Láska mě provází na každém kroku, říká Veronika Holbová před premiérou Janáčkovy opery Osud

Janáčkova opera Osud je vykládána jako dílo vášně, trpkosti a zklamání. Vystihují tyto atributy její povahu?

Z mého pohledu ano. Jak z obsahového hlediska, tak z hudebního. Je to široká paleta barev a pocitů, které jsou dosti proměnlivé a mimo vášně, trpkosti, zklamání, strachu a žárlivosti je v ní slyšet ale i radost, lidovost, čistá láska a lidskost a také lázeňská atmosféra Luhačovic. Hlavním nositelem je samozřejmě orchestr a dle mne i hlavní postava skladatel Živný, kterému se v partu postupně střídají všechny tyto emoce.

V opeře ztvárníš úlohu Míly, která se na lázeňské kolonádě v Luhačovicích potká s otcem jejího dítěte skladatelem Živným. Jak bys Mílu charakterizovala? Jaká je to žena?

Míla Válková je krásná, laskavá a na kolonádě všemi obdivována žena. Pro mě je to pokorná bytost a milující matka. Ale také žena opředená jakýmsi tajemstvím, nesoucí si svou tíhu z minulosti a žena pod nadvládou své matky.

Ze zkoušky opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Často se mluví o tom, že Osud má největší slabinu ve veršovaném libretu Fedory Bartošové. Odráží se tyto věci také v interpretaci? Jak se ti postava Míly zpívá?

Za sebe mohu říci, že se mi role už teď (v generálkovém týdnu) zpívá dobře. Mám ve svém pěveckém partu pár krkolomných a složitějších míst, které jsem si musela tzv. dostat do krku a vyartikulovat. Více než to, jsem si musela některé věty překládat z češtiny do češtiny (smích) a museli jsme s panem režisérem a kolegy občas přemýšlet o významu daných myšlenek a kam nás asi chtějí dovést. Já tam toho nemám tolik a můj pěvecký part je příjemný. Horší to už je s postavou Živného. Klukům to nezávidím a mají můj velký obdiv. Po celou dobu opery nesejdou z jeviště, jejich texty jsou těžké a pěvecká tesitura stále vysoká. Je to takový přes hodinu dlouhý „Koncert pro tenor a orchestr“.

Děj opery je do značné míry autobiografický, zapsal Janáček do této svébytně dramatické hudby svůj osud?

Nemyslím si, že by Osud byl popisným vyjádřením osudu Janáčkova. Ale možná by stálo za uvážení zkusit nahlížet na tuto operu jako na znázornění jeho nitra. Smutného a rozpolceného. Přece jenom první úvahy o vzniku této opery, přišly velmi brzy po smrti jeho dcery Olgy.

Ze zkoušky opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Hudba Osudu je charakteristická žhavou lyrikou, prudkou dramatičností, ironií… Hovoří se o vlivech Pucciniho Bohémy, Čajkovského Oněgina nebo Charpentierovy Luisy. Jsou tyto podněty vyváženy osobitostí Janáčkovy hudební řeči?

Nemyslím si, že se zde Janáček nechal ovlivnit Puccinim (ač byli vrstevníci) nebo jinými skladateli. Jediné, o čem jsem četla, je vliv formy Čajkovského verše z Oněgina. Janáčkova hudba a jeho kompoziční řeč je osobitá, originální a zcela nezaměnitelná!

Letos je to 90 let od úmrtí Leoše Janáčka. Při této příležitosti se objevila řada komentářů, svědčící o jeho originalitě, geniální transformaci folkloru a dalších věcech. Jak bys charakterizovala jeho osobnost vlastními slovy?

Nemohu mluvit o jeho osobnosti člověka, ale o tom, co z jeho hudby vychází. A je nanejvýš jasné, že Janáček patří k největším skladatelským velikánům a český národ na něj může být patřičně hrdý.

Ze zkoušky opery Osud. (Foto: Martin Popelář)

Je ti Janáčkova hudba blízká? Sympatická? Považuješ ji za součást života, bez které by ses neobešla?

Janáčkovu tvorbu považuji za základ hudebního repertoáru. Je asi namístě zmínit, že ne všechna Janáčkova díla jsou napoprvé lehce stravitelná. Na některé kusy je potřeba zkušenější a poučenější posluchač. Mně samotné chvíli trvalo, než jsem si k některým operám našla cestu a naučila se tuto hudbu vnímat. Ale písně a tituly oper, které jsem měla možnost interpretovat, jsem si zamilovala a teď už je to i Míla Válková.

V Janáčkově opeře Osud se několikrát objeví otázka „Víš, co je láska?“ Připadá ti, že Janáček na tuto otázku našel odpověď?

To bychom se museli zeptat jeho (úsměv).

A jak to cítíš ty, Veroniko? Když odhlédneme od Janáčka k tvému životu, připadá ti, že „víš co je láska“?

Odpověď si nechám pro sebe. Co však můžu prozradit, je, že mě láska provází na každém kroku.