Špičkovou dramaturgii frýdecko-místeckého festivalu Jazz ve městě důstojně uzavřel Ochepovsky

V roce 2017 bylo vydáno několik málo českých jazzových alb, které stojí za zmínku. A debutová deska Igora Ochepovského je jednou z nich. Ruský kytarista, usadivší se v Praze, se během pár let stačil potkat s těmi správnými lidmi a vytvořit projekt, který splňuje atributy slova mimořádný. Svěží fusion jazzové, kompozičně vzletné album I´m the Wind vydal Igor svépomocí, bez konexí, patřičných doporučení a patronátu známých vydavatelství. Debut se neobjevil v nominacích žánrových cen Anděl, stejně tak okrajové byly zmínky v hudebních médiích.

Ochepovsky přitom tvoří muziku, jež okamžitě upozorní na výrazný skladatelský talent, který nejvíc čerpá z fusion-jazzu, ethno-jazzu, free-jazzu, ale i z ambientních ploch, prog-rocku a klasické hudby. Jeho kompozice prozrazují pokus o osobité řešení: přirozeně se v nich střetávají zvuky z rušné ulice, kavárny, stejně jako elektronické samply. S tím souvisí i Ochepovského instrumentační instinkt, s nímž hledá nástrojové kombinace, které ideálně vystihují jeho umělecký záměr. Jako jeden z mála současných jazzmanů dokáže napsat úchvatné melodie symfonických šířek, které usilují o syntézu napříč hudebními žánry i zvuky denního života.

Z posledního koncertu festivalu Jazz ve městě. (Foto: J. Šlachta)

Ale zpátky ke koncertu a tomu, jak Igor Ochepovsky dokázal vycizelovaný debut I´m the Wind zahrát před zkušeným frýdecko-místeckým publikem. Koncert se odehrál v prostředí bývalé textilky, tedy v opuštěném industriálním objektu, který však září osobitým geniem loci. Navíc obě scény, na nichž se sobotní finiš odehrával, překvapily velmi slušnými akustickými podmínkami a kvalitním ozvučením. Ochepovsky projekt přijeli do Frýdku-Místku v pozměněné sestavě: Igor Ochepovsky – kytary, samply, Jan Uvira – klávesy, Ondřej Hauser – baskytara, Michal Daněk – bicí, Miroslav Hloucal – trubka, Petr Kalfus – saxofon, Šimon Marek – violoncello a Kristína Mihaľová – vokál.

Z alba zazněly úvodní The City, The Wild Moon a Release. Došlo i na působivý song I´m the Wind, který na nahrávce jedinečným způsobem ztvárnil Horek McWilliams. Tentokrát si jej vystřihla talentovaná slovenská zpěvačka Kristína Mihaľová, která skvěle pracovala s tónovou barvou, intonací a improvizovaným přetvářením melodie. Její hlas charakterizuje zvonivá průraznost ve vyšších polohách i zvláštní, mírně zastřená sametová plnost v těch nižších.

Ochepovsky ve Frýdku-Místku. (Foto: J. Šlachta)

Ochepovsky během koncertu nejčastěji setrval v roli lídra, který celou sestavu kočíroval. Přesto se blýsknul několika úžasnými kytarovými sóly, z nichž za zmínku stojí hlavně to v songu The Wild Moon. Bleskurychlé stupnicové běhy a pasáže, zakončené důrazným vibratem a vytahováním strun, poukázaly na jeho bezprecedentní techniku levé ruky, která se může měřit s těmi nejlepšími.

Kapela stála na rytmicky precizní dvojici Michal Daněk – Ondřej Hauser. Skvostné improvizační linky a pasáže rozehráli Jan Uvira, Miroslav Hloucal a Petr Kalfus. Violoncellista Šimon Marek dobarvil většinu písní pizzicaty,  elegickou barvou a zvukem svého nástroje, který se často prostupoval s kytarou Ochepovského. Byl jsem překvapen, jak tato výsostně stratofonní a barevně až marnotratně hýřivá muzika (což je kompliment!) funguje díky skvělému podání svěže a živě. Kapela zahrála i pár dalších skladeb, které nekompromisně doložily, o jak obrovské talenty jde.

Jazz ve městě letos proběhl v pozměněné koncepci. Původně třídenní festival dosud fungoval v koprodukci s ostatními kluby, letos nově proběhl na novém a větším místě. Po koncertě jsem si pozval ke krátkému ohlédnutí dramaturga festivalu Jiřího Močičku, který pro festival pracuje druhým rokem. Zajímalo mne, jak se interpretům v novém prostředí hrálo:  „Hudebníci si to pochvalovali, brali to jako správný punk, že se dostali do industriálu, který je opravdu nahrubo. Od lidí z obecenstva jsem žádné negativní reakce neslyšel“, uzavřel Močička.

Beránci a vlci na festivalu Jazz ve městě. (Foto: J. Šlachta)

A jak dramaturg hodnotí letošní ročník? „Ve čtvrtek jsme měli program, který byl jen líznutý jazzem: slovenskou kapelu Longital a projekt Mariana Friedla Beránci a vlci, na které jsme se těšili. Beránci a vlci jsou unikátní projekt, který se sejde jen párkrát za rok, takže jsme rádi, že jsme je tady mohli uvítat. Stejně tak i Concept Art Orchestra, protože ti také hrají snad šestkrát do roka. Na závěr jsme si vychutnali třešničku v podání Igora Ochepovského a projektu Ochepovsky, od kterého jsem čekal mnohé, a mnohé se skutečně stalo,“ uzavřel organizátor festivalu Jiří Močička.

A jaký je výhled na příští rok? „Zajímáme se a máme něco málo předvybráno. Jsme v kontaktu se saxofonistou Ondřejem Štveráčkem a bigbandem Jiřího Kotači. Headlinery na plakát samozřejmě hledáme,“ uzavřel budoucí line-up prozatím Močička. S tím letošním může být maximálně spokojen. A o tom následujícím vás v Ostravanu budeme průběžně informovat.