Můj nesplněný sen? Já sním v notách, říká Ivan Král, který míří s novým albem do Ostravy
12.9.2018 20:56 Petr Bidzinski Hudba Rozhovor
Ivan Král je autorem skladby Dancing Barefoot, kterou prestižní hudební magazín Rolling Stone zařadil v roce 2004 mezi „500 největších písní všech dob“. Že by se podobné pocty dočkal další český muzikant? Asi nereálné. A právě Ivan Král, jenž v minulosti spolupracoval například s Patti Smith, Iggym Popem nebo s kapelou Blondie, vystoupí ve čtvrtek 20. září v ostravském klubu Garage. Při této příležitosti vznikl následující rozhovor, ve kterém pražský rodák mimo jiné prozradil, proč jej U2 považují za hrdinu nebo za jakých okolností jsou české skupiny konkurenceschopné v zahraničí.
Ivan Král patří k českým hudebníkům, kteří doslova dobyli svět.
Foto: Warner Music
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Ostrava? Vzpomněl byste si na nějakou historku z Ostravy?
Byl jsem několik týdnů uzavřen v ostravském studiu Citron, když tam skupina Alice nahrávala album. Všechno okolo desky se nám dařilo a všichni jsme se radovali. Pozdě večer venku slyším Dana Bártu brnkat na kytaru. Sedl jsem si vedle něho a požádal ho, aby mi ještě jednou tu melodii zahrál. Nabídl jsem mu, že na albu taková skladba chybí. Dan souhlasil a ještě tu noc byla Klidná na světě.
Bude ostravský koncert něčím výjimečným či specifickým? Letos jste oslavil životní jubileum, tak se nabízí otázka, jaká touha vás stále žene, abyste šel znovu na pódium a předvedl v dané chvíli svůj nejlepší hudební výkon?
Ostrava je pro mě speciální, poněvadž jsem ji velmi dlouho neviděl. Četl jsem ale, jak bezvadné je ostravské obecenstvo. Tak se moc těším.
Jaká je aktuální situace s vaším novým albem? Loni proběhly zprávy, že by se mohlo jmenovat Real to Reel, také jste tehdy vydal singl Apocalypse…
Nová deska se nakonec jmenuje Colors. Vychází tento týden. Jako zajímavost bych uvedl, že skladba Wasn’t It Great (CBGB) byla napsána pro majitele tohoto klubu (jde o Hillyho Kristala, majitele slavného hudebního klubu CBGB v New Yorku, který tam svého času umožňoval hrát talentovaným a v té době ne příliš známým hudebníkům, jako například skupinám Ramones, Talking Heads, Blondie nebo Patti Smith Group – pozn. redakce). „Reel to Reel“ znamená, že každá skladba je založená na filmu punkových záběrů z mého filmu Blank Generation z roku 1976.
Každopádně na vašem novém albu se nakonec nachází také píseň It´s You. Tuto skladbu jste však původně napsal pro Debbie Harry z Blondie už v roce 1974. Proč na tento song došlo až nyní a ne dříve?
Je to otázka času. Písnička prostě byla na pravém místě. Před několika týdny jsem Debbie viděl, takže bylo na čase.
Vaši píseň Dancing Barefoot jako coververzi nahrála spousta kapel, včetně U2, Pearl Jam, Simple Minds. Kterou z těchto coververzí máte nejraději a proč?
Nejlepší nahrávka Dancing Barefoot je podle mne ta, kterou zrealizovalo švédské sesterské duo First Aid Kit.
Když už jsme u U2, tak jejich zpěvák Bono o vás tvrdí, že je vaše hudba velmi ovlivnila a že jste pro ně doslova hrdina. Čím jste je okouzlil?
To souvisí s jejich začátky. V té době jsem měl víc zkušeností, tak přicházeli za mnou, abych jim poradil. Z počátku byli všichni velice stydliví.
Spolupracoval jste se spoustou hvězd světové hudební scény a získal jste nepřeberné množství hudebních zkušeností. Máte pocit, že jsou české kapely konkurenceschopné ve srovnání s těmi zahraničními?
Samozřejmě že ano. Nicméně záleží to také na tom, jak dobře daní interpreti ovládají cizí jazyk. Zahraniční trh je přeplněn.
To máte pravdu. Nicméně jak hodnotíte přístup českých muzikantů k muzice, co se týká tvoření nových písní, snahy o hledání nových hudebních cest? Máte pocit, že jsou dostatečně kreativní a inovativní, anebo si spíše vystačí s tím, že následují trendy, které jsou zrovna populární v zahraničí?
Čeští muzikanti mohou uspět na světovém jevišti. Problém je však v tom, že jsou dost limitováni skrz obchodní hlediska.
Kdy jste byl během své hudební kariéry nejšťastnější?
Kdykoliv hraji naživo. Jak jsem už řekl před chvíli, podle mých informací je v Ostravě bezvadné publikum, tak se tam budu „vznášet“.
Máte raději muzikanty, kteří při hraní spoléhají na hudební intuici, nebo preferujete spíše perfekcionisty?
Intuice je pro mne měřítko u populární hudby. U hudby klasické je to perfekcionismus.
Do jaké míry by se podle vás muzikanti měli či neměli zapojovat do politického dění, respektive komentovat politickou situaci? Kde je podle vás ta hranice? Nebo žádná hranice není a je to otázka osobní svobody, případně hrdosti, svědomí každého muzikanta?
Nevím a politice nerozumím. Každý by se měl držet svého řemesla.
Kdybyste měl dát radu svému mladšímu já, jak by ta rada zněla?
Čti hodně knih a studuj historii své země.
Máte ještě nějaký hudební sen, který se vám ještě nesplnil?
Já sním v notách.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.