Nový ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Chceme-li se rovnat s ostatními, musíme být třikrát lepší

Co bylo vaším prvním krokem ve funkci ředitele?

Nesouhlasil jsem se způsobem propagace našeho divadla, co se Českého Těšína týká. Nebyla cílená a jasná. Mým cílem je vybudování několik informačních míst, ve kterých budeme informovat, co se připravuje, jaká bude nejbližší premiéra. Také plakáty by měly být nově pojaté a měly by směřovat k tomu, aby postupem času představily všechny herečky a herce polské i české scény i scény Bajka. Aby bylo vidět, kdo tady v tom městě hraje divadlo.

To je docela prozaický začátek …

Samozřejmě, že každý nový ředitel rád mluví o dramaturgii. Sezóna 2018/2019 byla dramaturgicky určena předešlým vedením. Já ji nyní jen mírně koriguji.

Bylo třeba nějaký titul nahradit jiným?

Ano. Nebudu říkat, co jsem z plánu vyřadil. Řeknu jen, že po Jízdní hlídce začneme připravovat Gazdinu robu. A také jsme se dohodli s panem režisérem Januszem Klimszou na inscenaci Ostrovského Deníku ničemy.

Kdo bude režírovat Gazdinu robu?

Já. A to jsou všechny dramaturgické změny.

Přece jen se zeptám, je tu něco, co by zasluhovalo výraznější změnu?

Proměna celé tváře našeho divadla ve smyslu tzv. přívětivého divadla.

Co si pod tím má čtenář představit?

Dopředu musím s radostí říct, že jsem po svém nástupu do Těšínského divadla našel v jeho celku pracovitý a profesionální tým s potenciálem stát se silným uměleckým tělesem. Ale byly tu prvky, které vysloveně kazily tu vnitřní krásu, kterou v sobě všichni mají. Sebeprezentace spojená se slabou propagací a s malou divadelní odvahou bránila zdravému vnitřnímu duchu divadla vyplout navenek. Takže je potřeba, aby se divadlo objevilo ve městě. Budovu nepřetáhnu, jestli si rozumíme. S tím se pohnout nedá. Ale můžeme prolomit anonymitu herců, kteří v Těšíně působí, například dobře cílenými plakáty. Stejným způsobem chceme řešit naše umělecké zájezdy, které tvoří významnou část naší produkce. Zatímco jiná divadla jsou různými kulturními domy zvána a nakupována za honorář, Těšínské divadlo jako jediné divadlo v republice si tyto prostory musí pronajímat. Proto v rámci našich spanilých jízd po Těšínsku jsem hovořil se všemi řediteli našich pohostinských destinací o smyslu našeho divadla i jeho prezentace v jejich městě. Chápu je, že nechtějí nést riziko podnikání. Ale přál bych si, aby bylo naše pohostinské, zájezdové představení více zviditelněno v propagaci. Všude. V tomto musí dojít ke změně i naší scéně. Všemi dostupnými prostředky se o diváka starat – a to nejen dramaturgickou volbou. Ale i chováním. Na to se trochu rezignovalo. Tohle také souvisí s tím, aby herci tohoto divadla mohli hrdě zvednout hlavu. Aby se cítili součástí tohoto kraje a jeho kultury. Diváci, kteří do divadla chodí, kteří to divadlo milují, dávají najevo nejen potleskem, ale také tím, jak oblečení do divadla přicházejí, co si o nás myslí.

Zeptám se ale na jistou část publika, spíše tu mladší, která opravdu chodí do divadla v džínovém oblečení a v tričku, ne v košili s kravatou. Na tyhle diváky je přece také třeba myslet, a možná ještě více, než na ostatní …

To je další část mé odpovědi. Myslím si, že sedmdesát procent našich diváků patří k mladším ročníkům. Celkem skladba našeho publika vypadá následovně: do divadla chodí především starší generace, která tvoří třetinu návštěvnosti. A pak už zase chodí do divadla jen ti nejmladší: školní děti a mládež. Z toho jasně vyplývá, že mezi návštěvníky chybí minimálně dvě generace – v přeneseném významu slova nechodí rodiče našich mladých návštěvníků a děti naší starší generace.

Vraťme se ale ještě k mé otázce. Co ti mladí?

