Scénické čtení divadelní hry Bezruč?! v klubu Les by si zasloužilo větší počet repríz

Po sedmi letech od derniéry této inscenace, se rozhodl inscenační tým z klubu Les ve složení Přemysl Bureš a Jakub Chrobák coby dramaturgové, Stáňa Schupplerová a Monika Horsáková, které se podepsaly pod technickou spolupráci, a herci Zuzana Truplová, Přemysl Bureš, Jakub Chrobák, Zdeněk Janošec Benda a Miroslav Chudej původní text opět nastudovat v rámci žánru scénického čtení. Pod režií je podepsána osoba označená velkými písmeny P.B. Lze se oprávněně domnívat, že se také jedná o Přemysla Bureše.

V programu k tomuto scénickému čtení se píše: Chtěli jsme dostát pro nás základní situaci hry, tedy osobitému nahlédnutí životního osudu jednoho z velmi diskutovaných autorů první poloviny 20. století. Pochopitelně že formát scénického čtení neumožňuje tolik herecké akce, na druhé straně nabízí divákovi/posluchači větší koncentraci na samotný text, ve kterém je osobitý styl obou autorů patrný.

Zuzana Truplová a Přemysl Bureš. (Foto: Monika Horsáková)

Citovaná slova z programu lze jen potvrdit. Ano, síla textu je tu ve srovnání ze slavnou bezručáckou inscenací mnohem větší. Expresivita, se kterou k postavě Petra Bezruče přistupují autoři Ivan Motýl a Jan Balabán (těžko lze určit, kdo z obou autorů je nositelem té které vyslovené myšlenky či teze) však navíc inspiruje Přemysla Bureše, představitele postav básníka Petra Bezruče i poštovního úředníka Vladimíra Vaška ke stejně expresívnímu hereckému projevu v hereckém výkonu, který si toto označení zcela jistě zaslouží. Také Zuzana Truplová v postavě Maryčky Magdonové a jiných ženských postav se v hracím prostoru sklepního divadla v klubu Les pohybuje se sobě vlastní grácií. I tento herecký výkon zasluhuje uznání.

Herečka Zuzana Truplová. (Foto: Monika Horsáková)

Pak jsou tu tři neherci. Zdeněk Janošec Benda a Miroslav Chudej představují okolní svět obklopující Petra Bezruče. Jejich úlohou je znázornit prostředí plné nacionálních vášní a sociálních rozdílů i rozporů, což se jim daří. Jakub Chrobák hraje – ano, hraje, a dobře – vnitřního běsa básníkovy tvůrčí týrané mysli. Činí tak prostřednictvím mikrofonu, a hlas vycházející z reproduktoru tak získává ono žádoucí zabarvení vnitřního hlasu, vnitřního puzení, výčitek svědomí a neumlčitelné paměti, tedy toho všeho, co je neodmyslitelnou součástí tvůrčího, mnohdy velmi bolestného života básníků a umělců vůbec.

Jakub Chrobák a Přemysl Bureš. (Foto: M. Horsáková)

Místy je přednes některých pasáží textu poněkud ukřičený. Je to dáno absencí skutečného režijního vnějšího pohledu – a méně by zde určitě bylo více. Vypjaté momenty občas přecházejí až ve vypjaté plochy, což má za následek jistou monotónnost. Na druhé straně však právě díky této vypjatosti nelze nikomu z účinkujících vyčíst nezaujatost, ba právě naopak. Nicméně větší míra nadhledu by zcela jistě přispěla k silnějšímu vyznění.

Ze scénického čtení v klubu Les. (Foto: Monika Horsáková)

Scénické čtení Bezruč?! v klubu Les by si určitě zasloužilo větší počet repríz a zároveň lepší propagaci, která by do hlediště přivedla větší počet diváků. Vidět toto představení by měli zejména studenti gymnázií a středních škol, kteří uvažují o dalším studiu humanitních věd. Takový pohled na postavu slezského barda Petra Bezruče, jaký ve svém textu nabízejí Ivan Motýl a Jan Balabán i všichni shora vyjmenovaní, je totiž velmi obohacující.