Moderátor oblíbené talk-show Kafrárna Petr Kubala: Baví mě povídat si stále s novými lidmi

Proč jste tentokrát pozval právě tyto dva hosty?

Protože nabízejí příhodné propojení dvou světů. Milan Švihálek díky svému spojení s televizí stál u zrodu pořadů jako bylo třeba Divadélko pod věží nebo seriál Za svědky minulosti, Kuba Horák dělá zavedený kabaret Hrdobci, který bývá s Parníku pravidelně vyprodaný.

Prý míváte pravidelně tři hosty nebo i jednoho…

Ano, protože naše dramaturgie není pevná, nemáme vždy tři hosty, třeba u Maroše Kramára jeden vydal za tři a byla by škoda mu věnovat jen dvacet minut, když nás poctil svou návštěvou. Věnovali jsme mu tedy celý pořad. Hodinu a půl a ještě toho bylo málo…

Hosty si vybíráte vy, podle toho, kdo vám je sympatický?

Ano, hosty vybírám já, vedeme ale s kolegy diskuse na téma, jestli ano, nebo ne. Většinou přicházím s návrhem a ten se většinově setká s kladnou odezvou.

Kolikátý díl to teď bude?

Ani nevím, odstartovali jsme v lednu minulého roku a v lednu tak budeme slavit dva roky trvání. V první sezóně jsme vždy vítali po dvou hostech, takže jich bylo celkem přes dvacet, v další sezóně se ten počet zvýšil.

Začínali jste v jiných prostorách, proč jste se přestěhovali?

Ano, začínali jsme v kavárně na Masarykově náměstí a uskutečnili jsme tam celou sezónu. Od loňského září jsme hledali nové prostory a zkoušeli jsme i Starou arénu, ale nakonec se nám jako nejlepší jevil Atlantik. Věrni jsme mu dodnes.

Proč Kafrárna vůbec vznikla?

Vždy mě lákalo dělat talkshow. Líbil se mi ten koncept – to, že pokaždé si budu moci povídat se zajímavými a novými lidmi. Přemýšlel jsem, jestli to dělat on-line nebo někde v klubu před živým publikem. To, že chci mít takový pořad, jsem věděl celou dobu, chtělo to najít jen ten správný impuls a místo.

Jakou část vašeho života tvoří právě tato záležitost s Kafránou?

V civilu jsem zaměstnanec jedné reklamní agentury, k tomu dělám rekvizitáře v Dobrém ránu. Také dělám improvizační divadlo. Máme své improvizační divadlo All Imp, které vzešlo z kurzů, které vedou lidé z improvizačního divadla Odvaz. Vedle toho jsme zkoušeli s kolegou kabaret, do toho moderuji různé akce, občas hraji v některém z televizních seriálů.

Který z vašich hostů nejvíce naplnil očekávání?

Nerad bych, aby to vyznělo jako klišé, ale každý host, co k nám zavítá, naplní očekávání už jenom tím, že přijde. Sdělí něco nového, co jsem třeba nevěděl. Všichni byli báječní, ať je to třeba Maroš Kramár, který za námi přijel z Bratislavy, nebo Norbert Lichý, který nás navštívil po představení, aby s námi „pokafral“. Každý host něco zajímavého přináší. Hodně mě potěšil třeba Ivo Šmoldas, který za námi přijel, opět jeden z lidí, jemuž dvacet minut nestačí. Je natolik specifický, že dvacet minut je pro něj odpověď na půlku otázky. Přesto je úplně zlatý.

Jsou někteří hosté těžko dostupní?

Některé získlávám snadno, některé húře, protože jsou časově hodně vytíženi. Nedostižnými hosty jsou pro mě v tuto chvíli Jarek Nohavica a Vladimír Polák. Tolikrát jsme spolu komunikovali, ale nikdy nedokázali najít vhodný termín. Vladimír Polák je přitom pro mě důležitý nejen proto, že je to známá ostravská tář, ale i proto, že hraje ve Třech Tygrech a všechny jeho kolegy už jsem do Kafrárny získal, takže chybí jenom on.

Jaké máte další plány?

Usilujeme, aby se Kafrárna dostala do širokého povědomí lidí. Děláme to hlavně pro ně. Jinak bych si mohl zvát takto lidi na pivo. Chceme, aby nás sledovalo co nejvíce lidí a třeba aby Kafrárna získala výroční Cenu Jantar… (smích)

Nejste zrovna skromní…

Myslím, že právě na Jantarech chybí kategorie, která by zahrnovala i takový typ pořadů, jako je Kafrárna, tedy v rozsahu talk show. Proč by ne? (smích) Plány máme velké..

Kdo bude hostem příští, prosincové Kafrárny?

V prosinci k nám přijede známý herec Pavel Nový a také Hanka Dvorská, naše nejúspěšnější česká kaskadérka. Zejména jde o lidi, kteří zanechali v Ostravě stopu, ale ohlížíme se i za úspěšnými osobnostmi odjinud.

Jaký je váš moderátorský styl?

Nedívám se na hodinky a pracuji pocitově, aby měl každý svůj prostor. Nestalo se nám, že bychom kafrali dvě hodiny, vždy je to tak akorát, hodinka, hodinka čtvrt. Ale když dostal slovo Maroš Kramár, uplynulo patnáct minut, než jsem vůbec promluvil. Někdy jsou tyto situace náročné, ale nejde o to honit si ego, ale umožnit vyniknout hostu.

A máte z Kafrárny nějaký opravdu nezapomenutelný zážitek?

Nezapomenutelnou věcí byla účast Honzy Čupy, pána, který chodí několikrát denně na Lysou horu. Dohodli jsme se pak, že půjdeme společně na Lysou. Já – nesportovec. Pak po delší době jsme měli další Kafrárnu a potřebovali jsme záskok za jiného hosta. Honza Čupa se nabídnul, že příjde, ovšem jen pod podmínkou, že budeme vyprávět o tom, jak jsme šli společně na Lysou. Nedalo se tomu vyhnout. Všude bílá tma, sychravo, fyzička na minus pěti, sotva jsem se tam vydrápal. Sliboval mi, že když nebudu moct, vrátíme se, ale nakonec mě na vrchol dotáhnul. Nazpátek jsem musel ještě navíc běžet, abychom stihli vlak. Věděl jsem, že ráno nevstanu, takže to byla ta nejhorší příprava na Kafrárnu. Pořad měl ale velký úspěch, protože společné zážitky dovedou upoutat.

Mát nějaký svůj vysněný moderátorský ideál?

Ano. Je jím Karel Šíp, a to svým neformálním přístupem, navíc je to Ostravák. Samozřejmě bych byl rád, kdyby i on přijal pozvání do Kafrárny. Věřím, že se tak jednou stane.