Kytarista Evžen Hofmann o instrumentálním albu RetroSpektiva: Jsou za ním čtyři roky práce

Podílel ses na albu RetroSpektiva skladatelsky zásadně jen ty, nebo zakomponoval své nápady i někdo další?

Deska je skladatelsky, autorsky i aranžérsky čistě jen má práce. Byly to mé myšlenkové pochody, které jsem dostal na nosič, přičemž mi velice pomohli hosté a spolupracovníci, které je nutno zmínit. Vycítil jsem, že bude dobré mít tam v jednu chvíli bubeníka, který do té hudby přidá svůj vlastní um, nebo později basistu či perkusionistu.

Obvykle jsou sólové kytarové desky doplněny bohatšími aranžemi v pozadí. Ty ses věnoval této složce poměrně dost. Myslíš si, že by kytarové album mělo být obohaceno také o tento rozměr?

Snažil jsem se album udělat tak, aby bylo zajímavé, moderní a aby především nenudilo. Hned jsem zavrhnul koncept, že by mohlo mít šestnáct a více skladeb nebo že se bude prezentovat pouze formou sestavy živých bicích, basové kytary a elektrické kytary. Podle mého názoru to takto už dnes není příliš zajímavé. S kompozicí jsem pracoval, aby byl výsledek originální a svébytný. Každá skladba zní ve výsledku jinak, tudíž posluchači mohou slyšet hudební vlivy od latiny přes popovou, rockovou až hardrockovou hudbu, dokonce i blues. Respektuji staré postupy při nahrávání, ale také používám nejrůznější nové moderní prostředky jako loopy, samply a další zvuky.

Co inspirace ke konkrétním a jednotlivým skladbám? Třeba hned první skladba Himaláje…

Nálada melodie této skladby mi připadala velkolepá. Dříve se skladba jmenovala High Mountain, což mi ale přišlo nezajímavé. Tudíž Himaláje byly monumentálnější než „vysoká hora“. Celou skladbu jsem okořenil ještě tím, že na začátku a na konci jsou zpěvy tibetských mnichů za doprovodu perkusí jednoho z mých hostů.

A co bys řekl třeba ke třetí skladbě Křídla snů?

Ve svém studiu se pro formu nahrávám a záznamy pak poslouchám. Občas se tam něco kreativního zachytí… A toto je přesně jedna z takových skladeb, kde se ústřední melodie sloky a refrénu vyvinula při podobném tréninku. Na konci jsem pak dodělal improvizací snové sólo, které si sedlo do konceptu pomalejšího tempa skladby. Mám takovou melodiku rád, je to přesně můj rukopis, tzv. „Evženova létající kytara“.

Takže improvizace hraje u tebe důležitou roli?

Určitě. Já nikdy žádné sólo nezahraji úplně stejně. Vždy jsem s tím měl problém, například i na ZUŠ u předehrávek to vždy dopadlo jinak než na notovém papíře. Zřejmě to je ale v pořádku, protože jinak by nevznikla „RetroSpektiva“.

Kdo s tebou ve studiu nahrával ostatní nástroje a s kým jsi spolupracoval?

Na bicí nástroje mi zahostoval můj dlouholetý kamarád a kolega z kapely Made in 60’s Vašek Žůrek, na basu taktéž kolega z téže kapely Pepa Pácha, na perkuse pak opavský muzikant Ivo Samiec a nesmím zapomenout na důležitého člověka, který se staral o finální mix a mastering, Filipa Mošnera. To se týká hudební stránky. Grafický rozměr pak zajistili Radim Kaller, který vytvořil videoklip, Petr Janoš, který zajistil grafický design bookletu, webové stránky dělal Jan Pater a fotky Marie Veselá.

Protože deska RetroSpektiva (samozřejmě) retrospektivně bilancuje tvou kariéru, musela trvat i její realizace. Jaký uběhl čas od skládání první věci až po tento den, kdy desku představuješ?

Celé to znamenalo časové období okolo čtyř let, kdy prvotní melodické fragmenty vznikaly ještě v mém domácím studiu a já si je zaznamenával. V žádném případě nejde o rychlokvašku, ale delší časový úsek. Měl jsem okolo patnácti melodií, které jsem vyselektoval k číslu deset, se kterým jsem byl spokojen ve smyslu jinakosti každé skladby, protože jeden z cílů desky byl ten, aby se nic neopakovalo. Další cíle byly občerstvení kytarové instrumentace u nás a nabídnutí moderních zpracování obalených ve vlastním rukopisu.

Měl jsi a máš nějaké kytarové vzory, ať už české nebo zahraniční, které tě nejen pro tuto desku ovlivnily?

Ano, pro mě důležitý triumvirát pana Radima Hladíka za Česko, Jimiho Hendrixe za USA a Yngwieho Malmsteena za Švédsko. U toho jsem rád, že šel ze Švédska do Ameriky, aby ukázal, jak dobře hraje na kytaru.

Plánuješ k desce turné nebo alespoň miniturné, kde bys představil Evžena Hofmanna nejen jako člena kapel, ale také jako sólového kytaristu?

Já musím říct, že na podobné tendence teď nemám vůbec čas. Rok 2018 je ve znamení Kryštofů, čeká nás aktuálně ještě podzimní akustické turné. Jsem za to moc rád, ale není tím pádem čas na další aktivity, kdy už jsem tak tak vtěsnal dokončování RetroSpektivy mezi Kryštof Kempy. Jestli má tedy k něčemu takovému dojít, rozhodně až později, nicméně pokud by se měla RetroSpektiva hrát naživo, tak by se do této podoby musela hodně upravit, protože je v ní opravdu mnoho různých aranží, zvuků apod.

Zpět k desce. Prý reflektuje jak tvou kapelní, tak i sólovou a producentskou kariéru. V jakých všech směrech to je myšleno a dá se vůbec v rámci sólové instrumentální desky reflektovat všechen tvůj záběr?

Na albu RetroSpektiva je více poloh a mnoho i aranžérských nápadů, které jsem nejrůzněji modifikoval, přehrával, poté doplňoval a někdy udělal úplně jinak a znovu. Byl jsem v tom zainteresován jako producent i muzikant, který dělal veškeré kytary a občas i basové kytary, včetně veškeré zvukové obálky. Zvládl jsem udělat i hrubý mix, nicméně poté jsem byl již rád, že mi s finišem výrazně pomohl Filip Mošner. Je dobře, když spolupracujete s někým dalším, aby byl zajištěn dostatečný odstup a nadhled od dané věci, především v ohledu finálního zvuku a masteringu. Celkově to bylo ale velice náročné, jelikož jsem dělal mnoho věcí najednou.

Chtěl by sis jako kytarista splnit ještě nějaký sen, kterého jsi v rámci našeho hudebního byznysu ještě nedosáhl?

I když jsem hodně unavený, jsem v současné době velice spokojený. Kdyby ale měl být další projekt, velmi rád bych si protentokráte oddechl a spíše se přetransformoval do relaxační meditativní polohy, tudíž spíše akustické kytary, při které si více odpočinu, protože RetroSpektiva je opravdu nášup, ve kterém je spousta energie, nejen té mé.