Přišli, zazpívali, pomohli… Hana Fialová a její hudební přátelé zaplavili katedrálu pozitivními emocemi

Na léto roku 2017 Pavel Palkovič do smrti nezapomene. Jedné noci v srpnu se probudil s nesnesitelnou bolestí hlavy, stačil zavolat o pomoc a upadl do bezvědomí. Probudil se po více než měsíci, kdy prodělal akutní cévní mozkovou příhodu a absolvoval náročnou operaci, která mu zachránila život. Potom jako by se znovu narodil. Neuměl mluvit, nemohl chodit, byl a stále je ochrnutý na celou polovinu těla. Pozoruje svět kolem sebe jako ze skafandru, ale ví, jaké to je, když letí motýl.

Pavel Palkovič s tatínkem. (Foto: Libuše Zabralová¨)

Ostrava díky paní Haně Fialové a mnoha dalším spřízněným duším udělala obrovský krok k tomu, aby lidská pospolitost, ochota, laskavost a nezištně upřímná pomoc zvítězily před lhostejností, hulvátstvím, zbabělostí, klamem a zlobou.

Nejprve se na pódiu v katedrále objevila Hana Fialová s Tomášem Savkou, přivítala se s lidmi a poděkovala za jejich účast na koncertě, jehož výtěžek putuje na úpravu bezbariérového bytu pro Pavla. Pak se už energicky odstartoval benefiční koncert, který zahájil se svou typickou vervou Lukáš Adam songem Jidáše Jak ze sna procitám z rockové opery Jesus Christ Superstar A. L. Webbera.

Lukáš Adam. (Foto: Libuše Zabralová)

Čím jiným také začít v kostele než Ježíšem, podotkla v úvodu sama Hana Fialová. Následovala společná ukolébavka Vše je tak, jak má být, v níž se sešli Martina Šnytová, Lukáš Vlček a Lukáš Adam. Hana Fialová se představila sólově poprvé v písni Co na tom je tak zlého? v perfektní hlasové kondici.

Nad koncertem ale toho večera držely patronát patrně andělé, protože úžasné pěvecké výkony předvedli skutečně všichni aktéři. Ilustroval to následující zpěv Tomáše Savky v písni Pilátův sen a zejména dechberoucí, do morku kostí pronikající zpěv Lukáše Vlčka, který Ježíšův song V zahradě getsemanské takto úžasně ještě nikdy nezazpíval. Všichni zpěváci se na pódiu sešli v písni Vše psát od prvních řádků, čímž byla učiněna toho večera za Lloyd-Webberovým muzikálem tečka.

Protagonisté benefičního koncertu. (Foto: Libuše Zabralová)

Následovalo několik ukázek z muzikálu Fantom opery, ve kterých se vystřídali Tomáš Savka, Martina Šnytová a Lukáš Vlček. Nejslavnější song Vzpomínky staré kočky Grizabelly zazpívala neopakovatelně Hana Fialová, která si také vystřihla duet Je suis malade s Jurajem Čiernikem. Před tím nezapomněla zdůraznit, že sympatický zpěvák je také jejím učitelem francouzštiny.

J. Černik a Hana Fialová. (Foto: Libuše Zabralová)

V následujícím romantickém duetu Tell him se sešly obě zpěvačky večera Hana Fialová a Martina Šnytová. Potom si Hana pozvala na pódium MUDr. Jiřího Dudu z oddělení pediatrické a resuscitační péče ostravské fakultní nemocnice, který je vedle Hany Fialové tím, kdo dal celou benefici do pohybu a dovedl ji do finále. Duda promluvil o vzniku této dobročinné akce, která přinesla více než 300 tisíc korun. Charakterně zmínil, že nápad pomoci Pavlu Palkovičovi není z jeho hlavy, ale vzešel od sester z jeho oddělení. Duda také nezapomněl poděkovat celému obrovskému týmu, který dal tak náročný projekt dohromady, zdůraznil úlohu konta Bariéry a zejména fakt, že i přes skvělý výsledek pomoc nekončí, protože přestavba na bezbariérový byt je daleko nákladnější a každá další pomoc je víc než vítaná.

Hana Fialová a lékař Jiří Duda. (Foto: L. Zabralová)

V polovině řeči se trochu zadrhnul a řekl „mám nějak sucho v krku“. Hana Fialová skvěle odlehčila situaci, bleskurychle a obětavě se rozběhla pro sklenici vody, což pan doktor komentoval slovy: „To nebylo v plánu“. Nezapomněl také ocenit, že Ostravsko-opavská diecéze laskavě poskytla chrámový prostor za cenu téměř nulovou. Na pódium byl pozván i tatínek Pavla Palkoviče, který po celý koncert seděl se synem Pavlem v první řadě. Tomu emoce dovolily vyslovit jen krátké poděkování, že jeho synovi tolik pomohli, a pak už jeho oči zalily slzy.

Následující druhá polovina koncertu už byla jen a jen v režii Hany Fialové. A ostravská diva nezazpívala nic jiného, než svou milovanou Edith Piaf. Před tím však se svou pověstnou bezelstností poděkovala lidem slovy: „Děkujeme za váš čas, za vaše peníze, za vaši lidskost!!!“ Poslední slovo zdůraznila pádným akcentem. Pak už se rozeznělo pásmo její nenapodobitelné interpretace geniálního „vrabčáka“ Piafky, v které Fialová našla analogii k vlastnímu hudebnímu osudu.

Hana Fialová. (Foto: Libuše Zabralová)

Nechyběly písně jako La vie en rose, L´accordéoniste, Hymne á l’amour, Mon dieu, Padam, padam a závěrečná Non, je ne regrette rien. Hana Fialová toho večera zpívala jako nikdy. Sice se v počátku svěřila, že se jí třesou kolena, ale na jejím hlase nebyla žádná tréma ani na okamžik znát. Naopak se jí podařilo dát do svého výrazu takové emoce a vnitřní sílu, která neviditelně jiskřila a přenesla se na její kolegy i na obecenstvo. Pohled na diváky ukázal, že sledují a poslouchají její zpěv s rozšířenýma očima, prokvetlými úsměvy a zvláštní nevyslovitelnou radostí.

Hana Fialová byla po celý koncert doslova opřena o vynikající kapelu složenou z muzikantů orchestru Jiřího Myrona Národního divadla moravskoslezského. Vedl ji Jakub Žídek a musím jemu i kapele vyjádřit velké uznání a respekt, protože se opět po čase ukázalo, že pan Žídek není jen vynikající, pohotový a inteligentní dirigent, ale také báječný muzikant, jehož hudební pojetí dalo celému koncertu a všem písním flexibilní tvar, drajv a drželo kompaktně pohromadě.

Katedála byla zaplněná do posledního místa. (Foto: Libuše Zabralová)

Následoval obrovský desetiminutový aplaus vestoje, všichni umělci se také šli pozdravit s Pavlem, který celý koncert poslouchal s neopakovatelným úsměvem na rtech. Ten úsměv si budu pamatovat. Až jednou budou budoucí generace číst o paní Haně Fialové, bude tam také mimo jiné stát: Byla to úžasná zpěvačka, rozdávající svým uměním radost, slzy i úlevný smích. Svou energickou, bezvýhradně pozitivní osobností dokázala jedinečným a nenapodobitelným způsobem povznést životy lidí nad rámec běžných starostí a strastí. Byla to ale také žena, která měla v srdci dar lásky a pomoci. Žena, jejíž pěvecká i lidská náruč byla vždy bezelstná a otevřená.