Lukáš Heczko z karvinské Iniciativy Dokořán: Nevzdáváme to navzdory nechuti lidí objevovat nové věci

Čí je Inciativa Dokořán původně iniciativa a kdo tento nápad sdružovat lidi kolem hudby a kultury dostal?

Já působím v Dokořánu již dlouho, ale ne od úplného počátku, kdy vznikla skupina kolem Daniela Cieslara, která pořádala koncerty místních kapel a zaměřovala se na místní umělce. Chtěli původně udělat festival zdejší hudby a poté přirozeně došlo k tomu, že každým rokem přibylo nějaké větší jméno, akce se postupně rozrůstala a festival byl každým rokem větší a větší. Ale původní myšlenkou bylo vytvořit jakousi kulturní spojku pro místní kapely a projekty, pořádání koncertů, sdružování lidí, provozování zkušeben, pak menší koncerty v kostele a v Agape a pak tedy Festival Dokořán.

A kdy tedy tyto lidi napadlo, že by ta myšlenka mohla přejít i v nějakou větší iniciativu?

Vyvinulo se to přirozeně. V té době tu byla velká spousta kapel a poměrně velká místní hudební scéna. Pamatuji si, že jsem v té době byl návštěvníkem různých hudebních akcí a kluby se tou dobou v rámci akcí místních kapel opravdu plnily.

Máš pocit, že zdejší hudební scéna je stále tak bohatá na kapely, nebo je na ústupu?

Docela to polevilo, protože teenageři už nemají zájem dělat hudbu a něco vymýšlet, trend je teď jinde. Většina lidí chce dělat spíše elektronickou hudbu, viz. hip-hopeři, rapeři, DJové, a styl být zavřený v garáži a trénovat už je spíše okrajová záležitost.

Proč si myslíš, že tomu tak je? Je to ten trend?

Ano, je to trend. Rockové a metalové kapely už nehrají ani moc v rádiích a nejen tím se tady tato kultura rozpadá. Kdysi tady byly desítky kapel, teď je to, dejme tomu, pět.

Od kterého roku fungoval Festival Dokořán? Řekni mi něco o počátcích tohoto festivalu a o tom, jaké bylo budování takovéto akce v Karviné.

První ročník festivalu byl v roce 2004. Já osobně jsem začal festival sledovat a navštěvovat kolem roku 2008, ale jak už jsem říkal, počátky byly soustřeďovány spíše na místní komunitu a kapely a vždy nějaké jméno navíc, které bylo přirozeně navázáno na danou subkulturu. Například tady ze začátku hráli The Switch, Fast Food Orchestra apod.

Festival Dokořán si udržel trvání dvanácti let a poté byli pořadatelé nuceni tuto tradici zrušit. Proč se tak stalo?

Po dobu asi osmi let si držel festival stoupající tendenci. Návštěvnost se zvyšovala, počet lidí rostl. A potom začal zájem klesat, až se pomyslná křivka dostala do v podstatě červených čísel. Snažili jsme se posluchače přilákat na větší hvězdy typu Monkey Business a PSH, ale lidi to stejně ve výsledku nepřilákalo. Pak jsme se rozhodli udělat ročník 2016 v menším stylu a rozpočtu, samozřejmě ale s kvalitními jmény jako Prago Union nebo Skyline, ale i tak to nevyšlo, navíc celý tento ročník kompletně propršel. Nakonec červená čísla převažovala natolik, že jsme se toho roku rozhodli festival zrušit.

Proč si myslíš, že to tak bylo? Ačkoli jste nabízeli dobrá jména a vše kolem toho, lidé nechodili…

V Karviné je bohužel takový trend, že lidé nechtějí poznávat novou hudbu, nové kapely a celkově nechtějí objevovat. Tady se lidé chtějí bavit. Přijít a zabavit se. Třeba si jen zazpívat to, co znají. Lidé, kteří přicházeli na Festival Dokořán, byli stejně převážně paradoxně lidé z okolních lokalit, ne místní.

