Malířka Katarína Szanyi na výstavě v ostravské Jámě 10 našlapuje potichu, ale jistě

Na výstavě nalezneme veškerou esenci autorčiny osobnosti. Tedy jistou introvertní upozaděnost, vztah k přírodě, hledání spirituálního středu a dokonce zde i v jednom případě rezonují znaky lesa a myslivosti, s nimiž byla malířka díky svému otci od mala konfrontována.

Pro návštěvníka galerie nebude z výstavy zřejmé, zdali sleduje průřez autorčiny tvorby, retrospektivu či její nejaktuálnější výtvarné snahy. Formou jakékoliv teoretické reflexe se nedozví nic ani o ní, ani o konkrétních obrazech nebo o kurátorském výběru. Jáma volí cestu nekompromisního nárazu na umění bez zbytečných slovních opisů, chybí dokonce i popisky k malbám. Tedy proč ne… Je to jiný druh výstavy, který slovní deskripci syrově nahrazuje konkrétní vizuální výpovědí. Na druhou stranu vůči vystavujícímu autorovi je absence jakýchkoliv naváděcích informací tak trochu neuctivá.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Malby na výstavě nesou konzistentní náladu a tou je především intimita. Potkáváme se s člověkem friedrichovsky kontemplujícím na břehu moře, tváří v tvář s živelnou energií, která ho zcela přesahuje, člověkem, ponořeným do ticha četby nebo do chvíle rozjímání v přírodních kulisách.

Szanyi ve svém rukopise nezapomíná na mísení barevných ploch, pro ni typické závojnaté zastírání obrazových plánů, ani na námětové makro detaily. Barvy obrazů, které autorka používá zcela přirozeně a nenásilně, prostupují celou výstavou jako záře a do zašlého prostoru galerie přinášejí radost a povzbuzení. Nemusel jsem před obrazy stát dlouho, aby do mě jejich pozitivní záře vstoupila. Právě ona jiskřivá barevnost dobře kontrastuje nejen s výstavním interiérem, ale také s intimitou sdělení.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Nemůžu si pomoci, ale malířka na mě působí jako introspektivní psycholog. Zasazuje samu sebe do rozličných poloh ve vztahu k přírodě, k vodě, krajině, k universu. Mám pocit, že její malba je zjevením touhy po splynutí s tím vším. Není o zkoumání vydělenosti z řádu přírody, ani se v psychologii jejích obrazů nepotkáme s kritikou lidské zpupnosti ve vztahu k matce přírodě. Spíše se Szanyi malbou postupně vpíjí pod povrch civilizačních jistot a výdobytků a pokouší se o smíření těchto dnes čím dál více konfliktních světů. V jejích pracích je ohromný kus ženské energie, něhy a klidné síly.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Pokud výstavou procházíme pozorně, můžeme si povšimnout mnohovrstevnatosti malířské optiky s níž autorka komunikuje s divákem. V první výstavní dispozici se můžeme potkat s výpovědí ryze abstrahovanou, kdy barevné plochy nabízejí emocionální strukturu od těžké vášně červené až po efemerní modř. Jakoby zde byly zakódovány snahy o osvícení o nirvánu. Barvy jako zprostředkující sémantické znaky naznačují cestu k objevení duchovního já. Ale stejně jako v životě není nic přímočaré, tak ani v této barevné struktuře budeme jen těžko hledat jasnou ohraničenost a vydělenost.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Hned vedle tohoto obrazu je nainstalováno plátno se zobrazivým námětem. Dojít až tam, kde stojí ona postava z obrazu je nelehkým úkolem. Kdo si zažil martyrium dosažení mořské hladiny při odlivu na skalnatém pobřeží, ví o čem je řeč. Je blízko a přitom tak daleko a cesta k ní je provázena bolestivou bodavou chůzí. Sám jsem mnohokrát zažil, kdy bariéra pobřežních skal a kamenů nekonečně oddělovala vytoužený cíl splynutí s mořskou masou. Opět zde na mě dýchá symbolika trnité náboženské cesty.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Další polohou autorčiny malby může být ponor a splývání, kterého Szanyi dociluje pro ni specifickou metodou jasné konturové malby figur, které jsou ale zároveň vyprázdněné ve svém objemu. Tady se zjevuje myšlenka pomíjivosti a spekulativnosti lidské tělesnosti. Tělo je jen zhmotněním formy na pozadí nekonečného rozměru vědomí, řeklo by se buddhistickou rétorikou.

I když je konkrétní narace v malbách Szanyi často přítomná, vždy je formulována na pomezí jisté efemérnosti. Tak i figura dívky stojící rádoby pevně na nohou v pásu zelené trávy se v důsledku spíše vznáší.

Z výstavy Kataríny Szanyi. (Foto: Jaroslav Michna)

Mě osobně návštěva výstavy Katariny Szanyi povzbudila a estetický rozměr její malířské práce s barvou probudila mé smysly. Pokud chcete zažít příjemnou chvíli a kontaktovat se s tichou, ale zároveň zářivě barevnou kontemplací v sychravých podzimních dnech, určitě se do Jámy 10 zastavte.

Katarína Szanyi: Tichošláp. Galerie Jáma 10, Přívozská ulice, Moravská Ostrava. Výstava je k vidění do 16. října 2018.