Mám ráda noblesu starých časů, říká Karin Raszková ze Svatováclavského hudebního festivalu

Svatováclavský hudební festival je za dveřmi. V úterý 4. září jej v katedrále Božského Spasitele v centru Ostravy zahájí Glagolská mše Leoše Janáčka. S jakými pocity vstupujete do jubilejního 15. ročníku?

Pocity jsou krásné, už se dostavuje takové to příjemné zneklidnění a zároveň už se nemůžu dočkat, až se to všechno rozjede. Je to ohromný zážitek, když festival začne a dá se vše do pohybu. Podařilo se mi za poslední tři roky postavit fantastický tým a je radost vnímat tu synergii, když jsou všichni soustředění a napojení jeden na druhého. Můžu vnímat, jak celý tým za ty tři roky vyrostl. Přípravy finišují a letošní ročník je pro nás průlomový. Když jsme před třemi lety s Igorem Františákem dávali dohromady nový moderní formát festivalu, netušili jsme, kolik to bude práce, ale protože jsme oba velice pilní, povedlo se a letošní jubilejní 15. ročník je naše odměna za tu dřinu. Jak se znám, při Glagolské mši, která zazní na zahajovacím koncertě, se dostaví ten krásný pocit radosti a dojetí…

V roce stého výročí republiky jste si dali sisyfovskou práci: připravit během celého roku rovných 100 koncertů! Daří se vám to číslo naplnit?

S tím jsme do toho šli, to si snad ani nedovedu představit, že bychom slíbili 100 koncertů ke 100. výročí vzniku republiky a nesplnili to. V tom jsme s Igorem stejní. Myslím, že kdyby nám před koncem roku chybělo pár koncertů, zorganizovali bychom  silvestrovský nonstop maraton, celá Ostrava by seděla v kostelích a do půlnoci by to stovka koncertů byla, o tom nepochybujte.

Jak jste vlastně dospěli k té magické stovce?

Celé to vzniklo tak, že Igor přinesl dramaturgii festivalu a cyklu Čtvero ročních období, který realizujeme celoročně, a vyšlo takové nijaké číslo 78 koncertů. Tak jsem Igorovi navrhla, že když je to 100. výročí, mohli bychom udělat symbolických 100 koncertů. Myslím, že mě tiše proklíná dodnes, ale to už žertuji (úsměv). Faktem je, že nás to všechny neskutečně profesně posunulo, protože 100 koncertů za rok to je prostě frajeřinka, kterou jen tak někdo ve 3 lidech a 2 externistech neumí.

Součástí SHF je i pozoruhodný projekt Hudební výlety, které letos na jaře přilákaly k návštěvě více než 1600 lidí. Co tkví za tak obrovským úspěchem těchto koncertů?

Perfektní nápad, výborná dramaturgie, precizní marketing. Daří se nám skloubit umístění koncertů do netradičního prostředí, dobře to odprezentovat a evidentně to lidi baví. Vznikají opravdu nádherné projekty jako např. koncert houslistky Esther Yoo a Czech Virtuosi v Cechovně dolu Michal, Melody Makers s Ondřejem Havelkou v Evangelickém kostele v Ostravě nebo Jana Boušková se svou romantickou harfou na zámku v Hradci nad Moravicí… To jsou jedny z mnoha fantastických projektů. Na letní hudební výlety přišlo 1400 lidí, což je úspěch, který jsme nečekali.

Budete v Hudebních výletech pokračovat?

Hudební výlety mají obrovský potenciál a určitě budeme pokračovat i příští rok. Nebylo snadné navázat na tolika místech nové vztahy a spolupráci, ale my nechodíme s prázdnou. Dokážeme obcím a městům nabídnout kompletní servis i částečné profinancování koncertů. Přivážíme špičkové umělce a lidé to ocení. Žánrové rozšíření o jazz, swing a folklor zpestřilo dramaturgii a umístění koncertů na zámky a do kulturních a technických památek byl taky dobrý počin.

Vy jste také jedním z tvůrců a iniciátorů putování velocipedistů po stopách Leoše Janáčka. Prozraďte nám, jak souvisí cyklistika s hudební kulturou?

Jsem staromilec a mám ráda noblesu starých časů, kdy dámy i pánové dbali na svůj vzhled i společenské chování, vše mělo svůj řád, vše bylo precizně vyrobeno a kultura byla nedílnou součástí života. Když s touto diagnózou bydlíte kousek od Hrabové, nemůžete nebýt velocipedistou. Klub českých velocipedistů v Hrabové vznikal v roce 1906 a musím říci, že býti velocipedistkou je životní styl, který mě baví a celé toto společenství lidí, kteří si umí ze sebe udělat legraci, taky. Naši hoši z klubu jsou neskutečně šikovní a velocipedy na kterých jezdíme, sami renovují a jsou to skutečně technické skvosty. Máme i perfektní sportovní výsledky, na mistrovství světa v Karlsruhe v roce 2017 jsme jeli závod na 100 mil za jeden den. Je pravda, že za ženy jsme to ujely jen dvě, ale náš klub byl celkově nejúspěšnější. Když se začal připravovat projekt Janáček Ostrava 2018, bylo jasné, že poslední životní pouť mistra z Hukvald do Ostravy a velocipedisté dotvoří překrásnou atmosféru té doby.

