Mráček z houslí vykouzlil maximum, Kněžíková zpívala nadoraz, ale…. Už aby ta nová koncertní hala byla

Grandiózní celoroční projekt Janáček Ostrava 2018, který vyrostl z iniciativy Janáčkovy filharmonie i dalších hudebních, divadelních a školských institucí, letos na počest hukvaldského génia připravil dlouhou sérii koncertů a kulturních akcí, jejichž cílem bylo jediné: připomenout známá i neznámá díla Leoše Janáčka a vyslovit důrazně a nekompromisně, že hudba tohoto skladatele je nedílnou a živou součástí kulturního dědictví českého národa, ba dokonce, že je jedním z jeho největších triumfů a výsep.

Zahajovací koncert Hudebního maratonu Leoše Janáčka, který je vyvrcholením celoročních aktivit, byl osnován pozoruhodně. Na úvod zaznělo Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy českého skladatele Luboše Fišera. Dílo je volně inspirováno 15 dřevoryty německého raně renesančního malíře a grafika Albrechta Dürera, jež zachycují apokalyptické vize z biblické knihy Zjevení sv. Jana.

Šéfdirigent filharmonie Heiko Mathias Förster. (Foto: Ivan Korč)

Fišer vytvořil zcela svébytnou entitu. Soustředěnou prací s hudební sérií (řadou), aleatorikou a tektonikou vytvořil neobyčejně sugestivní, infernální hudbu, která na principu montáže izolovaných hudebních prvků, stejně jako zhušťováním i rozřeďováním tonálních a atonálních zón zapůsobila zvláštní časovostí a sémantikou. Orchestr pod vedením Förstera zahrál Fišerovu skladbu sebevědomě, ve svižnějším tempu, než bývá obvyklé, což nebylo vůbec na škodu. Dynamické napětí a společné nástupy celého orchestru provázela souhra a jednota.

Houslista Jan Mráček. (Foto: Ivan Korč)

Houslový koncert a moll op. 53 Antonína Dvořáka přednesl Jan Mráček. Nebudu vůbec přehánět, když označím jeho interpretaci za vzorovou, která může sloužit (koncert byl nahráván) jako mustr pro další možné komparace. Mráček prokázal úchvatnou technickou výbavu: jeho levá ruka měla brilantní jistotu a přesnost, která více než stereotypními dlouhými pasážemi či arpeggii u Dvořáka může pozlobit neustálými proměnami rytmických útvarů sólového partu.

Houslista Jan Mráček. (Foto: Ivan Korč)

Se všemi úskalími se Mráček vyrovnal bravurně a potěšil nejen svým hráčským umem, ale také svou odzbrojující muzikalitou a multidimenzionálním, hřejivým houslovým tónem. Jeho hra hýřila paletou nejjemnějších barevných odstínů od tmavších tónů první věty přes zamžené kontury střední části až po nejjasnější a nejtřpytivější jas věty závěrečné. Mráček potvrdil své mimořádné hudební kvality také v přídavku po nadšeném aplausu diváků. Janáčkova filharmonie byla pod Försterovou taktovkou Mráčkovi rovnocennou partnerkou v pozorném hudebním dialogu, který potěšil krásnými intonacemi sólového hoboje a příčné flétny ve druhé větě, stejně jako vytříbeně čistými intervaly v hornách a dalších nástrojích napříč orchestrálním spektrem.

Houslista Jan Mráček. (Foto: Ivan Korč)

Druhá polovina večera na vyváženost, společnou energii a vitalitu první části bohužel nenavázala. Zahájila ji Kateřina Kněžíková, která přednesla Monolog a modlitbu Jenůfy „Zdrávas královno“ z Janáčkovy opery Její pastorkyňa. Jakkoliv je sopranistka známá konzistentními pěveckými výkony, její interpretace měla s ohledem na autenticitu janáčkovských paradigmat ještě své limity. Kněžíkové, zpívající na hranici vlastních možností, bohužel nepomohla ani tektonika, jíž dirigent Förster koncipoval jako jednotvárnou kulminaci za téměř neustálého forte, ve kterém se hlas sopranistky ani nemohl patřičně prosadit.

Kateřina Kněžíková.(Foto: Ivan Korč)

V poslední kompozici večera – Janáčkově Věčném evangeliu – byli nejspolehlivějším elementem provedení Český filharmonický sbor Brno a znamenitý slovenský tenorista Ľudovít Ludha, jehož pronikavý zpěv měl všechny atributy janáčkovsky vyostřeného, těkavého i výbušného lyrismu. Bohužel se nepodařilo doladit hudební komunikaci a dynamickou relaci sboru s orchestrem, kteréžto spolu spíše zápasily, než aby si vycházely vstříc. Prostě a jednoduše, Janáček pana dirigenta Förstera mne nepřesvědčil. Žel, závěr zahajovacího koncertu měl větší svízel: drahnou čtvrthodinu narušoval subtilnější dynamické partie Věčného evangelia ostrý pronikavý tón, který visel nepřetržitě ve vzduchu a bezprecedentně narušoval hudební produkci.

Tenorista Ľudovít Ludha. (Foto: Ivan Korč)

Posléze se ukázalo, že se jednalo o momentálně neodstranitelnou technickou závadu varhan, která nebyla předchozí zkouškou nijak signalizována. Není to pochybení organizátorů ani varhaníka Pavla Rybky, který se snažil této katastrofě všemožně zabránit, leč nepomohlo mu ani úplné vypnutí nástroje. Berme to jako jeden z jasných, byť notně zlověstných signálů, že vybavení a technické dispozice tohoto sálu jsou již dávno za zenitem a stavba nového koncertního sálu je pro kvalitní hudební produkce v Ostravě markantním kategorickým imperativem.

Sopranistka Kateřina Kněžíková. (Foto: Ivan Korč)

Hudební maraton Leoše Janáčka pokračuje také v následujících dnech. V pátek 26. října se v kostele sv. Václava od 16. hodin uskuteční sborový koncert z písňové a sborové tvorby skladatele v podání předních českých sólistů a Českého filharmonického sboru Brno. V 19 hodin se maraton přemístí do Domu kultury města Ostravy, kde vystoupí špičkový světový pianista Lukáš Vondráček s Ostrava Youth Orchestra pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce.