Lidi nemůžeš vysadit jako stromky do lajny a pak jen prořezávat, říká pořadatel Setkání kytaristů Robert Černý

Festival Setkání kytaristů letos v Ostravě proběhne v proměněné koncepci. Proč ses rozhodl směstnat 28. ročník do jednoho dne?

Chtěli bychom, aby byl letošní ročník prosycený undergroundem a bigbítem, tedy atmosférou doby šedesátek, sedmdesátek a osmdesátek. Kdybychom festival uspořádali ve dvou dnech, hrozilo by možné rozpliznutí. Například Dock „oblečeme“ velmi dobově: už týden je zde instalována výstava fotografií kapel z Ostravska z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Využijeme sklepení pro třetí stage. Vše bude podbarvovat dobová hudba. Těšíme se také, že (nejen) na semináře dorazí velký počet pamětníků.

Další novinkou je výrazná podpora obchodu Hudební svět. Jak se tato podpora konkrétně projeví?

Hudební svět náš festival podporuje dlouhodobě, zejména pomáhá s propagací. Letos je navíc takovým přirozeným pojítkem mezi kluby Barrák a Dock, což nám usnadňuje komunikaci a práci. Konkrétně bude mít Hudební svět po celou dobu festivalu otevřený obchod, bude poskytovat podporu nejen účinkujícím, ale také veřejnosti, je přichystána akce na struny 1 + 1, poradna a další akce.

Setkání kytaristů má letos motto „Underground forever?“ a zaměřuje se na symboliku svobody. To načasování mi přijde zvlášť příhodné. Jak se tahle linka odrazí v programu letošního ročníku?

Celá republika slaví osmičková výročí, nás zaujalo období po roce 1968; bylo to takové podivné období politické a kulturní normalizace, která napravovala chaos šedesátých let. Vytvářely se a vyžadovaly normy chování, myšlení. Lajnovaly se životy lidí. Ale lidi nemůžeš vysadit jako stromky do lajny a pak jen prořezávat… Soudruzi najednou zjistili, že se na ulicích, v hospodách a při nedělních čajích objevují podivná individua, která do škatulek nezapadají a normy je nezajímají. Oni chtěli jen tu svobodu, svůj rozum, svůj život. A tak četli Hrabala, poslouchali západní rockové kapely, hráli bigbít, scházeli se na tajných akcích… a nějak se v tom naučili žít; byli mimo hlavní proud. Chtěli nebo museli. Připravili jsme dva semináře pojednávající na toto téma, které povedou Tomáš Milich a Jirka Fiedor. Nepůjde jen o vzpomínání a vyprávění bizarních historek, ono to má bohužel přesah i do dnešní doby. Ale nechci dopředu moc prozrazovat.

Chápu. Zkusme být konkrétní: Kapela Seventh Passion dorazí až z Plzně. Kde jsi na ně narazil a čím tě jejich muzika zaujala?

Kapela Seventh Passion je nářez! Byli tady na Festivalu v ulicích. Jsou mladí, plní energie, muzikantsky velmi zruční a vyzrálí. V jejich muzice je slyšet to nejlepší ze sedmdesátek a přece mají současný zvuk. Kdo je nezná, bude velmi překvapen…

Další zajímavou formací jsou The Bladderstones, kteří kombinují blues, grunge, punk s undergroundem. Zvláštní definice, nemyslíš?

Ano, ta jejich definice je velmi zajímavá (smích). Ve skutečnosti jde o trio zkušených muzikantů hrajících výtečné současné blues. Tomáš Frolík je velmi talentovaný kytarista, kterého doplňuje výborná rytmika (Johnny Judl z Jablkoně a Michal Nosek z Maracy).

Kapely z tohoto regionu reprezentuje výrazná partička The Truth Is Out There. Patří mezi tvé oblíbené?

Ano, patří mezi mé oblíbené. Bude to taková třešnička na závěr, elektronika říznutá hardcorem. Navíc, kluci právě pracují na novém albu, takže uslyšíme i úplné novinky!

Festival v minulosti nabízel i kytarové workshopy a přednášky. Co zajímavého nabídne letos?

Kromě zmíněných seminářů spojených s besedami jsme připravili workshop „Basová laboratoř Lukáše Mužíka“. Myslím, že by žádný basák neměl přijít o možnost nakouknout do laboratoře tohoto baskytaristy, jehož předělávky jazzových standardů jsou opravdu velmi originální. Moc mě baví.

Každý rok se na Setkání kytaristů mihne řada zajímavých kytaristů. Kdybys měl vybrat z letošního programu, koho bys doporučil?

To je ta nejhorší otázka, kterou můžu dostat (smích). Vždy se snažím najít co možná nejzajímavější kombinaci muziky a muzikantů, aby měla akce osobitou atmosféru, aby si lidi odnesli zážitek, něco je upoutalo, aby si utvořili názor, ne aby jen zkonzumovali „něco“. Osobností je mnoho: Jirka Neduha pro jeho životní „undergroundový“ postoj, Tomáš Milich pro obrovský kus práce, kterou dává nejen do realizace výstavy, Jan Lichtenberg z Seventh Passion pro obrovský talent, Tomáš Frolík pro svou hudební nekompromisnost. Jsem nadšen, že Frank Zappa stále „žije“ díky vizovickému kvartetu, že Jirka Fiedor za námi jede přes celou republiku; a dále Lukáš Mužík za fantastickou hru na baskytaru, TTIOT za hardcore energii, Zpocený voko za underground… no vidíš, nejde nikoho vynechat (úsměv).

To je fér přístup. V loňském roce si zahrály i amatérské ostravské kapely např. z Lidové konzervatoře. Budou mít i letos hudební nadšenci možnost se prezentovat?

Letos jsme s kolegou Honzou Klajným kvůli tématu festivalu od tohoto bohulibého kroku upustili. Chceme opravdu výjimečný „osmičkový ročník“. Příště ale zase určitě!

Co považuješ za největší úspěch letošní dramaturgie? 

Prožil jsem fajn rok studiem, co je to vlastně ten underground, a zjistil jsem, že úhlů pohledů je na to strašně moc. (Nejvíc mne upoutala publikace Underground Martina Pilaře, vřele doporučuji). Doufám tedy, že bude vše fungovat, že se podaří naplnit naše představy. To ale zjistíme až v sobotu 13. října.

Tak budu držet palce a přijdu se osobně podívat. Je něco, co jsi pro letošek plánoval a ono se to nepovedlo?

Chtěli jsme pozvat Ivana Krále, ale ze žádné jeho oficiální mailové adresy nikdo neodpověděl… totéž platí pro Káju nebo Helenku. Nechápu to… (smích).

Tak u některých jmen spíše úleva než smutek…S jakým přáním vstupuješ do aktuálního ročníku Setkání kytaristů, které proběhne v Ostravě již v sobotu 13. října?

Přeji si, aby práce, kterou jsme do toho dali, byla odměněna spokojeností návštěvníků a muzikantů. Aby se potvrdilo, že naše myšlenky, představy a sny stále žijí.