Ohlédnutí za 37. ročníkem Parconu aneb Když se rojí fanoušci sci-fi, nechybí ani Nohavica

Parcon má poněkud spletitou historii a patří k nejstarším setkáváním nadšenců pro sci-fi. Na Ostravsku se konal potřetí a za jeho organizací stále stojí titíž lidé.

Píše se rok 1982 a bílovecký rodák, student Pavel Poláček pořádá v Pardubicích první ročník srazu fanoušků vědecko-fantastické literatury. Není to lehké, musí přesvědčit místní ideology, aby setkání povolili, potřebuje k tomu ta správná razítka, ale nakonec se zadaří. Podle místa srazu jej začnou nazývat Parcon a tento název zůstává, i když je akce nakonec putovní a postupem času se stane největším setkáním příznivců žánru v Československu. Parcon má dokonce svou vlastní literární soutěž o Cenu Karla Čapka a uděluje i zvláštní cenu Mlok, povětšinou za zásluhy.

Nyní, o šestatřicet let později se v Bílovci uskutečnil zatím jeho poslední ročník. Pavel Poláček stále neúnavně s typickým zápalem pro věc společně s ostravskými kolegy připravil jeho speciální vydání, které ostravský guru Aleš Koval označil nápaditým podtitulem Bez překladu to nejde. Nápad k nezaplacení. „Protože pod to můžeš dát všechno,“ prozrazuje v zákulisí. A nejen to, akce závislá mnohdy na ortodoxních sci-fi příznivcích konečně získala tolik potřebný přesah.

Účastníci bíloveckého Parconu. (Foto: Czech Garrison)

Do Bílovce se sjíždějí osobnosti, které byste na první pohled mezi stylově oděnými příznivci Hvězdných válek nebo elfy se špičatými slechy nečekali, svou účastí překvapuje zejména Jarek Nohavica. Slezský bard si tady odskočí bez kytary a heligonky, aby jen tak „nasucho“ v zámeckém sále zarapoval pár vět dokládajících práci na překladech Mozartových oper, respektive jejich libret, a také prozradil něco o otextovávání písní.

Na setkání přijíždí dokonce o hodinu dříve a nechává se vyfotografovat s fanoušky Hvězdných válek. Ohlas má obrovský i bez jakékoliv prezentace, vše, co potřebuje, má jako správný knihovník načrtnuto na několika kartičkách. Jen občas do taháku nakoukne a připomene třeba ukázky z překladu slavné Poeovy básně Havran. Jak jinak, lepší příklad v češtině nenajdeš.

Jarek přichází nachlup včas a publiku uděluje pověstný pokyn: Tak, a teď si mě rychle vyfotografujte, pak už nic. Poslouchá i Ondřej Neff, stejně jako řada hostů akce a samozřejmě překladatelé, na které se písničkář s důvěrou obrací, však oni přece vědí. Uprostřed zápalu jej nevyvede z rovnováhy ani rušící mobil. Kdopak nám to telefonuje na Mistrově přednášce?! Ouha, samotný šéf akce pan Koval. „Vyhoď to z okna,“ kontruje Nohavica, známý svou alergií na podobné rušivé elementy. „Nelze, na okně je síť,“ odpovídá guru a telefonuje dál.

Zámecké prostředí pod ochranou stavebního pletiva i familiární pohoda vše vcucnou a jako by se nechumelilo, akce funguje i s „vyrušujícím“ organizátorem. Telefonování nelze uniknout. Ostatně se jedná patrně o jedinou přednášku, na které se Aleš Koval v tom třídenním shonu vyskytne. Jinak společně s týmem koordinuje celý bílovecký kolos včetně šermířů nebo hned tří výstav. Jedna z nich se nachází na nejvyšším bodě, místní kostelní věži. Cesta k ní je strmá, ale výhled okouzlující, stejně jako celý Bílovec včetně zámku a přilehlého letního kina. Pod radnicí na náměstí se ukrývají dokonce pravé katakomby, škoda jen, že se o nich tolik neví.

