Michal Hrůza dobyl ostravský Gong a daroval kytaru neurochirurgovi, který mu zachránil život

Jsou věci, které z hlavy nevykřešeš. Stejně tak se asi Hrůzovi vracejí při každé návštěvě Ostravy otřesné zážitky z července roku 2014, kdy po šarvátce na Stodolní ulici zůstal ležet bezvládně na ulici s těžkým poraněním mozku. Naštěstí se zpěvák díky skvělé péči lékařů, obrovskému odhodlání a vůli znovu narodil. Povedlo se mu obnovit hudební kariéru a vypadá to, že fanoušků má dnes daleko více než dřív. Ať už to jsou benefiční koncerty pro Rebeku, nadaci Světluška nebo výroční koncert ke sto rokům republiky, všude se ukazuje, že Hrůza to má v sobě srovnané.

Michal Hrůza v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Zpěvák se v Gongu představil s Kapelou Hrůzy, kterou tvoří Emil Kopta, Stanislav Matoušek, Pavel Brilla a Karel Heřman. Právě Heřman je autorem hudebního aranžmá dvaadvaceti písní, které získaly orchestrální barvy. V programu dominovaly Hrůzovy největší hity z éry Ready Kirken, došlo i na ochutnávky z loňského alba Sám sebou.

Michal Hrůza v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Hrůza zahájil koncert songem Namaluj svítání. Ten potěšil vyrovnanou hladinou intenzity orchestru versus kapely. Následující píseň Ráno ukázala, že zpěvák nemá žádný problém s výškami. Zejtra mám mne osobně zaujalo přiléhavou instrumentací, v které se perfektně vyjímaly tympány a přesná staccata žesťů. Černý brejle zahájil Hrůza klasicky sám jen zpěvem a svou kytarou. Píseň Duše do vesmíru uvedl slovy „Já když vidím ta krásná světýlka, co vypadají jako hvězdy (myslel osvětlení stropu Gongu, pozn. red.), nemůžeme nezahrát Duši do vesmíru.

Michal Hrůza v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Následující Venuše potěšila nádhernou předehrou se sólovým klarinetem a zvony, jak vystřiženou z filmu. „Nebýt lásky našich rodičů, nikdy bychom nevznikli“, okomentoval Hrůza i následující pecku 1+1. Zpěvák hýřil pohodou i nadále a nenechával si své pocity pro sebe. „Já se cítím hrozně šťastný, svěřil se před písní Krasohled. U Optimisty zase vtipkoval na téma světonázoru a ptal se publika, kdo je optimista. Kupodivu se hlásily samé ženy.

Michal Hrůza v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Před jednou z dalších písní si Hrůza přinesl na pódium sytě červenou elektrickou kytaru, kterou si během zpěvu držel jen tak v náručí. Potom oznámil publiku, že ne vždy je všechno růžové a že člověk, který mu pomohl v zdravotních nesnázích, je také na koncertě. Následně vyzval neurochirurga Městské nemocnice Ostrava Mariana Starého k pódiu a za obrovského potlesku mu předal onu krásnou červenou kytaru jako dárek a poděkování.

Michal Hrůza předal kytaru neurochirurgovi M. Starému. (Foto: Ivan Korč)

Krásný hit Poslední dobou s jednou z nejhezčích Hrůzových melodií následovaly písně Kovbojská a Winston Smith, Hrůza nešetřil vtipem, ale s komentáři to nepřeháněl, byl stručný a výstižný. „Já to opravdu nevím, jestli mohou filharmonici přidávat“, ptal se rozverně před samotným závěrem koncertu zpěvák. Ale samozřejmě se přidat muselo, protože publikum v Gongu bylo tak rozpumpované, že během poslední písně Napořád spontánně vstávalo a tleskalo po celou píseň do rytmu. Velmi slušně zaplněný Gong vyprovodil sympatického frontmana s kapelou, Janáčkovou filharmonií a dirigentem Hyblerem frenetickým poděkováním ve stoje.

Michal Hrůza v Gongu. (Foto: Ivan Korč)

Michal Hrůza v Ostravě potvrdil, že je v bezvadné hlasové kondici a všechny vysoké tóny zazpíval s nadhledem. Během koncertu vystupoval s přirozenou skromností, bez zbytečných průtahů, poučování nebo přemoudřelého mentorování. Ponechal si svou typickou neokázalou lehkovážnost, kterou občas prokmitávaly jemnější stíny svědčící o velice citlivé duši.

Dirigent Martin Hybler. (Foto: Ivan Korč)

Bohužel akustika v Gongu nebyla a nebude nikdy optimální. I přes mravenčí práci zvukařů se nepodařilo doladit zvukovou hladinu tak, aby byly všechny nástroje ozvučeny transparentně.  To základní, a sice dobrou srozumitelnost Hrůzovu zpěvu a neutopený orchestr, se sice podařilo po celý koncert ohlídat, v soustředěnějším poslechu se však ukázalo, že některé nástroje se nemohly prosadit, což byla obrovská škoda. Dobře čitelné byly žestě, perkuse a smyčce – ty ovšem jen ve vysokých polohách. Zato dřevěné nástroje se v širším spektru kromě rozjezdů příliš neobjevily.

Členové ostravské filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Pečlivou a sofistikovanou volbou dynamiky a temp potěšila v orchestrálním aranžmá zejména intra a závěry písní, které si dirigent Hybler s filharmoniky skutečně gurmánsky vychutnával v pozvolných ritardandech i jemných průtazích do fade outu. Škoda, že jako celek se zvuková a barevná plasticita orchestru nerozezněla v plném lesku. Co se týče aranžmá Heřmana, nebylo sice tak pestré a nástrojově variabilní jako se to povedlo u Tomáše Kluse Janu Lstibůrkovi, ale většině písní slušelo a dokázalo podpořit atmosféru.

Z koncertu Michala Hrůzy. (Foto: Ivan Korč)

V celkovém ohlédnutí lze koncert považovat za úspěšný a povedený: bylo zjevné, že naplnil očekávání drtivé většiny návštěvníků. Doufejme rovněž, že do Gongu bude do budoucna situováno méně podobně náročných a křehkých hudebních fúzí, které vyžadují speciální akustiku, zejména pak v souvislosti s výstavbou nové koncertní budovy, která snad převezme tyto crossoverové koncerty pod svá ochranná křídla. Umění hrát Janáčkova filharmonie prokazuje dnes a denně. Ještě to chce vytvořit optimální podmínky pro jejich komfortní hraní i pro ideální poslech. Umět naslouchat je totiž také svým způsobem umění.

Další koncert Michala Hrůzy a Janáčkovy filharmonie se koná 7. listopadu 2018 v Kongresovém centru ve Zlíně