Taviči z Meltingpotu křesali do fake news, znovuobjevili éru New Age a poukázali na současný svět médií

Jak konstatoval americký profesor fyziky James Kakalios, k vysvětlení některých věcí někdy nestačí ani stávající Mendělejevova tabulka prvků. „Zřejmě používá nesmírně moderní materiály,“ omezil se sarkasticky na své zjištění o českém Pérákovi, což avizoval už v úvodním dni festivalu. Jeho sobotní verifikace během vystoupení na literární scéně Argo/Kosmas nic kloudného neprozradila. Spokojil se se základními triky, jak je možné postavy z amerických komiksů využít k popularizaci vědy.

James Kakalios na Meltingpotu. (Foto: Jakub Šarjak)

Proč třeba Spiderman nezachránil před smrtí svou padající přítelkyni za pomoci vystřelené pavoučí sítě? Lehkým a svižným stylem své prezentace sice neohromil, ale zase ukázal, že je třeba začínat mnohdy od píky. Když umělce typu Kygo navštěvuje na hlavní scéně zkušenostmi nepolíbená mládež, můžeme ještě doufat, že Superman nebo Flash pro ni v dnešním světě mangy nebo anime ještě nejsou španělská vesnice? Ovšem na ocelové pružiny českého superhrdiny znalosti univerzitního profesora zatím nedosáhly, pokud by chtěl dokázat svou teorii dle fyzikálního zákonu kumulace energie. Jenže nakolik se dá vůbec svět umění poměřovat vědeckými zákony? Tuto zásadní otázku žádné zdejší fórum bohužel zatím nenastolilo.

Tak nějak od píky se začínalo i na jiných scénách Meltingpotu. Řečníci měli mnohdy před sebou těžký úkol, jak vymezit pole své působnosti, natož odpovídat nebo vysvětlovat dílčí myšlenky. Jedna věc je nejprve být nestranně uveden, posléze sám sebe charakterizovat a nakonec vstoupit do dialogu. Forma vymezení tématu asi nejlépe fungovala v případě přednášek, které na sebe na jednotlivých scénách navazovaly a někdy i jednotlivé diskutéry přesouvaly z jednoho tématu ke druhému. V tomto ohledu si po rozpačitějším prvním dni vedla nejlépe zřejmě ústřední Global Stage, kde už plně převzal moderátorské kormidlo Ostravák a zkušený reportér Tomáš Etzler.

Novinář Tomáš Etzler na Meltingpotu. (Foto: Michal Berger)

Global Stage operovala na poli velmi konkrétním a rovněž obsáhlém, jako je například situace v dnešním zpravodajství. Jak je na tom nezávislost médií, jak se bránit dezinformacím a na kolik je třeba novinář ohrožený druh. Výsledek?  Zpravodajci například zcela logicky odmítají zpolitizované úsloví fake news a spokojí se s mnohem prozaičtějším pojmem dezinformace. Některá zjištění jsou pak na úrovni průměrného studenta, protože i jemu je třeba vštípit do hlavy, že nesmí spoléhat pouze na jediný a ještě třeba neověřitelný zdroj svého poznání. Jenže lidská hloupost a naivita jsou věčné a tak diskuse vedla i k návrhům zavést nový typ cenzury (dokonce ze strany postkomunistické země jako je Česko). I když byla často výsledkem setkání honička na mnoho zajíců, ocenit se dala aspoň možnost krátkého vhledu do kuchyně významných osobností.

Nejen Colours, ale i Meltingpot je svým způsobem nepřehledná babylonská věž. S cenzurou například ještě pregnantněji souvisel příspěvek ze strany holandského spisovatele hororu Thomase Olde Heuvelta ze scény Argo/Kosmas. Hovořil o své zkušenosti s uvedením bestselleru Hex na čínský trh. Podrobněji popsal, co se zdejším soudruhům na jeho knize nelíbilo a co musel vydavatel bez jeho vědomí změnit. I tak má jeho kniha v Číně obrovský úspěch, nevědomky totiž poukazuje na hlavní slabinu čínské společnosti, která silně souzní s jeho hororem na uzavřeném místě.  Jak už to tak bývá, jiný příklad je trefnější na úplně jiném místě, než kde by mu právem přináleželo místo.

