Pojeďte si s námi užít geniální Janáčkovu hudbu, zve Eva Mikulášková na vzrušující cyklotúru z Hukvald do Ostravy

Paní dramaturgyně, jezdil Leoš Janáček na kole? Vím jen, že rád chodíval pěšky a toulal se i po českých a moravských hradech se svým starším kolegou a vzorem Antonínem Dvořákem…

Milý pane redaktore, nevím o tom, že by Leoš Janáček jezdil na kole, ale určitě jezdil na Hukvaldy i do Ostravy, a to poměrně často. Zda vlastnil kolo, to by mohli vědět snad brněnští janáčkologové prof. Štědroň a doc. Zahrádka (úsměv). Myslím, že je to ale vedlejší v rámci naší akce, která představuje život a dílo tohoto světoznámého skladatele právě v jeho „životní pouti“ – tedy z místa narození do místa úmrtí, a to přesně v den 90. výročí jeho smrti. Janáčkovskou trasu z Hukvald do Ostravy jsme se rozhodli jet na kole, jelikož je to necelých 40 kilometrů a s několika zastávkami se dá na moderním i historickém kole během dne tato vzdálenost zvládnout, a to i s dětmi. Po trase jsme přichystali několik minikoncertů z Janáčkova díla i neobyčejných aktivit, které se váží k Janáčkově osobnosti, jeho nejvýznamnějším dílům i jeho době. Půjde tedy o takový noblesně prvorepublikový kulturně-sportovní cyklovýlet s velocipedisty, na kterém se navíc podílí nejvýznamnější kulturní instituce města Ostravy ­– Národní divadlo moravskoslezské jako hlavní pořadatel spolu s Klubem velocipedistů Ostrava-Hrabová a Ostravskou univerzitou a samozřejmě Janáčkova filharmonie Ostrava jako koordinátor celoročního projektu Janáček Ostrava 2018. To je tedy oficiálně a korektně, jak ale s nadsázkou říkám, je to megalomanský celodenní projekt, na kterém pracují čtyři šílenci více než půl roku nad rámec svých pracovních povinností a pracovní doby, a navíc s opravdu úzkým rozpočtem. Jsme ale natolik nadšení, že vynakládáme maximum. Například já jsem před několika dny rozvážela plakáty, brožury a prográmky po obcích po této trase – v době své dovolené a svým vlastním autem. Ale má to smysl.

Janáčkovský cyklovýlet odstartuje už v 10 hodin u sochy lišky Bystroušky v Hukvaldské oboře. Co zde na účastníky výletu čeká a jaký bude program na Hukvaldech?

V oboře se od 10. hodiny, což je mimochodem přesný čas úmrtí skladatele, bude konat tříhodinový prvorepublikový piknik, který bude vlastně i přehlídkou nádherných bicyklů, které přivezou velocipedisté z Česka i Slovenska. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet jízdu na různých typech těchto historických kol a několik dobových soutěží a kratochvílí (jízdu na vysokém kole, soutěže s obručí a podobně). To vše bude v doprovodu dobových nahrávek Českého rozhlasu Ostrava a v organizaci Klubu velocipedistů z Hrabové, tedy manažerky Svatováclavského hudebního festivalu Karin Raszkové a jejího muže. Jak sami říkají, vyzkoušejí si na této akci i pořádání velkého srazu milovníků velocipedů, který je za několik let čeká právě v Ostravě, kam směřují mistrovství světa velocipedistů! Na Hukvaldech bude také otevřen kostelík a památník i rodný dům Leoše Janáčka, kde budou probíhat komentované prohlídky. Navíc v 9.30 hodin se bude sloužit nedělní mše v kostelíku sv. Maxmiliána a poté bude následovat v 11 hodin koncert prestižního ostravského Benda Quartetu, který zahraje v úpravě pro smyčcový kvartet výběr z původně klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku. Tuto zastávku, tedy první koncert ještě na Hukvaldech, jsem nazvala Hukvaldy zrodily Janáčka, jelikož hukvaldský kostelík je opravdu v bezprostřední blízkosti jeho rodného domu.

Na akci dorazí i velocipedisté z Ostravy-Hrabové. (Foto: Boris Renner)

Kudy povede trasa vyjížďky a co bude součástí jednotlivých zastávek?

Startujeme ve 13 hodin u brány do hukvaldské obory a návštěvníci si trasu mohou užít na kole i bez kola – tedy mohou se dopravit nejen na kole a koloběžkách, ale i auty, autobusy nebo pěšky. Zájemci, kteří si nedovezou kolo a chtěli by tvořit peloton společně s velocipedisty, mohou bezplatně využít populární růžová Rekola, která budou k dispozici k půjčení i vrácení na všech zastávkách trasy. Za tuto možnost nesmírně vděčím mladičkému koordinátorovi ostravských Rekol Lubovi Fridrichovi, kterého jsem dokázala nadchnout pro tuto akci tak, že dovezou nejméně 60 kol a po trase je budou sbírat a doplňovat – úplně zadarmo. To se jen tak nestává. Jsem ráda za to, že jsem jednoho večera, kdy jsem se ve skvělém rozpoložení vracela z Hukvald, prostě zvedla telefon a zkusila zavolat na Rekola. Za dva dny jsme to u dvou kafí od Blonďáka s Lubou dohodli. Je to jen o tom to zkusit, věřit a žít pro dobrou věc.