V čem vidíš hlavní příčinu toho, že festival v Karviné musel být zrušen, když se všude jinde v současné době festivalům daří? Je to v tom, že lidé nechtějí objevovat a když slyší nové jméno, automaticky je to odradí?

My jsme právě naopak při rušení v letech 2015 a 2016 pociťovali, že trend festivalů obecně upadal. Viděli jsme, že se daří těm tematicky zaměřeným, ale multižánrovým zase ani tak moc ne, samozřejmě s výjimkou Colours of Ostrava, což je ale monstrózní akce. Rozhodli jsme se tenkrát trochu přeměnit koncepci. Chtěli jsme dále dělat kulturu a akce, ale nechtěli jsme to všechno směřovat na jeden velký festival, naopak vše rozdělit do více tematických akcí. Myslím si, že i ta tematika a jednorázovost přiláká mnohem více lidí. Festival Dokořán byl o myšlence, že se během jednoho večera na podiu vystřídal hip-hop, rockové kapely, popoví umělci a na konci se objevil třeba nějaký hardcore.  A to úplně každý nedával.

V Karviné je to s kulturou lehce začarovaný kruh. Lidé si stěžují, že není kam chodit, ale když je ta možnost, nepřijdou. Co si myslíš, že je hnacím motorem pro lidi, aby si opravdu zašli na dobrou akci? A jaká hudba a typ zábavy má zde největší úspěch?

V Karviné frčí typ akcí, kde lidé mohou přijít, pobavit se, vidět se se známými lidmi a nejlépe si u toho zazpívat něco, co znají. Nic komplikovaného, ale vyloženě jména, co hojně hrají v rádiu. V Karviné je velká spousta rockerů, tak pořádáme i rockové akce, což se osvědčilo před nedávnem, když jsme tady měli plno na rockově zaměřeném festivalu. Bohužel, když si chce člověk vyhrát a tu akci udělat nějak zajímavou co se týče hudební stránky, tak to lidé většinou neocení. Nebo spíše nedůvěřují tomu pořadateli, že jména, která vybere, jsou skutečně zajímavá a mohou bavit. To není, myslím, problém jenom nás, ale také třeba klubu Hard Cafe, který přes zimu podle mě dělá mnoho zajímavých akcí a přijde tam jen pár lidí.

Myslím, že Hard Cafe muselo dokonce zrušit akce typu divadlo, protože na ně nechodili lidé.

Ano, přesně tak. Myslím si, že lidé tady se nechtějí hudebně, ale i kulturně více vzdělávat a poznávat ve všech směrech.

Myslíš si, že se s tím dá něco dělat? Nebo je naopak v tomto smyslu Karviná tak trochu už ztracené město?

Sice se přikláním k názoru o tom ztraceném městě, ale i proto nechceme vzdávat a chceme dělat události i se zajímavými jmény a umělci, ale samozřejmě musíme vycházet vstříc i poptávce a tomu, co chtějí lidé. Ale určitě neslevíme z myšlenky kvalitní hudby a úrovně.

Které kapely měly za dobu trvání festivalu i dalších dílčích akcí v Karviné největší úspěch?

Co si pamatuji, tak největší úspěch v posledních letech sklidili Monkey Business na Festivalu Dokořán v roce 2015. A pak samozřejmě další větší jména jako Lenka Dusilová nebo Mňága a Žďorp, Tata Bojs…  Ale i o něco alternativnější jména jako již zmiňovaní The Switch nebo The Truth Is Out There, kteří tu měli a mají obrovskou základnu.

Však poslední dva zmínění hráli i na jiných tematických akcích, není tomu tak?

Ano, na charitativních akcích, co jsme dělali tři roky. Letos jsme bohužel tuto akci nepořádali, protože se nám nepodařilo najít žádné jméno, které tady v minulosti nebylo a které bychom byli schopni zaplatit. Ale možná ještě něco podobného uděláme na podzim v klubu. Letos místo této akce děláme na konci léta představení Jaroslava Duška a výtěžek jde na dobrou věc.