Po formální a procesní stránce se úroveň jednotlivých scén hodně lišila. Například u Czech Stories při atraktivním tématu Hokej s politickými souvislostmi museli přítomní s povděkem přijmout pouhý telemost. Největší znalkyni tématu, historičce počátků česko-slovenského hokeje, přitom nebylo úplně rozumět a v artikulaci se ztrácela celá jména. Moderátoři se sice profesionálně tvářili, že je vše OK, ale publikum značně prořídlo.

Dalším úskalím bylo navštívit debaty či přednášky v Music Alarmu, omezená kapacita sálku prostě zájemce nepohltila, a tak vyčnívali ze dveří až na ulici. Jiné scény jako třeba Good Life a Kosmas/Argo dýchaly volností, nejvyváženěji ohledně návštěvnosti tak působila Global Stage nebo Livingstone Adventute Stage, ovšem tam se mezi cestovatele nebo horolezce propašoval dokonce i filmař Václav Marhoul.

Amit Goswani na Meltingpotu. (Foto: Michal Berger)

Některá témata vyloženě souzněla nejen s hudební náplni Colours, ale dokonce našla zrcadlení třeba v transcendentální divadelní řeči. Příkladem může být bývalý kvantový fyzik a duchovně osvícený Amit Goswani, který uvedl publikum do vstupní pětiminutové meditace na Good Life Stage. Společně s Johnem Perkinsem nezávisle na sobě začali srovnávat dnešní věk s pradávným proroctvím o lidech orlího a kondořího charakteru, tedy odvěkého sváru mezi srdcem a mozkem. Goswaniho téměř školácká vysvětlení ohledně kategorie vědomí a ega jako by z oka vypadla Duškovým Čtyřem dohodám, oba evidentně pijí z jedné studně.

Colours se tak díky Meltingpotu i s pomocí divadla přiblížily oslavě odvěké všeobjímající lásky v duchu éry New Age.  Jistěže, některé principy jsou věčné a není na škodu si je občas připomenout, přesto o to zajímavější bylo nahlédnout do novější studny poznání. Například té ohledně aktuální situace ve světových médiích. Ke slovu byla přizvána nejen světová zpravodajská elita ze stanic BBC, Svobodná Evropa nebo CNN, ale také domácí nezávislá reportérka Pavla Holcová, která spolupracovala na kauzách společně se zavražděným kolegou Jánem Kuciakem. Předmětem debat nebo odpovědí na dílčí otázky se stala například čerstvá kauza se zasahováním policie do novinářových pravomocí, ovlivňování voleb anebo přijímání zákona o potratech v Irsku a odhalování falešných zdrojů informací.

Jana Holcová na Meltingpotu. (Foto: Michal Berger)

P. S. Z Meltingpotu letos odešel časopis Reflex, který se dříve okrajově podílel na dramaturgii. Nyní na své vlastní scéně podél Modré zóny vytvořil diskusní pole Meltingpotu úspěšně konkurující. K hostům šapitó patřili například Vladivojna La Chia, Marie Rottrová a třeba i básník Petr Hruška, který byl vybídnut dokonce ke zpěvu, což zdvořile odmítl, zato četl a vlastně i zpíval. Zvláště v jeho případě se ukázalo, jak je dobré občas nahlédnout k sousedům a dozvědět se i něco z úplně nejčerstvějších zpráv, které hýbou českou společností.

Petr Hruška pochopitelně čelil dotazům ze strany Kateřiny Kadlecové i ohledně svého stanoviska k vystoupení z rady Státní ceny za literaturu. Debata byla přínosná o to více, když si moderátor připravil nejen chápající typ dotazů, ale nebál se rovněž provokovat a dotázat se Mistra, proč již dříve přijal z rukou pomazaných státní cenu. Razance odpovědi bývá k nezaplacení. Cenu mu nepředal úřadující ministr, nebyl zkrátka přítomen a ještě byl snad čas na morální nápravu vlády. Současná situace už je vážná. Práce pro akademii mu dává chléb, básně pak umožní pít rum. Kolik tedy básník propil za honoráře a kolik z něj zpětně daroval státu? I to bylo předmětem debaty, včetně odhalení, že se v témže roce Hruškův krok prolnul s rozhodnutím přiškrtit dotace na literární časopisy.

Ve finále došlo i na četbu Hruškova pověstného sloupku o tom, jak se Ostrava přiblížila kandidatuře na Evropské hlavní město kultury během střídavého zatýkání a propouštění ostravského básníka a jeho přítele Ivana Martina Jirouse. Ohlas v publiku byl přirozeně více než skvělý.