Komediální sázka na jistotu 1+1=3 v Těšínském divadle? Neodolatelná bláznivá groteska a gejzír situačních nápadů

John Brown, anglický taxikář, jednoho dne havaruje a nedodrží tak svůj časový harmonogram. Úraz hlavy zapříčiní řetězec nedorozumění, během kterých vyjde najevo jeho podvod. Brown žije dvojí život bigamisty. V každé čtvrti má svůj byt a manželku, ke které s železnou pravidelnosti zajíždí, dokud se neutrhne pověstné ucho. S pomocí přítele Stanleye Gardenera pak zoufale žehlí katastrofální situaci, hlavně problém, jak být na dvou místech současně, u obou manželek.

Místo, aby ve chvíli nouze šel s kůží na trh, čím dál více zabředá do laviny řetězících se neřešitelných absurdních situací. Jeho nezadržitelný pád směřuje k záměně pohlaví a ztrátě sexuální orientace. Ve finále mu nevěří ani muži zákona. Po bytě pobíhají transvestité, homosexuálové, vyšetřovatelé a pomatení přátelé.

Z těšínské inscenace 1+1=3. (Foto: Karin Dziadková)

Příběh taxikáře bigamisty se nese v tradici bláznivého britského humoru a těží ze záměny postav, nedorozumění a všech možných situačních klišé včetně sexuálních témat všeho druhu. V podání těšínského souboru pod vedení režiséra Karola Suszky se divákovi dostává solidní porce kratochvilného umění, které ve vrcholné fázi vypukne v dobře načasovaný gejzír a kolotoč situačních scén přecházejících až v akrobatická čísla. Herci se tady skutečně vyřádili a publikum jim na premiéře po zásluze mnohokrát tleskalo na otevřené scéně.

Podobná témata vycházející z motivu podvádění se navzájem, skrývání vlastních sexuálních prohřešků, zesměšnění policie, parodování rodinných vztahů, to vše je nesmírně populární a téměř každý rok nacházíme něco podobného v evropské kultuře na divadle nebo ve filmu, kde byl třeba nedávno bravurně způsobem zpracován italský snímek Perfektní cizinci. V něm si rodinní přátelé u večeře navzájem vymění mobilní telefony a začnou zveřejňovat i ty nejintimnější sms zprávy. V Těšíně jsou v tomto směru po hříchu staromódní, používají jenom zastaralé pevné linky, jinak ale nabízejí zdařilý herecký koncert a perfektní ukázku situační komiky.

Z těšínské inscenace 1+1=3. (Foto: Karin Dziadková)

Scéna hostujícího Olexandra Owerchuka je sice poměrně fádní, téměř v provinčním duchu. Je založena na tom, co místní inventář vydal ze svých hlubin, a její dominantou jsou záclony volně přehozené přes tyče, retro nábytek a hlavně prostorný gauč, který mají společný obě cimry. Na jeho koncích už bydlí obojí manželky, přechody jsou tak lehounce plynulé. Také telefony na jeho stranách vytvářejí zrcadlovou iluzi. Přesto nejde o stejné charaktery a dvojí styl hereckého podání Petry Sklářové (Mary Brownová) a Martiny Pawerové (Barbara Brownová) je pastvou pro oči i pro intelekt, kdy lze srovnávat, jak je vystižen charakter svědomité domácí ženy v porovnání s koketní alfasamicí. Přesto ani jedna není fádní a na ploše celovečerní hry jsou natolik rozvinuté, až si divák marně říká, které z nich by dal jako John Brown vlastně přednost.

Kostýmy v duchu osmdesátkového retra plní svou úlohu v rámci charakteristicky povah i společenského postavení. Petra Sklářová dokládá, že i domácí puťka se dokáže opravdu pořádně rozohnit, a naopak fintivá dlouhonohá dámička Martiny Pawerové získává sympatie vlivem podlých mužských intrik. Když je v kolotoči lži prohlášena za transvestitu a Nymfu, je to vlastně jakási smířlivá situace, v níž daleko hůř vyznívají falešní teplouši, včetně zmatených policistů. Růžovou třešinkou na dortu této pekelně svůdné a pro bránici neodolatelné kombinace je maličký homoerotický skřítek v růžovém v sugestivním podání Tomáše Háby.

Z těšínské inscenace 1+1=3. (Foto: Karin Dziadková)

Příběhu sice dominuje pochopitelně postava Johna Browna ve vynikajícím podání Ondřeje Frydrycha, ale teprve ve společné souhře vytvářejí ten jiskřící trojúhelník, v němž je možné se díky pečlivé režii vždy přiklonit na něčí stranu. K nesnadné divácké volbě a neustále gradující souhře a stupňování situační komiky dopomáhají i další postavy. Johnův kamarád v podání civilního Davida Depty s gustem hlasově imituje bodrého farmáře a vyžívá se v telefonátech na protilehlé lince. Oba policisté v podání Tomáš Przybyla a Zdeňka Hrabala působí možná až příliš neškodně jako pánové s bločky, kteří si nechají nakukat sebenepravděpodobnější historku a ještě ji nechtěně opepří. Jako uragán do domácí klícky vrhne reportérka Adély Krulikovské obdařené nejvýstřednějším účesem celého ansámblu. Fotografování patří k lehce přemrštěným scénám z jiného světa, stejně jako naturalistické pojídání novin, o to více děsu nažene neviditelný latex prosakující stropem z vrchního patra.

Z těšínské inscenace 1+1=3. (Foto: Karin Dziadková)

Britský humor, v lecčem lehce staromódní, ale spolehlivě načasovaný, vytváří v herecké souhře těšínských ten nejlepší možný odrazový můstek pro nastávající divadelní sezónu. Kdo chce, může se detailně soustředit třeba jen na hereckou mimiku, pitvoření se, distingované přehrávání, groteskní modulaci hlasu při telefonování, lhaní, vykrucování se, anebo na akrobatické přemety, pády a kotrmelce. Bláznivé a neodolatelné.