Písničkář René Matlášek: Nikdy jsem nepsal písně uměle bez emocí a ani s tím nechci začínat

V klipu k písni Mezi prsty vás najdeme ležet na zemi v jakémsi tunelu. Pak vstanete a jdete městem, ve kterém se zastavil čas. Co se to stalo?

Čas se zastavil, protože se na začátku v tunelu neprobouzí mé tělesné já, ale má duše. Je to z toho důvodu, že jsem, jak na konci videoklipu diváci zjistí, prožíval klinickou smrt a pro mou duši v té chvíli už čas nehrál žádnou roli. Tunel evokuje jakousi hranici mezi nebem a zemí a já se probouzím na jeho začátku, načež se nevydávám dál – na jeho druhý konec, ale vracím se „zpátky“.

V klipu se objevují kromě vás další postavy. Ten příběh má reálný základ?

Do jisté míry ano. Vloni na naší chalupě v Beskydech, když jsme tam s Víťou Štaiglem nacvičovali repertoár, jsem šel uprostřed noci v naprosté tmě před chalupu a při cestě zpátky jsem zakopl o nerovnou kamennou dlažbu. Pak si až pamatuji, jak jsem se probral z bezvědomí na zemi s vyraženými předními zuby o jeden z dalších vystouplých kamenů pár centimetrů od mohutného kmene, který u chalupy slouží jako lavička. Uvědomil jsem si, že by stačilo padat malinko jiným směrem a mohl jsem si o vystouplý kámen rozbít hlavu, nebo o kmen zpřelámat vaz. Tato událost se pak stala základem námětu tohoto videoklipu. Kromě Víti Štaigla se pak v klipu „navíc“ objevují další lidé, kteří jsou pro mě důležití – má rodina, má přítelkyně, přátelé.

Kdo vytvořil scénář a podílel se na jeho realizaci?

O scénář, stejně jako o kameru, střih a režii, se postaral Vojtěch Lukáš, který stejné role zastával i při natáčení videoklipu k písni Maková panenka. O produkci, koordinaci a celkovou organizaci se opět skvěle starala moje mamka Andrea Matlášková, která zároveň funguje jako moje manažerka i manažerka mé kapely Self Made. Na celé realizaci se pak podíleli členové kapely Self Made, mí přátelé a blízcí. Odborný dohled nám, k mé veliké radosti, dělal vynikající ostravský herec, umělecký šéf Divadla Mír a představitel postavy Makové panenky z videoklipu na stejnojmennou píseň Štěpán Kozub.

Písnička pochází ze stejnojmenného loňského alba Mezi prsty, které je vaším autorským debutem. Kdo všechno se na něm podílel?

Album jsme natáčeli v loni ve studiu Michaela Vašíčka s ním a Karlem Macálkou z bývalé sestavy Vlasty Redla Každý den jinak, kteří se ujali produkce tohoto alba. Oba také můžete v mnoha písních slyšet hrát a Karla Macálku i zpívat. Neméně důležitou roli při natáčení pak hrál můj již zmíněný dobrý přítel Vít Štaigl, který je zároveň mým hudebním kolegou, jenž mě doprovází při mém „písničkaření“ a hrajeme spolu též v kapele Self Made. Víťa je strůjcem mnoha aranží, které na albu můžete slyšet, je spoluautorem hudby k písni Liebesbrief a hraje a zpívá téměř v každé písni. Bez žádného z výše zmíněných by mé album svou podobu nikdy nezískalo. Natáčení se kromě toho účastnili další skvělí muzikanti jako Zuzana Šírová z kapely Berušky nebo David Velčovský z kapely Pozdní sběr.

Když chcete hrát písně z alba, zvete si je opět ke spolupráci? Jak vlastně své album hrajete v praxi živě?

„Naživo“ mohou posluchači vidět a slyšet mě a Víťu. Když jsme album natáčeli, můj prvotní záměr byl, aby bylo na koncertě slyšet to stejné, co je slyšet na CD. U některých písní, např. u písně Mezi prsty, jsme tento záměr dodrželi a na albu je nahrána pouze má a Víťova kytara a naše zpěvy tak, jak to hrajeme i na koncertech. V některých nahraných písních si mohou posluchači naopak vychutnat nástroje i zpěvy, které naživo neuslyší. Je to záměrné zpestření, které však bohužel momentálně nejsme schopni na koncertech nabídnout.

Hrajete také s kapelou Self Made. To je také vaše tvorba, jen z jiného soudku?

Dalo by se to tak říct. Self Made je mladá kapela mladých muzikantů, kde kromě mne a Víti Štaigla hraje i má sestra Alena Matlášková na baskytaru a Tomáš Vašíček na bicí. V této sestavě děláme muziku pro lidi, kteří mají rádi energii a hudbu, která vás nenechá stát. Alespoň to je naším cílem. Je rozdíl, když skládám písně pro Self Made nebo pro mou písničkářskou činnost. Když mi například přijde na mysl groove, který považuji za živý a zábavný, je mi jasné, že mnohem lépe vyzní v kapele než v podání dvou kytar a zpěvů. Tuto píseň se pak také snažím „neobtěžovat“ příliš náročným textem, který by pro kapelu nemusel být natolik produktivní. Stále se mi to ale nedaří tak, jak by si zbytek Self Made představoval, protože jsem vyrostl na folku, který klade na text značný důraz, a z obavy, že bude jednoduchý až příliš, zásobuji text množstvím myšlenek a slov, které se mnohdy zdají mým hudebním kolegům nadbytečné. Písním, obsahujícím „hlubší“ myšlenky a kapku filosofie nebo naopak úplným hovadinám o jednoduché melodii a textu, které by měly odlehčit situaci a pobavit, myslím sluší písničkářské provedení mě a Víti. I přesto se však najde řada písní, které hrajeme v obou formacích. Zde je kouzlo naopak ve srovnání dvou rozdílných tváří totožné písně. Jsem velice rád, že je to takto nastaveno, protože mám v obou formacích možnost hudebně se „vyřádit“ úplně jinak, díky čemuž mě to baví o to víc.

