rádiích zněly nahrávky, které my jsme v Československu slyšet nemohli, nebo jsme je slyšeli jen ve Větrníku. Polské rádiové stanice hard rock a metal hrály a my jsme ty kapely poslouchali. Pak jsem šel hrát do Prahy, protože se vždycky snažím v životě vyhledávat nějaké zážitky a dobrodružství, a můj přesun do Prahy byl jenom díky tomu, že jsem cítil, že tam bude větší zábava a možnosti. A pamatuji si, že když jsem tam přijel a začali jsme s Vitacitem hrát, tak kluci poslouchali Whitesnake, Led Zeppelin nebo Deep Purple, ale nevěděli, kdo jsou King Diamond, Mercyful Fate nebo Slayer, Metallicu taky neznali. Myslím si tedy, že jsme tady měli díky polské straně přehled přece jenom větší. A na to téma bych ještě něco dodal.

Samozřejmě máš možnost…

Myslím si, že to Polákům vydrželo dodneška. Jsou daleko otevřenější vůči světové scéně a mají tam daleko větší úspěchy než my Češi. A vždycky byli svobodomyslnější než my, a to nemyslím v žádném špatném slova smyslu. Poláci jdou za spoustou věcí daleko dravěji a myslím si, že díky tomuto vzájemnému ovlivňování se, a to nejen s Poláky, ale i s Maďary a východními Němci, jsme my nasávali atmosféru tvrdého rocku. V Polsku třeba Metallica a Iron Maiden tenkrát hrály, v Česku ne. A abych řekl pravdu, tak jsme Polákům záviděli. My jsme na ty koncerty jezdili do Maďarska nebo právě do Polska. Ten závan rockové svobody tam byl větší, což bylo něco, co v té době všechny mladé lákalo. A nemůže se tomu nikdo divit.

Každopádně jak na Ostravu a zdejší region vzpomínáš? Co se ti vybaví, když se řekne Ostrava?

Ostrava je hodně specifická. Zvláštní směsice lidí, kteří tady jezdili za prací. Samozřejmě byli využíváni na tvrdou práci, i můj táta dělal v dolech. Tvrdá práce lidi formuje, formuje jejich postoje, jsou daleko tvrdší, protože ta práce je tvrdší i výkonnost je tvrdší. Samozřejmě v těch hutích nemůžou dělat žádné třasořitky. V podstatě to vždy bylo tak, že tento region je tvrdší než další části republiky. To můžu dneska zodpovědně říci, protože jsem žil také dlouhou dobu v Praze a teď žiji dlouhou dobu na Vysočině, která je úplně pohodová a klidná. Nicméně já jsem si to takhle vybral, protože můj táta je z Vysočiny, ale v sedmnácti přišel do Ostravy makat do dolu. A tím, že jsem do Čech jezdil každý rok za dědou, tak jsem k tomu regionu měl vztah. Nikdo se na mě za to nemůže zlobit.

Jak vnímáš Ostravu v kontextu české hudební scény?

Tady fanoušci vždycky měli rádi tvrdou hudbu. Já třeba Ostravu přirovnám k nové vlně britského heavy metalu, kde ty tvrdé kapely pocházely z industriálních měst. V tomto vidím paralelu s heavy metalem. Sám Jirka Schelinger měl na Ostravsku obrovskou základnu. To jsme si ověřili na koncertech před pětadvaceti lety. Ostravský koncert byl na konci tehdejšího turné a byl jeden z těch nejlépe navštívených. Fanoušci reagovali skvěle. A myslíme si, že spousta pamětníků se přijde podívat i na letošní koncert v Ostravě.

Ještě bych se zastavil u zdařilého videoklipu Jsem prý blázen jen, který (i když to asi nebylo v plánu) tak trochu předběhl dobu v tom, že odráží současnou realitu, když mnohým vyhovuje „pohybovat se pozpátku či zpátky“, tedy naprostý opak toho, co tvrdil Martin Luther King: „Když nemůžeš létat, běž, když nemůžeš běžet, jdi, když nemůžeš jít, plaz se, ale ať už děláš cokoliv, musíš se neustále pohybovat kupředu…“ Jaký by byl tvůj komentář k tomuto postřehu?

K tomu asi tolik. Kdo ví, zda si vůbec někdo dokáže představit, jak to celé vzniklo. Mám na mysli tu vizi toho videoklipu, že Aleš zpívá normálně a za ním všechno běží pozpátku… On se musel naučit celý text pozpátku, my jsme ten klip pouštěli pozpátku a on do toho jako zpíval… Je obdivuhodné, že se ten text pozpátku naučil. Pak se to celé otočilo, pustilo ještě jednou pozpátku a v tu chvíli on otvíral pusu normálně a všechno ostatní běželo za ním. Každopádně naše symbolika byla v tom, že se vracíme o dvanáct let zpátky za tím Jirkou. Z toho důvodu jsme tam tu symboliku, že se to vrací, do toho dali.

Na závěr našeho povídání nemůže chybět dotaz týkající se tvé sólové kariéry. Jaké novinky můžeš prozradit v tomto směru? Kdy by mohl vyjít následovník počinu Ohněm, který jsi vydal v roce 2016? Případně jak to vypadá s tvým instrumentálním albem, které jsi před pár lety avizoval?

Všechno je v plánu. Moje další nahrávky by už vyšly, kdyby se nedělalo Zemětřesení. Sice to nevypadá, ale museli jsme tomu spoustu věcí podřídit a zabralo to spoustu času. Natočili jsme sice jen dva bonusy, ale remaster alba zabral hodně času. A k tomu připočítej situaci s Alešem, který nevěděl, zda vzhledem k jeho zdravotním problémům bude schopný všechno zvládnout. Ale cítí se lépe, tak se nakonec připojil. Myslím si však, že všechny ty řeči, které kolem toho jsou, mají lidi rádi. Mám na mysli ty vyhrocené situace a tak dále. Podle mě to ani tak vyhrocené nebylo, ale šlo prostě o to, abychom se dopracovali k optimálnímu řešení. Bylo to těžké, nicméně všechny koncerty jsou zčásti před vyprodáním, takže až teď vidíme, že to naše snažení trvající asi rok má smysl. Taky jsme mohli hrát pro padesát lidí a nikoho to nemuselo zajímat.

Turné Zemětřesení 2018

18. 11. 2018 Praha, Palác Akropolis
20. 11. 2018 Liberec, Lidové sady 
21. 11. 2018 České Budějovice, KD Vltava 
22. 11. 2018 Plzeň, Alfa
26. 11. 2018 Bratislava, MMC (Randál)
27. 11. 2018 Brno, KD Semilasso 
28. 11. 2018 Ostrava, Barrák 
29. 11. 2018 Vrůtky, RC Mlýn