Novosvětská hrála jen pro Denisu. Ostravští filharmonici vzpomenuli na tragicky zesnulou kolegyni

Pro tuto příležitost ostravští filharmonici vybrali ve světovém kontextu nejproslulejší Dvořákovu Symfonii č. 9 e-moll, op. 95, „Z Nového světa“. Kromě své neobyčejné popularity je tato symfonie dílem, v níž Antonín Dvořák dosáhl vrcholu své kompoziční suverenity. Čtyřvětá skladba je působivá zejména díky nevšední zpěvnosti, strhující rytmice a práci s tématem.

První věta Alegro molto, komponovaná v sonátové formě, uvedla introdukcí v pomalém tempu posluchače do Dvořákova amerického období. Sám autor si přál, aby introdukce byla hrána „co možná zdlouha“, a ačkoliv to mnoho interpretů nedodržuje, pod taktovkou Vavřínka bylo tempo dodrženo přesně. V repríze první věty se na konci objevila efektní koda, kde měly nejvýraznější úlohu tympány. V průběhu první věty se orchestr představil v tom nejlepším světle, zřetelně pak v práci s dynamikou pod velmi důkladným a zřetelným vedením dirigentovým. V některých místech mohl posluchač zaznamenat náznaky polky anebo podobnost s americkými spirituály.

Druhá věta Largo, jejíž geneze úvodních charakteristických taktů nebyla snadná, byla uvozena dechovými nástroji, zejména se pak hlavní role s grácií ujal anglický roh, v jehož zvuku nebylo intonačních nečistot. Orchestru se pod Vavřínkovou taktovkou podařilo naprosto přesně vystihnout tesknivou náladu celé věty. Obraz bezútěšnosti filharmonie ještě prohloubila vyústěním do jakéhosi smutečního pochodu, kde bylo smyčcovou sekcí přesně dodrženo pravidelně kráčejících pizzicat.

Podle Dvořákova výroku má třetí část symfonie Molto vivace souvislost se „slavností ve které tančí indiáni“. Orchestr strhl posluchače ohromující rytmičností, narušené pouze ve střední části věty. Opětovně se dirigentu povedlo nástroje udržet v rytmu. V závěrečné části orchestr vypíchl závěrečné téma první věty a vytvořil tak zvláštní moment překvapení.

Definitivní tečku za symfonií udělala čtvrtá věta, Allegro con fuoco, opět komponovaná v sonátové formě, v níž orchestr odhalil všechny své barevné odstíny a vynikající práci s dynamikou. Stanislav Vavřínek svou precizní dirigentskou technikou a hudebním cítěním jednoznačně pro tento večer ovládl orchestr i obecenstvo.

Orchestr i dirigent si zasloužil aplaus vestoje, čímž bylo vše výše uvedené jen potvrzeno. Denisa by na své kolegy byla pyšná.