Všiml jsem si, že během koncertu stále držíte kytaru, ale v některých písních ji téměř nepoužijete. Není to škoda?

Jak se to vezme. Jistě bych se v kapele mohl na kytaru zapojovat více, na druhou stranu je otázka, jestli to daná píseň potřebuje. Mnoho mých kytarových partů v různých písních dnes již nehraji, protože se to bez nich, nejen nám, zdá být lepší. Hlavní kytaru zastává v kapele Víťa a mám pocit, že se na ní „vyblbne“ za dva. Dokonce ani nyní, když jsme nahrávali se Self Made ve studiu Michaela Vašíčka EP, jsme je cíleně nezařazovali. Nehledě na to, že mi to umožňuje více se soustředit na zpěv a komunikaci s publikem, což vnímám jako obrovské plus.

Kam chodíte pro inspiraci? Jak vznikají vaše hudební a textové nápady?

Inspiruje mě v podstatě úplně všechno. Rád přemýšlím a často se i za bílého dne „odpojím“ od světa kolem a zanořím se do myšlenek. To mě přivádí na spoustu námětů, které pak mohu hudebně ztvárnit. Některé nápady přijdou z nenadání samy, jindy mám zase v hlavě myšlenku, jakou píseň bych asi chtěl napsat. Vždy je však na začátku emoce, která mě musí potkat a zcela naplnit. To je zásadní. Ona je mi materiálem, z nějž píseň stavím. Nikdy jsem nepsal písně „uměle“ bez emocí a ani s tím nechci začínat. Díky emoci a prožitku je má tvorba upřímná, jde z mého nitra, odkrývám v ní sebe sama a jsem si jistý, že právě to posluchači ocení a že je to jediná cesta k tomu, aby mi věřili to, o čem zpívám. Vždy mě tedy naplní emoce a já se jí, nejčastěji s kytarou v ruce, snažím vyjádřit pomocí melodie. Teprve až vznikne melodie, která mou emoci správně vyjadřuje, dávám jí i konkrétní textovou podobu. Když mám onu syrovou podobu písně, přehrávám ji stále dokola, abych si ji trochu zažil a opravuji části, se kterými nejsem zcela spokojen. Poté píseň zpravidla zahraji své rodině, kapele, nejbližším a přátelům, abych zjistil, jak na ně působí, co si o ní myslí a co si z ní odnáší. Ve většině případů mi to umožní doladit píseň tak, aby byl můj autorský záměr pro posluchače pochopitelnější a sdělení písně korespondovalo s mými představami.

Váš klip začíná šuměním vodopádu a končí v přírodě. To je vaše srdeční záležitost?

Beskydy jsou mou velikou srdeční záležitostí. Máme tam již zmíněnou chalupu, na které se cítím asi úplně nejlépe, a ta je na samotě uprostřed beskydských hor a nerušené přírody. Miluji to tam a tato návaznost na podobu videoklipu tam určitě je. Podobě klipu přispěla i zmíněná událost, ke které došlo právě na této chalupě.

Někdy používáte poměrně archaickou češtinu, jako např. „míti hlas“. Není to trochu zbytečně starosvětské?

Možná ano, ale jak jsem již říkal, píši písně upřímně a nepoužívám v nich slovní zásobu, kterou byste u mě neslyšeli i normálně naživo. Jsem takový už odmala a je to možná jakési moje malé specifikum. Nicméně je mi jasné, že se používanější výrazy asi mnohdy hodí více a řada podobných slov zmizí z mého textu právě během supervize po dopsání písně a je nahrazena jinými. U některých mi to ale ani nepřijde nebo se mi natolik líbí, že je v textu prostě nechám. Věřím ale, že jsou díky tomu mé texty specifičtější a kladou větší nároky na posluchače, aby pozorně poslouchali a mohli tak zachytit myšlenku písně. Na tom mi jako folkovému písničkáři záleží asi nejvíce.

Kde všude vás můžeme slyšet a vidět hrát? A jak si užíváte prázdnin a volna?

Nejbližší koncert se Self Made nás čeká na Bouzově 30. srpna. Jako písničkáře s Víťou Štaiglem coby hudebním parťákem mě pak můžete slyšet na Mohelnickém dostavníku 1. září. V Ostravě zahraju nejdříve 7. září v Domě kultury Akord s kapelou Self Made… Své volno si užívám moc, protože se mohu hudbě věnovat naplno a to mě ohromně naplňuje. Nenudím se a mám stále co dělat, což mi vyhovuje. Mám kolem sebe skvělé lidi, se kterými mě ta muzika neskutečně baví, a spoustu plánů, projektů a nových písní, na kterých pracujeme. Moc se těšíme, až je budeme moci představit našim posluchačům.