Přiznám se, že bych se býval rád zúčastnil, ale byl jsem v onen čas na dovolené. Jak zpětně hodnotíte nedělní janáčkovský výlet? Vyvolal pozitivní ohlasy?

Byl to nádherný den plný Janáčkovy hudby a moc jsme si to užili. Mám krásný zážitek z kostela v Rychalticích, kde byla první zastávka a koncert. Plný kostel, nádherné světlo pronikalo oknem, všichni soustředěně naslouchali zpěvu Evy Dřízgové z kůru a pozorovali nehybnou scenérii oltáře ozářeného sluncem. Najednou přiletěl motýl, který rozpohyboval sluneční paprsky, jako by nesl hudbu na křídlech svých tanečních kreací, plných vášně a lehkosti bytí. Byl to malý zázrak a věřím, že i Janáčkův pozdrav.

Vraťme se k aktuálnímu festivalu, který je před námi. Program výrazně prostupuje jméno Leoše Janáčka, od jehož úmrtí letos v srpnu uplynulo 90 let. Které koncerty s hudbou hukvaldského rodáka vás osobně motivují k návštěvě?

Moc se těším na zahajovací koncert, sopranistku Martinu Jankovou a určitě si nenechám ujít Pražský komorní balet a Zemlinského kvarteto, kde mimochodem bude hrát i Igor Františák.

Jako výkonná ředitelka jste součástí SHF třetím rokem. S vaším příchodem se festival výrazně posunul směrem k interdisciplinárním kulturním průnikům. Nově se objevily filmy, workshopy pro děti, přednášky i výlety po kraji. Co vás k podobným inovacím vede a inspiruje?

Cílem bylo vytvořit nový moderní formát festivalu, přidanou hodnotou a přesah, který otevře nové kreativní možnosti, a to se, zdá se, daří. Máme velké plány, ale bez spolupráce bychom nedokázali v této profesi nic. Pro mě je opravdu největším úspěchem tým, který se podařilo dát dohromady a s nímž mohu pracovat. Moje babička říkala: „Jaký šel, takého potkal“. Tak jestli jsem potkala za poslední tři roky tolik inspirativních, pilných a hodných lidí, tak je asi vše v nejlepším pořádku.

Do Moravskoslezského kraje přijede v rámci SHF přes dvacet špičkových českých i zahraničních souborů. Které by si čtenáři Ostravan.cz podle vašeho názoru neměli nechat ujít?

Haydn Ensemble, Collegium Marianum a Collegium 1704 jsou moje srdcovky. Letos si určitě nenechám ujít koncert vokálního souboru Cappella Mariana a Tiburtina Ensemble. Miluji sbory a letošní ročník je v nabídce opravdu štědrý. Přijede Kühnův dětský sbor, brněnská Kantiléna a favoritem mezi všemi je pro mě ukrajinský mužský sbor Orpheus.

Stejně tak pestrá, ovšem daleko četnější, je plejáda sólistů, kteří představí své interpretační mistrovství. Na které se vy osobně těšíte nejvíc?

Hlavní hvězdou festivalu je mezzosopranistka Magdalena Kožená, na tu se těším a koncert je již skoro vyprodaný. Upřímně jsem velice zvědavá na koncert houslistky Isabelle Faust. Po loňském mimořádném úspěchu se vrací také cembalista Mahan Esfahani. Vzpomínám, jak loni mnozí návštěvníci po koncertě chodili kolem cembala, které již na našich koncertech viděli a nevěřícně hleděli na nástroj, ze kterého čaroděj Mahan vykouzlil nadpozemské tóny v tempu, které bralo dech.

Co pro vás bylo během práce na letošním ročníku SHF nejnáročnější?

Zajistit pro všechny interprety a soubory ubytování. V září probíhají v Ostravě dvě velké akce a hotely praskají ve švech. Museli jsme pro mnohé soubory a interprety zajistit ubytování mimo Ostravu, ale povedlo se. Našim hostům necháváme na hotelu vždy uvítací dopis s vtipnou upoutávkou na místní speciality, bary a restaurace, mapu a soupis zajímavých míst. Tak letos mají někteří v produkčních propozicích i info: plavky sebou. A Kühnův dětský sbor má snídani v zámecké cukrárně a s prohlídkou kunínského zámku. Budou totiž ubytováni až v Suchdolu nad Odrou.

Které z kostelů, v nichž se hudba SHF rozezní, máte nejraději a ráda se tam vracíte?

Kostel v Plesné pro jeho nevídané kouzlo ve své malebnosti. Pak kostel sv. Václava v Ostravě, tam už jsme jako doma. Kostel v Ludgeřovicích je skvostný, líbí se mi také kostel v Orlové s originálním lustrem i výzdobou. Překrásný je kostel v Jablunkově a nejraději pak mám kostel v Sudicích.

Co považujete v rámci letošního SHF za největší úspěch?

Ve všem jsme se neskutečně posunuli. V produkci, marketingu a máme perfektní návštěvnost. Velkou radost mám z překrásného vizuálu letošního ročníku, připravili jsme luxusní bulletin a tento týden jsme odstartovali nový web shf.cz, na který se mohou čtenáři Ostravanu podívat. Největší radost mám však z toho, jak jsme se v kanceláři nasmáli. Finišujeme, každý pracuje naplno, a přesto tam je radost a nadšení. A to vnímám jako největší festivalový úspěch.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať celý průběh letošního jubilejního Svatováclavského hudebního festivalu bude provázet podobné štěstí a úspěch.