Britský humor je mi blízký, říká Ondřej Frydrych, představitel taxikáře z těšínské inscenace 1+1=3

Ray Cooney v Českém Těšíně už pomalu zdomácněl, protože se na zdejší české scéně inscenuje už potřetí a zároveň jej uvádějí i kolegové na polské scéně…

Ano, Cooney má u nás tradici, už jsme uvedli jeho Okno do parlamentu a A je to v pytli. Vše režíruje nebo režíroval Karol Suszka, který nyní po pětileté pauze sáhl po další Cooneyho hře 1+1=3.

Co říkáte na britský humor?

Britský humor se mi líbí. Na této hře je sice trošku vidět, že je starší, a také jsme se trochu báli, aby to nevypadlo, že si uděláme legraci z homosexuálů. Naštěstí dnes už funguje benevolence. Jinak britský humor, který je postavený na jedné větě, mi je skutečně blízký. Britský humor je sice považován za suchý, ale dá se z něj vytvořit i crazy komedie.

Asi jste se během zkoušení skvěle bavili…

Strašně, přitom pan režisér Karolek prožil spoustu nehezkých životních událostí, takže jsme jej zároveň obdivovali, jak tu situaci přestál. Je velmi statečný a nebylo na něm nic znát. Sice jsme zkoušeli ve smutném kontextu, ale komedie nám v tomto směru pomáhala.

Na divadle asi musíte často zapomenout na starosti všedního dne a jít s kůží na trh.

Byli jsme s ním. Musím říct, že i pro mě je v tomto směru divadlo katalyzátorem a nositelem nespoutané energie. Neříkám, že bych bez divadla umřel, to ne, ale bylo by mi líto o něj přijít.

Režisér Karol Suszka uvádí v rozhovoru v divadelním programu, že vás nutil spíše k situačnímu než slovnímu humoru, je to tak?

Jako režiséra pana Karolka miluju, výborně se mi s ním spolupracuje. Vycházel z našich možností, jsme mladší, do některých rolí snad až moc mladí. Nešlo mu o bardovské herectví, které je závislé na slově. V polské verzi této inscenace rovněž v režii pana Karola jsou obsazeni o generaci starší herci a tam funguje více slovní projev. My se naopak vyžíváme v pohybovější a situační komice. Někdy ten situační humor přerůstá až ve zběsilou crazy komedii v duchu 30. let.

Čím je vám blízká postava taxikáře Johna Browna?

Svou výmluvností. Když dojde na lámání chleba, tak si rád popovídá. Líbí se mi, jak dokáže uchopit situaci, než aby mi byl blízký charakterem. Když na něco reaguje, tak nejde o prvoplánovou lež. Když odpovídá na otázku Kdo je za dveřmi? Jeptiška! Napadlo by vás spíše, že je tam listonoš. Textová rafinovanost se mi v tomto případě velmi zamlouvá.

Setkal jste se již s podobnou rolí?

Myslím si, že ano, hrál jsem hlavní roli v Penzionu pro svobodné pány, která má k této poetice blízko. Inscenace byla pojata hodně situačně a měli jsme tehdy dokonce pohybovou spolupráci.

Tady pohybová spolupráce nebyla? Ptám se i proto, že vaše partnerka Petra Sklářová hrající první ženu Johna Browna podává docela složitý fyzický výkon včetně série kotrmelců.

V jejím případě jde o osobní invenci. Dostala za úkol, ať předvede hysterický záchvat, a pořád to nebylo ono, až došla do této výsledné fáze, se který byl pan režisér spokojený. Mě naopak pan režisér usměrňoval a říkal: To nech, to vyhoď.

Jaký máte rád typ divadla?

Miluju komedie, strašně moc. Ale jednou za čas si zahraju něco vážného, viz Morálka paní Dulské, kde je navíc příměs tragikomiky. Rád bavím lidi. Třeba když jsme hráli Charleyovu tetu, což mohlo někdy vypadat jako vlastní show.

Máte v 1+1=3 prostor pro improvizaci?

Je tam, ale není ho mnoho. Jde o komedii s přesnými dialogy. Když si přidáte dvě tři slova, tak by to mohlo rozhodit partnera. Věřím, že během repríz se tady objeví spousta nového, ale základ je pevně daný. Nejsou tady žádné forbínky, na štaci jsme pak ovlivněni charakterem jeviště nebo jsme závislí na jeho hloubce. Ale jsou to spíše detaily, které ve většině případů vedou k dobré zkušenosti, jak se poprat s prostorem.

Taxikář Brown vede dvojí život, má dvě manželství, což se mu vymstí. Vnímáte tenhle kus i jako poučnou záležitost, že by muž neměl hrát na dvě strany zároveň?

Ne, nikomu bych nechtěl nic předepisovat, ať si muž touží třeba po čtyřech ženách, jestli to dokáže skloubit, nechám čistě na nich.

Ale jak na to, když to rupne?

Buď zatloukat, anebo přiznat barvu a fungovat v přiznaném trojúhelníku. Já osobně bych ale něco takového asi nezvládl.

Nejde o příliš kontroverzní téma v těšínském divadle? Homosexualita na maloměstě nemusí být úplně tolerována…

To si nemyslím, jedná se o téma v rámci komedie, a to by nemělo nikoho pohoršovat.

V Českém Těšíně nedochází k podobným situacím?

Netuším. Setkávám se nočním Těšínem, ale nemyslím si, že by to bylo jiné než v Ostravě.

Není to tady přeci jen jinačí než v Ostravě?

Občas zaslechnete polštinu, hovoří se tady po našimu, což dotváří pěkný kolorit. Se mnou se sice místní baví česky, ale jakmile přijdou mezi své, okamžitě nasadí svou mluvu. Do češtiny se to téměř musí překládat. Ale má to svou poetiku a neumím si představit, že by to kdy mohlo fungovat jinak.