A kudy povede trasa? Přes Dolní Sklenov, Rychaltice, Fryčovice, Brušperk, Starou Ves nad Ondřejnicí, Proskovice a ostravský Bělský les až na Jiráskovo náměstí v centru Ostravy! Jednotlivé zastávky, kde se budou konat půlhodinové koncerty sestavené z Janáčkova díla, jsou nejprve v Rychalticích v kostele sv. Mikuláše, kde bude od 13 hodin varhanní recitál Pavla Rybky se sopranistkou Evou Dřízgovou, dále se přemístíme do Brušperku, kde v 15 hodin ve výletní Hospodě u Hynečků vystoupí brněnský mužský sbor Láska opravdivá ÚHV FF Masarykovy univerzity a dále v Proskovicích na koupališti Kuňkališti, kde v 16.30 zazní Moravské tance a Ukvaldské písně v podání Žesťového kvintetu opery NDM. Pak už se blížíme opravdu do cíle, tedy centra Ostravy, kde na Jiráskově náměstí zazní od 18.30 v podání našich sólistů opery NDM Evy Dřízgové-Jirušové, Anny Nitrové, Martina Gurbaľa a Václava Moryse za klavírního doprovodu Jany Hájkové výběr z Janáčkových oper. Jejich „předskokany“ bude ještě Láska opravdivá se sborem Maryčka Magdónova. Doplňková zastávka je ještě v Bělském lese, kde je od 17.30 přichystán velice krátký hravý program pro děti s názvem Po stopách Janáčkovy Bystroušky. Navíc bych zmínila ještě jednu skutečnost – jedeme od sochy lišky v hukvaldské oboře, tedy skladatelovy inspirace, k nové soše skladatele s liškou na Kuřím rynku, tedy nesmrtelné opeře a odkazu skladatele, jednoduše od lišky k Lišce.

Jaký je cíl vyjížďky a co po zdolání celého úseku na účastníky čeká?

Cílem vyjížďky je logisticky a prakticky ostravský koncert. Pro návštěvníky by nejspíše cílem ale mohlo být užít si letní atmosféru, projet se úžasnou krajinou Moravskoslezského kraje a moci při tom obdivovat Janáčkovu genialitu i technické skvosty první republiky. Navíc tou skladatelovou životní poutí bude provázet samotný Janáček, který promlouvat ústy našeho činoherce Tomáše Jirmana o svém životě a eskapádách – ať už dětských, skladatelských nebo milostných. Pro mě jako jediného organizátora a dramaturga všech hudebních a kulturních produkcí (krom pikniku) je cílem vše dobře finálně dohodnout, zvládnout, nepanikařit a užít si akci, do které jsem se po hlavě vrhla a několik měsíců mě obklopuje a vibruje mi v hlavě.

Jaký je váš osobní vztah k dílu Leoše Janáčka?

Poměrně dlouho jsem k Janáčkově hudbě nacházela cestu, kdy jsem teprve na svých vysokoškolských studiích muzikologie začala chápat tu krásu, progres a dravost jeho hudby, která vychází z toho, co je mi vlastně hodně blízké – za prvé významu, nádhery a intonace slova, jeho vyřčeného rozletu cílícího k veliké emoci, dále obrovské vřelosti a „přirozena“ původní lidové hudby, folkloru, který miluji, a také z jeho vlastního vzrušení, které se ale celé vejde do naprosto dokonalé formy i obsahu. Jakási přitažlivě dramatická něha, prudká impulzívnost, rytmická dravost… to vše je pro mě mezi řádky notové osnovy Janáček. Dvakrát jsem prožila jako dobrovolník MHF Janáček Brno a to mě připoutalo k jeho hudbě velice blízce. Nezapomenu, jak jsem pořád dokola poslouchala oba jeho smyčcové kvartety, Lišku Bystroušku či Věc Makropulos. Je to velkolepé i intimní, srdcervoucí i obrovsky chladné, geniální.

A jak jej jako žena vnímáte po stránce jeho osobnostních vlastností? Právě zde totiž narážím u žen, které jsou obeznámeny s jeho citovým a rodinným životem, na zásadně odmítavý postoj…

Vždycky jsem nesnášela čtení cizích dopisů. Ty Janáčkovy jsme ale jako hudební vědci „museli“ číst… A myslím, že to byl v první řadě velice zajímavý člověk, se kterým se ale nedalo příliš vycházet. Prostě veliký svéráz. Geniální lidé bývají komplikovaní, umělci jsou často inspirováni velikými emocionálními výkyvy – a Janáček zažil smrt svých dětí, odmítání jeho díla i velké návaly vzrušení pramenící z náklonnosti k jeho láskám. K někomu, kdo ale v 74 letech napsal: „Hlava rozpálená, struna až do prasknutí napnuta. Povol ji. Zlíbám Tě“ nemohu mít odmítavý a už vůbec ne zásadně odmítavý postoj, když v tomto úchvatném rozpoložení dokázal tento „pozdní divoch“ vytvořit to, co se stalo nesmrtelným i bez „kauzy Gregor-Prus“. Kdo ví, jaký byl opravdu jeho rodinný život? Myslím, že to bez ohledu na korespondenci či životopisy ví vždy jen ti dva lidé nejlépe.