Když je kolektiv Inciativy Dokořán z většinové části založen na dobrovolnické činnosti, nemyslíš si, že právě tento koncept může být výhodou, ale naopak někdy také přesně naopak? A zůstává pevné jádro stále stejné?

Bohužel i my jsme postiženi módou odcházení mladých do větších měst a občas se nám nedaří nalézat nové tváře. Jádro je stále stejné, v jeho středu jsem já a Daniel Cieslar, který to tu v podstatě zakládal. Pak máme okruh lidí kolem nás, který se už tři roky celkem stabilně drží.  Ale jak říkám, je těžké nahnat nové tváře a nějak motivovat studenty. A jak říkáš, to dobrovolničení je taková zajímavá věc, ale kolikrát je těžké do toho mladé lidi vtáhnout, když vidí jen tu abstraktní vizi. Ale mám kolem sebe i lidi, kteří v této činnosti mají srdce, baví je to a chtějí nějak oživit stávající situaci. Doufám, že u toho ještě nějakou dobu setrvají a že nás to bude bavit.

Dbáte stále na myšlenku multižánrovosti v umění, kultuře i hudbě?

V podstatě je to základ. Já mám třeba rád hudbu, vždycky říkám, od úplného ticha až po úplný rámus. A tak se to snažíme tady i koncipovat, tudíž se najdou věci od popu přes punk až po všemožnou alternativu. Multižánrovost je potřeba. Byla by hloupost stavět celé léto na jednom žánru nebo směru.

Napadlo Inciativu Dokořán někdy, že by festival mohl být v budoucnu obnoven?

Popravdě si v současné chvíli dost pohrávám s tou myšlenkou, ale je to zatím jenom myšlenka, která může a nemusí vyjít. Poslední dva roky se festivalům daří a vesměs všichni organizátoři si teď pochvalují návštěvnost. Takže nás na jednu stranu trochu mrzí, že jsme ten náš zrušili, ale v tu chvíli to vyplynulo a asi to bylo nutné. A jestli zase někdy situace vyplyne přirozeně naopak, rádi festival obnovíme. Aktuálně však nechceme tlačit na pilu. Osvědčil se nám momentálně koncept, kterého se teď druhým rokem držíme.

Na jaké akce se soustřeďujete nyní, jaká je aktuální vize a co můžeme brzy očekávat?

V minulosti pro nás byla stěžejní jedna akce, na kterou jsme soustředili v podstatě celé léto. Teď jsme se rozhodli festival rozdělit do více projektů a hlavně jej rozdělit žánrově. Máme tady akci, která se věnuje pouze rockové hudbě, nazvali jsme ji Karviná Rocks. Poté můžu jmenovat akci MimoProudy, kde se snažíme zacílit na kapely i fanoušky, kteří preferují hudbu mimo hlavní proudy. Zkrátka tematicky zaměřené večery. Kromě toho všeho ještě rozjíždíme koncepci gastronomicky zaměřených akcí, o kterých si myslíme, že mají momentálně obrovskou sílu a jsou tahounem na lidi. Do příštího roku bychom měli rádi více gastronomicky a kontaktně zaměřených akcí. Jde o to si s myšlenkou pohrát a více ji rozvinout. Poslední věcí je stan v Areálu Loděnice, který chceme nechat v chladnějších dnech vytopit a udělat z něj takový venkovní klub. Do listopadu, než přijdou větší mrazy, tam půjdou dělat koncerty.

Takže to je momentální vize a myslíš, že se jí bude dařit?

Kladné ohlasy máme, letošní sezóna se poměrně vyvedla a příští rok bychom rádi rozvíjeli akce typu gastro, divadla a mnohem více interaktivní věci, což je pro lidi záživnější.

Takže Iniciativa Dokořán to rozhodně nechce zabalit.

Ne, to vůbec ne. Právě naopak máme momentálně energii na to vymýšlet nové a nové věci. Tohle byl pro nás takový přechodný rok a aktuálně jsme natěšení na příští sezónu, na kterou již plánujeme program.