Jeden z posledních ostravských hipísáků Vladimír Jaromír Horák hledá svobodu a lásku. Jak také jinak?

A kdo těch facek vydrží tolik jako básník Vladimír Jaromír Horák, zřejmě dostává možnost nahlédnout i někam za tento reálný svět. Tam, kde všední touhy nic neznamenají. „Nic, nic, nic, nic, a nahoře také nic. Co jsem spočinul v nic, nic mi nechybí,“ zní druhé motto, kterým autor uvádí sbírku. Výrok svatého Jana od Kříže.

„Když jsme vloni na jaře / spolu trhali medvědí česnek / všimnul jsem si prstenu / na tvé levé ruce,“ začíná první báseň sbírky, v níž se „láme chléb“ jednoho osudového vztahu. A nedopadne to dobře: „Mluvit s tebou už nemělo cenu.“ Je to upřímná drobnokresba o chvíli, kdy se bortí svět, ale básník se odmítá zasypat jeho ruinami a stoicky pronese: „A já se zahleděl z okna / do šedavého kalu / odcházejícího dne.“

Vladimír Jaromír Horák (1960) vyrostl v přerovském undergroundu, zkusil si post řidiče kamionu i univerzitního pedagoga, aby se vrátil na počátek své cesty, po které teď v Ostravě chodí naboso. Obrazně i prakticky. Svým způsobem je to poslední ostravská autentická mánička. Dlouhé vousy, ještě delší vlasy, náramky a náhrdelníky a řeči o „cestě k podstatě“ nebo o „míru, klidu a radosti“. Ve zběsilém světě založeném na kariéře, úspěchu a obsahu peněženky je osvobozující už jen samotná skutečnost, když občas vidím Vláďu Horáka kráčet centrem Ostravy.

Hodnotit Horákovu sbírku v kontextu současné české poezie je trochu nepatřičné. A autor veršů o to ani nestojí. Není to poezie typu Hložek, Chrobák či Polách, vždyť autor ani nemá ambice, aby kritici některý jeho text vybrali do populárního sborníku Nejlepší české básně. Literární provoz je mu cizí, jeho sbírka je spíš zpovědí na hraně deníkového záznamu. Soukromý dopis, ale zároveň i hospodský výkřik. Zkrátka konfese ostravské máničky. A hlavně píseň o lásce. „O lásce jako nejmocnější síle v lidské snaze po šťastném životě,“ jak v doslovu ke knize podotýká brněnský bard Pepa Klíč.

Sbírku Ve skořápce schován pták vydalo nakladatelství Ears & Wind Records z Brna, které posílá do světa více podobných titulů. V nakladatelství Host či Protimluv takové autory odmítají, ale poezie není jen výsadou básnické elity. Jestliže první báseň v Horákově sbírce vypráví o lásce, o čem je asi ta poslední s názvem Se zatajeným dechem? Samozřejmě o lásce: „Někdy přichází čas / kdy existuje láska / nezištná tichá.“

Být básníkem, to je pocit. Nikoliv jen jazyková ekvilibristika. A Vladimír Jaromír Horák si titul „básník“ zaslouží stejně jako literární kritikou velebení autoři. Už jen kvůli tomuto trýznivému vyznání: „Pohlazení ohlodanou kostí / ze včerejšího vývaru.“

*

Vladimír Jaromír Horák: Ve skořápce schován pták. Ears & Wind Records. Brno, 2018.