Výstava v kostelní věži. (Foto: Roman Randalf Kresta)

Z přednášek, které jsou povětšinu zaměřeny na prezentaci autorů a knižní témata, se vymyká třeba hned ta úvodní nazvaná Cesty po stopách bratří Čapků od Pepy Vašáta. Veterán sci-fi srazů, ale také člen Společnosti Karla Čapka je v tomto zahřívacím kole připraven velmi pečlivě. Dokonce tak, že mu v počítačové prezentaci nemohou konkurovat ani mladší specialisté. Základem je množství vlastních fotografií z míst spjatých se slavnými spisovateli a nechybí ani perličky v podobě lokálních specialit. Jednou z nich je například jediné existující sousoší Josefa a Karla. Jen občas některá poznámka vybočí mimo téma. Nevadí, přestože Čapkové mají dnes u středoškoláků pozici někde u Aloise Jiráska, cestování po české krajině pobaví.

Po čapkovské exkurzi přichází novodobější klasik Ivan Adamovič, autor vědecko-fantastického slovníku a řady antologií. Zaujme sloganem Projekt Eden a nejen diváci, hlavně on je uhranut, zvláště dětskými hračkami s kosmickou náplní. Sice můžeme dumat, do jaké míry jeho zpráva o Kosmickém jaru z dob socialismu souvisí s překladatelstvím, rozhodující je v tuto chvíli definitivní zpráva o tom, jak byl rozvoj sci-fi v Československu formován ideologickými pohnutkami. Dobývání vesmíru bylo celospolečenským zájmem, nebýt organizací SSM, nejsou dnes ani sci-fisti, jak prozaické a prostoduché. Naštěstí je už rok 2018 a sci-fi se potácí jako ostatně skoro vše v existenční krizi. Kromě dnešního Bílovce, Poláčkově doupěti.

Ondřej Neff přednášel o dabingu. (Foto: Roman Randalf Kresta)

K překladatelskému motivu se na druhý den vrací zásadním příspěvkem spisovatel a novinář Ondřej Neff. Další veterán žánru a hodně všestranná osobnost zavzpomíná na časy, kdy překládal videokazety s pašovanými filmy. Fenomén rychlodabingu pro chudé patřičně odlehčí tím, že zabrousí až do protistátní činnosti. Mezi posluchači jsou přítomni mnozí, kteří sdílejí podobné zkušenosti, a tak se posléze zapojí do vzájemného výčtu vlastních husarských kousků, jenom ten táborák chybí.

Řada přednášek se nese až v příliš neformálním duchu. Veteráni vzpomínají a mladí bloudí kolem. Někteří pro jistotu ani nepřijedou, vlastně hlavní hvězda setkání, polský fenomén Sapkowski, chybí. Naštěstí Bílovec je fenomenální i bez něj. Místní udivují svým nasazením, s jakou chutí a vervou třeba renovují místní zámek, ve kterém prý svého času pobývala legenda mnoha dětství samotný Karel May. Jen ten jeho rukopis, co zde vznikal, se prý záhadně ztratil, škoda že taky nezapojí i nějakou místní Bílou paní, satirický potenciál by české sci-fi rozhodně nechyběl.

Pavel Poláček provází starostku Bílovce. (Foto: Roman Randalf Kresta)

Jedním z vrcholů celého setkání je i udělování Ceny Karla Čapka v pozdních večerních hodinách. V potemnělém letním kině ji za zásluhy o rozvoj fandomu oprávněně nezískává nikdo jiný než ostravský sci-fi guru Aleš Koval.

Bílovecký Parcon ve svém oboru patřil k těm nejpovedenějším. Na závěr vydařené sobotní přehlídky pak byla k vidění projekce fenomenální animované sci-fi Divoká planeta. Publikum ve zdejším honosném letním kině si ale muselo zvyknout, že neuslyší původní dabing a hlasy českých herců, ale rovnou živý hudební doprovod elektronické kapely Aid Kid. Den předtím na stejném místě fanoušky sci-fi provokovala ještě za denního světla hudební dračice v červených legínách Vladivojna La Chia.

Sci-fi v Bílovci ovšem zdaleka nekončí, až do září nabízí zámecká síň k vidění bohatou výstavu s názvem 40 let fandomového hnutí SF v Československu. Fandom se totiž na rozdíl od republiky nikdy nerozdělil. Naopak představuje vzácnou symbiózu a je na co se koukat. Například Pavel Poláček tady zpřístupnil raritní příspěvky ze společnosti Philipa K. Dicka, včetně Dickem namluvené audionahrávky. Sci-fi léto s inspirátorem kultovních hitů jako Blade Runner také není k zahození.