Představitelku kočky Grizabelly pod líčením téměř nepoznáte. Tohle je role za odměnu, říká Hana Fialová

Paní Hano, jakou roli vám v chystané novince Kočky svěřila režisérka Gabriela Petráková? Prý je svým způsobem velmi výjimečná…

V Kočkách hraji Grizabellu, tomu se říká role za odměnu. Jedná se o hlavní ženskou roli a za odměnu proto, že přijde, zazpívá velmi krásný známý song Memory, slízne smetanu a odejde. Chuděrky ostatní kočky dřou a makají, protože musí dostát tomu, že jde o taneční muzikál. Grizabella je stará garda, plesnivá, prašivá, dá se říci vyvrhel. Zašlá stará sláva a kočky k ní mají hodně zvláštní vztah. Některé se jí bojí, jiné jí pohrdají, dalším je jí líto. V podstatě žije už na okraji smečky, v ústraní.

Tu roli už máte v krvi, protože ji rovněž ztvárňujete ve slovenské verzi Koček, kterou také režírovala Gabriela Petráková…

Nevím, jestli v krvi, ale setkávám se s ní skutečně podruhé, s tím rozdílem, že teď jde o verzi zpívanou v češtině. Doufám, že se mi to nebude plést (úsměv)…

V čem se tyto dvě inscenace budou podle vás lišit kromě toho, že jsou zpívané v jiném jazyce?

Kromě logických změn pro českého diváka si myslím, že budou dost podobné. Kostýmy má na starost stejná kostýmní výtvarnice, scéna v Bratislavě odpovídá přibližně scéně Divadla Jiřího Myrona, možná je trochu hlubší a na Nové scéně je větší elevace hlediště.

Inspirujete se nějak kočičím chováním?

Vím, že kolegové pozorují kočky a fakt to mají vychytané, jak chodí, jako kdyby před sebe pokládali tlapky. Choreograf Pavel Strouhal jim také dává do těla. Kdežto moje postava je nejblíže lidskému světu, takže se nepotřebuje až tolik stylizovat jako ostatní role. Abyste mohl ztvárnit věrohodně zvíře na jevišti, tak tady vítězí míra stylizace a dispozice herce, fyzické možnosti těla.

Nebyla jste na Colours? Sedmdesátiletá modelka Grace Jones z Jamaiky se tam proháněla jako mladá leopardice…

Ne, nebyla, o prázdninách vypínám, nezpívám a nepouštím si muziku. Ale přátelé mi říkali, jak byla brutální a neskutečná. Prý vypadala jako dvacítka. V každé ženě se skrývá nějaké to zvíře, některá se může stát i hadem, kudlankou nábožnou, jiné jsou šelmy.

Jak je na tom vaše fenomenální Edith a Marlene?

Pořád běží, už pátou sezónu. Říkám si, že je to takový malý zázrak. Dá-li Pánbůh, bude stá repríza, uvidíme, jestli si Fialová zase nezlomí nohu, že? (smích)… Loni to odnesl kotník a asi tři představení se musela zrušit. Minulý rok byl pro mě hodně náročný a celé mé prázdniny byly vyhrazeny rehabilitaci.

Nechystáte nové CD?

Ne, i když bych moc ráda. S Tomášem Savkou připravuji neobvyklý koncert v ostravské katedrále Božského Spasitele. Jeho výtěžek bude věnován na konto pro Pavla Palkoviče, což je ochrnutý osmnáctiletý pacient z Ostravy. Jeho ošetřující lékař a také jeho otec mě požádali o pomoc. Sama jsem se do těchto míst chodila modlit, když bylo zle s mým synem, a nyní se sem vrátím, abych pomohla dobré věci. S Tomášem Savkou a dalšími hosty nabídneme v neobvyklém prostředí písně z muzikálů.

Kdo bude vašimi hosty?

Vedle Tomáš Savky jsme se rozhodla oslovit další své kolegy. Pozvání přijali Martina Šnytová, Lukáš Vlček, Juraj Čiernik a Lukáš Adam. Ráda bych také srdečně pozvala všechny, kteří tito dobrou věc chtějí podpořit, bude to určitě nevšední zážitek v neobvyklém prostředí, kde zaznějí třeba písně z Jesus Christ Superstar, ale také samozřejmě z Edith a Marlene a dalších muzikálů.

Koncert bude až 29. října, jak se ale zatím těšíte na nové prostory v divadle?

Netuším, my jako herci se do nich až tolik nepodíváme, jde především o zázemí pro diváky, foyer. Ovšem jsem zvědava na malou scénu. Co se týká zázemí pro herce, tam je to horší, momentálně mi třeba velmi chybí bufet a také nám hercům schází klub, který je po dobu rekonstrukce opět uzavřen a kam jsme se mohli uchýlit po zkoušce a probírat jednotlivé detaily. Už aby to bylo hotovo.