Připravujeme pro ně dva projekty. Jeden bychom mohli nazvat Školní představení jako zážitek. Zní to paradoxně, protože návštěva divadla by vždy měla být zážitkem. Prostě nechceme, aby školní mládež navštěvovala představení v módu: přišli, viděli, zapomněli… Chceme je více vtáhnout do představení, a to nejen zvolenými tématy inscenací, ale i způsobem inscenování. V repertoáru budou vždy dvě inscenace, které budou v sobě skrývat určité tematické nebo divadelní provokace, na které je potřeba se trochu připravit. Podle zvoleného tématu nejdříve školu navštíví historik nebo dramaturg nebo herec nebo lektor zvoleného tématu a prodiskutuje se studenty, co se v divadle připravuje. Pak následuje pozvání do divadla na přípravné divadelní zkoušky.  A nakonec se koná školní představení s následnou diskuzí, co se povedlo, čemu nebylo rozumět…

Mluvíme o sezóně 2019/2020?

Ne, tohle už se snažíme realizovat letos a v příštím kalendářním roce.

Tak pojďme k těm připravovaným titulům …

Osm žen je klasická detektivka.  Pak následují Jízdní hlídka, Gazdina roba, Deník ničemy a Drobečky z perníku. Inscenace Gazdina roba a Deník ničemy by se měly stát profilovými inscenacemi této sezóny, o které ještě budeme mluvit.

Proč je v plánu Jízdní hlídka dramatika Františka Langera? Nic proti tomu, ale ta se často nehraje a publikum vlastně neví, o co jde.

To je zděděná dramaturgie …

… ale zůstalo to v plánu pro tuto sezónu …

Ano, je to hra plánovaná s ohledem na sté výročí československé státnosti, která zachycuje dramatické události ze života československých legií. Proto v tomto roce na jeviště patří a pan režisér Fréhar ji studuje s velkým nadšením.

Ta myšlenka, kterou jste nazval Školní představení jako zážitek, se týká i jiných škol mimo Český Těšín?

V budoucnu ano. Zatím je to pilotní projekt pro Český Těšín. A s tím souvisí i založení Klubu mladého diváka. Jeho členy by měli být studenti a děti, kteří chtějí chodit do divadla mimo školní představení. Klub je výběrovou záležitostí. Oni si koupí formou předplatného čtyři vstupenky a v rámci naší nabídky budou moci navštívit nejen představení na těšínské scéně, ale i představení hrané v ostravských divadlech. V nabídce bude nejen činohra, ale i opera, balet a muzikálová představení. My zajistíme vstupenky, organizaci i autobus do Ostravy a zpět.

Souvisí to i hostováním Těšínského divadla v Ostravě?

Zatím hrajeme v Ostravě jen letos na Silvestra.

Těšínské divadlo bylo občas i neprávem podceňováno. Nicméně kvalita některých inscenací nebývala příliš vysoká. Ano, byly zde a jsou i výborné věci. Přesto: jsou nějaké kroky, které by měly být učiněny, aby se na Těšínské divadlo přestalo hledět s despektem?

Tak za prvé často jde jen o předsudek. Každé divadlo má svoji pověst, buduje ji dlouho a rychle ji může ztratit. Mnoho let jsem bojoval s pověstí Divadla S. K. Neumanna jako předchůdce Divadla pod Palmovkou. S jeho nevýhodnou polohou v Praze. Vždy to bylo provinční divadlo. A ve stejné situaci je Těšínské divadlo. Chceme-li se rovnat s ostatními, musíme být třikrát lepší. Ale tady je jistá autentičnost a jistá energie, které by se měly stát hlavní devizou tohoto divadla. A patriotismus, který se může stát výhodou i tématem. Budu se bránit předsudkům. Kdybych na ně slyšel, tak bych tu nebyl. Čemu mohu prospět, to je moje motivace. Nebudeme dělat inscenace pro festival, naše existence je dnes a tady…a hlavně pro naše diváky.

Mnozí se ptali, co ten Petr Kracik tím nástupem do Těšínského divadla sleduje.

A říkali si, že jsem se zbláznil nebo že už mne nikde nikdo nechce ….

Ale také naopak, že Petr Kracik přesně ví, proč do Těšínského divadla jde a čeho chce dosáhnout. Tak jak to tedy je?

Řeknu to takhle: Pracuji s vědomím, že je to moje poslední angažmá.

Nestrašte …

Bude opravdu poslední.